Společná pomsta 16

Ráno se probral Max dřív. Nedivil se, že Zoe ještě spí, prožila si toho hodně. Během pár minut se její život převrátil naruby. Oblékl se a vylezl ze stanu. Všiml si, že když přijela, ještě Viléma odstrojila a uvázala. Došel Pegasovi a Vilémovi pro vodu a začal přemýšlet, co si dají k snídani. Zoe vylezla ze stanu. Vypadala pořád smutně, ale už o trochu líp.
„Dobré ráno.“ Popřála mu a políbila ho. Max jí ochotně polibek opětoval.
„Dobré ráno.“ Řekl potom.
„Odkud bereš koním vodu? Že bych se šla vykoupat.“ Zeptala se s jemným úsměvem. Max jí ukázal cestu, kudy se tam dostane. Byl to dobře krytý potok, dostat k němu se dalo jen ze strany, kde tábořili. Napadlo ho, že by se na ní mohl jít potajmu podívat, ale během chvilky tu myšlenku zavrhl. *Co kdyby mě viděla? Myslela by si, že jsem nějaký úchyl.* Začal rozdělávat oheň, který během noci vyhasl. Jakmile se mu to povedlo, došel k Pegasovi, aby se podíval, co mu ještě zbylo v sedlových brašnách. Zjistil, že mu tam nejspíš Zoiina mamka doplnila někdy noc před tím, než zemřela, zásoby. Byl tam nový pecen chleba, kus sýra a spousta dalšího jídla. Vyndal od každého trochu a dal to na kus plátna, který taky našel v brašnách.
Zoe se za chvíli vrátila. Černé vlasy měla mokré a šaty taky- vypadalo to, že je nejspíš rovnou vyprala. Lepily se jí na tělo, a tak Max viděl její krásnou postavu, která se pod nimi rýsovala. Donutil se dívat se jinam, aby na ni nezíral.
„Ten potok je hrozně krásný. Podle mně se potom mění v tu řeku, u které jsme byli.“ Oznámila mu. Max se usmál.
„Připravil jsem snídani.“ Řekl hrdě. Zoe přelétla pohledem jídlo, které připravil a sedla si na zem k prostřené snídani. Max si sedl naproti ní. Začali si povídat a během chvilky se nasnídali. Max dal se smíchem kousek sýra Pegasovi, který ho na sebe upozornil drkáním do ramene. Když Vilém zjistil, že to zabralo, dožadoval se taky a tak mu Zoe věnovala kousek chleba. Max pak rychle sklidil stan a uklidil po nich, že to vypadalo, že tam nikdo nebyl. *Dělám to jen proto, že mě to naučili, nebo i proto, aby nás nenašel Viktor?*
Vyšvihli se do sedel a krokem se vydali na cestu. Max si všiml, že Zoe má smysly v nejvyšší pohotovosti a ruce na otěžích připravené k seslání jakéhokoliv kouzla. On sám měl taky všechny zbraně v pohotovosti. Jeli polovinu dne, když dorazili do nějaké větší vesnice. Max už projel takových spoustu, ale vypadalo to, že Zoe asi ne. Sesedli z koní a vedli je za otěže. Max si odvedl Zoe trochu stranou.
„Máme dvě možnosti: buď si tu zkusíme najít nějaký nocleh, nebo pojedeme dál. Nechávám to na tobě.“ Řekl jí. Zoe se rozhlédla kolem a zamyslela se.
„Pojedeme dál, moc se tu necítím.“ Řekla po chvíli rozhodování. Max přikývl. Vedli koně dál vesnicí a za chvíli se dostali na její okraj. Tam znovu nasedli a klusem se vzdalovali pryč. Slunce už pomalu zapadalo. Nikde nebylo nic, co by jen vzdáleně představovalo vyhlídku na noc v měkké posteli.
Zastavili na kraji lesa a Max udělal stejný stan, jaký měli noc před tím. Zoe odběhla prozkoumat, jestli je někde potok na doplnění zásob vody a taky pro koně. Za chvíli se vrátila s vodou pro koně. Dala jim to a vzala si prázdné lahve na vodu. Max nechal mezitím hlídat Pegase věci a odešel ulovit něco k večeři. Vrátil se a zjistil, že Zoe už je dávno zpátky a ohřívá se u ohně. Podařilo se mu ulovit mladého srnce. Dal ho na klacek, který vysel nad ohněm. Zoe mezitím nakrájela chleba a doplnila vodu do všech lahví, které měli s sebou.
Najedli se a Zoe pak řekla, že se jde vykoupat. Max přikývl a dodal, že potom půjde po ní. Zoe mizela a Max mezitím uklízel zbytky srnce. Hodně toho zbylo, a tak to zabalil a dal do sedlových brašen. Zoe se vrátila a vypadala stejně, jako ráno. Možná ještě o trošku líp. Posadila se k ohni. Max jí kolem ramen dal svůj plášť a odešel se taky umýt. Rychle se vysvlékl a vklouzl do studené vody. Potok nebyl moc hluboký, ale plavat se v něm klidně dalo. Plaval a snažil se uspořádat si myšlenky. Nějak se mu to nedařilo, a proto vylezl, oblékl se a vydal se zpět za Zoe. Došel k ní, a všiml si, že je zachumlaná do jeho pláště a podřimuje. Vlasy už měla jakž takž suché.
„Zoe.“ Zašeptal a zatřásl s ní. Zoe se probrala a koukla se na něj. Pak se rozesmála.
„Čemu se směješ?“ Zeptal se jí.
„Vypadáš strašně směšně, když máš mokrý vlasy,“ řekla. Pak si všimla, že se to Maxe trochu dotklo, „Ale taky roztomile.“
„Jsi trochu unavená, viď?“ zeptal se jí, když se dosmála.
„Jsem. Nejsem zvyklá sedět celý den na koni.“ Odpověděla.
„Tak si běž lehnout. Zajistím, aby oheň nevyhasl, ale taky aby nebyl moc vidět a přijdu za tebou.“ Řekl a pohladil jí po tváři. Zoe se usmála a zalezla do stanu. Max dal do ohně hodně dřeva, natáhl před něj další provaz a na něj dal svůj plášť. *Snad to aspoň trošku zastíní to světlo. Ale kdo by čekal, že tu někdo bude tábořit?* Potom nakoukl do stanu. Zoe lehce podřimovala. Měla sundané boty a byla lehce stočená do klubíčka. Max si, ne poprvé, pomyslel, jak vypadá roztomile. Sundal si tuniku a vestu a vlezl k ní. Zoe se na něj otočila a prohlédla si ho ještě než se stačil přikrýt dekou. Max v jejích očích zahlédl něco, co nedokázal rozluštit.