Společná pomsta 14

„Skvělý, řekl jsi svoje a teď odpal.“ Řekl mu Viktor a majetnicky dal Zoe ruku kolem ramen. Max se naposledy podíval na Zoe, otočil se a vydal se k Pegasovi. Vedle Pegase stál přivázaný i Vilém. Maxovi se vrátily vzpomínky, jak se, v podstatě před chvílí, projížděli spolu se Zoe v lese. Pegas se na něj podíval a Maxovi se zdálo, jako by ho pohledem chlácholil. Popleskal ho po šíji a vyšvihl se na něj. Podíval se k vesnici v naději, že se třeba Zoe rozhodla pro něj.
Nikde ji ale neviděl a tak Pegase pobídl a vydali se klusem pryč. Pegas byl taky posmutnělý, měl Zoe rád a teď mu chyběla. Maxovi se vkrádaly slzy do očí. Strašně moc ho mrzelo, že ztratil tak skvělou osůbku. Měl Zoe nesmírně rád.
„Neměl jsem ji jen rád, Pegasi, já jí miloval. A miluju jí pořád.“ Posteskl si potichu Pegasovi. Pegas pokýval hlavou. Max ho zbrzdil do kroku, neměli kam pospíchat. Byl na ně skličující pohled, oba byli strašně nešťastní. Kdyby je někdo viděl, přepadla by ho melancholická nálada.
Pomalu se začalo smrákat a protože nikde kolem nebyla žádná vesnice, rozhodl se Max, že budou spát pod širým nebem. Jeho výbavu drak nezničil, protože ji Max vozil všude s sebou. Sesedl z Pegase, vzal si provaz, natáhl ho mezi dva stromy a přehodil přes něj plachtu. Na koncích ji zatěžkal kameny a vlezl si pod ní, aby se ujistil, že tam bude mít dost místa na spaní. Potom zase vylezl a odstrojil Pegase. Ten se začal pást a Max se šel podívat po nějaké vodě a dřevu na oheň. Měl s sebou i luk, kdyby se mu poštěstilo a viděl něco, co by si mohl upéct k večeři. Opravdu se mu poštěstilo, ulovil mladou lišku. Přišel zpátky ke stanu, udělal ohniště, dal Pegasovi vodu, rozdělal oheň a dal nad něj péct lišku. Seděl na zemi a zamyšleně zíral do ohně. Vzpomínal na všechny krásné chvíle, které spolu se Zoe strávili.
Když už chtěl sundat lišku z ohně, uslyšel dunění kopyt. Doufal, že to nejsou další nájezdníci, neměl náladu a už ani sílu bojovat. Probudila se v něm naděje, že by to třeba mohla být Zoe. Dunění ale projelo kolem něj a pokračovalo dál. Max už to nevydržel a slzy, které zadržoval od chvíle, kdy odjel ze spálené vesnice, prostě pustil. Začaly se mu kutálet po obličeji a padaly dolů na zem. Pegas se na něj podíval, ale pak se dál věnoval čerstvé trávě. Max zase vzpomínal na chvíle, které prožil se Zoe. Složil hlavu do dlaní a nechal slzy dál téct. Nevšímal si okolí. Po chvíli se zvedl a rozhlédl se. Byla už tma a tak si vzal deku a šel si lehnout. Lišku nechal nad ohněm a absolutně na ní zapomněl. Usnul během chvilky, protože byl dost vyčerpaný. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Poprvé se zamiloval a jak to skončilo.