Únos XXXI.

Takový vzkaz v podstatě čekali, ale stejně ji překvapilo, jak je Leny chladný. Vzpomněla si, co jí řekla Anna a vystřelila rychle zpátky. Před tím ještě dala vzkaz zpět tam, kde byl. Doběhla zpět do místnosti jen tak tak. Marietta přestala ječet a nechala se přesvědčit, aby slezla. Anna mrkla po Milli, ta jen přikývla, že něco zjistila. Rychle uklízeli. Když je goriláci odváděli pryč, neměli to ještě vůbec hotové.
Když je strážní dovedli do cely a odešli, všichni na Milli začali chrlit miliony otázek.
„Počkejte! Neslyším ani jednoho! Nechte mě to odvyprávět,“ klidnila je Milli.
Všichni tedy zmlkli a poslouchali Milli, která se pustila do vyprávění. Když se dostala k obsahu vzkazu, všichni se rozhořčili.
„Věděla jsem, že je Leny chladnokrevnej a lhostejnej, ale tohle bych stejně nečekala,“ zakroutila Hanka naštvaně hlavou.
„Kolik těm dětem může být?“ zeptala se Mariana nahlas.
„Moc asi ne. Ale hele, všimly jste si někdy, jak jsou si ti goriláci podobní? Jsou skoro stejní. Nejsou to třeba bratři? Nebo dokonce dvojčata?“ přemýšlel Lukáš nahlas.
„Hmm. Na to jsem nikdy nekoukala. Ale když si to zpětně přehraju, tak máš pravdu,“ řekla Hanka.
„Takže, dejme tomu, že jsou to bratři, možná dvojčata, ale jak nám to pomůže? Teď jde jenom o to, abychom je přetáhli k nám,“ řekla Marietta.
Jediný, kdo mlčel, byla Anna. Trápily jí výčitky svědomí. Dvě, možná tři, čtyři děti teď trpěly kvůli ní. Lukáš se na ní podíval.
„Ani, co se děje? Tváříš se strašně smutně,“ zeptal se jí a přitáhl si ji k sobě. Poprvé projevil svou lásku k ní i před holkama. Anna měla vlhké oči. Podívala se na něj a schoulila se mu do náručí.
„Vyčítám si, že Leny unesl ty děti. Udělal to jenom proto, aby získal ty chlapy. Ti mně měli ohlídat. To kvůli mně ty děti trpí,“ řekla a po tvářích se jí už naplno řinuly slzy.
„Anno, to není kvůli tobě. Ti chlapi hlídají nás všechny,“ utěšoval ji Lukáš. Byl překvapený, že vidí Annu plakat. Ale chápal to- měla výčitky.
„Anno, tohle teď nemůžeme řešit,“ řekla Milli.
„Co kdybych se k Lenymu vrátila? Třeba by potom ty děti pustil,“ přemýšlela Anna, jakoby Milli ani neslyšela.
„Anno, nevzdávej se! Celou dobu jsi tak silná a tohle by tě zlomilo?! Ano, jsou to děti, to uznávám, ale i kdyby ses Lenymu vzdala, nepustí je. Znám ho kratší dobu než ty, hodně kratší, ale už jsem pochopil, že tomu grázlovi jsou životy ostatních ukradené. Ten by ty děti nepustil. Ještě by se ti vysmál,“ přemlouval ji Lukáš. Dost se bál, že by ji mohl ztratit. Moc mu na ní záleželo a při představě, že by se vzdala tomu bezcitnému pitomci, jím projel mráz a hrůza zároveň.
„Nesmíš si nic vyčítat,“ řekl jí a pohladil jí po vlasech. Podíval se na ostatní holky a nenápadně jim naznačil, aby ho podpořily. Holky se k němu přidaly.
„Lukáš má pravdu Anno. Nesmíš se vzdát! Kdo myslíš, že nás tu celou donu drží nad vodou?! Kdo myslíš, že nás svou odvahou a neoblomností drží a zabraňuje tomu, abychom se vzdali?! Ty! A kdyby ses vzdala, kdyby tě ten debil zlomil, co myslíš, že by se stalo s náma?!“ Hanka se opravdu naštvala. Holky s jejíma slovama naplno souhlasily a přikyvovaly. I Lukáš s tím souhlasil. Anna se po nich podívala.
„Asi máte pravdu. Omlouvám se. Ale prostě mě to docela sebralo. Unesl malé děti jenom kvůli nám,“ omlouvala se Anna. Lukáš jí otřel slzy.
„Netrap se tím. A odkud vlastně berete tu jistotu, že to jsou malé děti?“ zeptal se ostatních. Holky se po sobě podívaly.
„No… Asi nám to přišlo tak nějak samozřejmý. Kdyby těm dětem bylo jako nám, asi těžko by je bez pomoci unesl. A jestli se chceš zeptat, proč bez pomoci, tak se na to podívej logicky. Kdyby už měl nějaké pomocníky, proč by sháněl další?!“ vysvětlila mi Milli.
„To je vlastně pravda,“ přisvědčil Lukáš, „A jak chcete přetáhnout ty chlapy na naší stranu?“
„Co to zkusit jinak? Pomoct jim najít své děti. Poradit jim,“ navrhla Mariana.
„To je dobrý nápad, ale co jim poradíme?“ zeptala se Hanka.
„Co takhle jim poradit, aby jeden z nich Lenyho sledoval, když zase půjde pryč? Ale museli bychom jim slíbit, že tomu, který tady zůstane, nic neuděláme. Leny nejspíš chodí pryč, kontrolovat ty děti, převážně v době, kdy nás ti goriláci hlídají. Zbyl by na nás tedy jenom jeden. Slíbili bychom jim, že se nepokusíme utéct. A to bychom taky dodrželi,“ navrhla hotový plán Milli, „Co si o tom myslíš, Ani? Ani?!“