Společná pomsta 17

„Co je?“ zeptal se a hned si uvědomil, jak hnusně a hrubě to vyznělo.
„Nic. Jen jsem si tě prohlížela. Nemůžu?“ zeptala se Zoe trošku překvapeně a dotčeně.
„Ne, promiň. Můžeš, zakázat ti to nemůžu.“ Usmál se na ní. Zoe mu úsměv opětovala a přitiskla se k němu. Max jí pohladil rukou po vlasech. Znovu ucítil tu krásnou vůni a uvědomil si, že takhle nevoní jen její vlasy, ale ona celá. Cítil její dech na svém krku a její ruce na své nahé hrudi. Skoro na stejném místě, kam ho před dvěma dny *(to je to tak krátce?)* bušila pěstmi. Objal ji rukama kolem pasu a přitáhl si jí k sobě ještě víc. Pak ucítil polibek na krku. Ucítil zamrazení v zádech a zároveň ho polilo horko. Pohladil Zoe po zádech a vyhledal její rty. Opatrně ji na ně políbil. Zoe mu polibek opětoval, tak to Max zkusil ještě jednou. A znovu. Líbali se asi dvě minuty, když se od něj Zoe mírně odtáhla a podívala se mu do očí.
„Stalo se něco?“ zeptal se jí a lekl se, že udělal něco, co neměl.
„Ne, nestalo.“ Řekla a znovu ho políbila. Max si všiml únavy v jejích očích.
„Jsi unavená, viď?“ zeptal se jemně. Zoe přikývla. Max ji přikryl dekou.
„Tak spi. Zítra pojedeme stejně dlouho, ne- li dýl.“ Řekl jí a políbil ji na dobrou noc. Zoe mu polibek opětovala a usmála se. Pak se k němu přitiskla a během chvilky opravdu spala. Max ji chvilku pozoroval. *Kam pojedeme dá? Řídím se instinkty a vnitřním hlasem, ale jak je to ještě daleko? Vydrží to Zoe? Nebo bych ji měl nechat v nějaké vesnici a pak se pro ni vrátit? Ale asi by tam nezůstala. Už ji trochu znám, nasedla by na Viléma a ten by mě v pohodě našel. Už mě našel jednou, proč ne znova?A jestli by tam zůstala, neodpustila by mi to. Ne, to ne. Holt ji beru s sebou.* Podíval se na ní, jak spí. *A vadí mi to vůbec? Kdybych ji někde nechal, hrozně by mi chyběla.* Max ještě chvilku přemýšlel a pak usnul.
Probral se asi za dvě hodiny- jeho kůň neklidně podupával a rozrušeně ržál. Vilém byl taky rozrušený. Max jemně odstrčil Zoe, vzal si meč a vylezl ze stanu. Kouknul se na Pegase. Ten házel hlavou ve směru, odkud přijeli. Max rychle došel ke koním a uklidnil je. Pak se tam šel podívat. Viděl tam obrysy postavy. Něco hledala, ale spíš očima. Max se rychle ohlédl po ohni a zjistil, že je dobře schovaný za jeho pláštěm. Pak se potichu a rychle přibližoval k osobě. Měsíc svítil, takže radši nevytahoval meč a měl skloněnou hlavu. Doběhl ke keři poblíž osoby a schoval se tam. Důkladněji si ji prohlédl. Byly to mužské obrysy. Byly mu hodně povědomé. Zalapal po dechu a schoval se za keř. *Viktor! Jak nás ten pitomec našel?! On si nedá pokoj dokud nespadne do nějaké rokle a nezabije se! Nebo dokud se ho nezbavím sám. Ale to se mi moc nechce.* Vykoukl znovu zpoza keře a překvapeně vykulil oči- Viktor tam nebyl. *Kam zmizel?* Něco uslyšel za sebou, ale než se stihl otočit (byl přeci jen ještě rozespalý) už měl nůž pod krkem.