Společná pomsta 18

„Jseš rád, že mě zase vidíš?“ zašeptal mu u ucha výsměšně Viktor.
„Byl bys ty rád, kdyby tě pronásledovala pijavice?“ opáčil Max a dal Viktorovi loktem ránu do žaludku. Viktor vyjekl a pustil ho. Stihl mu ale udělal řeznou ránu na krku. Naštěstí jen malou. Max rychle vytáhl svůj meč a otočil se čelem k Viktorovi. Ten už taky držel v rukou meč.
„Sebral jsi mi holku! A za to zaplatíš!“ Obvinil ho Viktor.
„Co to kecáš! Za prvý jsi s ní nechodil, a za druhý, ona se za mnou vrátila sama!“ Vykřikl Max.
„Taky do toho mám co mluvit!“ Ozval se kousek od nich Zoiin hlas. Koukala na ně, jak stojí proti sobě a v rukou drží meče. *Tý to snad sluší pořád a za jakýchkoli podmínek,* pomyslel si Max, když ji uviděl ve světle měsíce.
„Viktore, co tu chceš?! Přestaň nás pronásledovat a smiř se s tím, že tě nechci!“ vmetla Zoe Viktorovi do tváře.
„Nesmířím se s tím! Ty patříš mě, ne jemu!“
„Sakra, Zoe není věc, nemůžeš o ní mluvit, jako že někomu patří!“ vykřikl Max.
„Ty se do toho nepleť!“ zařval na něj Viktor.
„Budu se do toho plést! A víš ty co, co kdybys zavřel tu díru, co máš pod nosem a vypadnul?“ Zakřičel zpátky Max.
„Nevypadnu!“ Zakřičel Viktor jako smyslů zbavený a vrhl se s mečem v ruce proti Maxovi. Ten to ale čekal a snadno se mu vyhnul. Viktor si uvědomil, že na Maxe se bude muset pořádně snažit a rychle se otočil a seknul naslepo na místo, kde před tím Max stál. Ten už ale stál před Zoe a tvářil se, že ji nedá ani kdyby měl umřít. A tak to i myslel. Viktor se rozeběhl Maxovým směrem. Zvedl meč a snažil se ho zasáhnout. Max odstrčil Zoe stranou a taky uhnul. Stihnul ale seknout Viktora do nohy. Ten zakřičel bolestí a sesunul se na zem.
„Vzdáváš to?“ zeptal se Max a přišel o trošku blíž. Čekal nějaký úskok. A taky že čekal dobře. Viktor zařval zuřivostí a ohnal se po Maxovi mečem. Ten uskočil, ale ne dost a dostal zásah do stehna.
„Maxi!“ vykřikla Zoe a chtěla se k němu rozběhnou. Max ji pohybem ruky naznačil, ať zůstane stát na místě. Nedostal takový zásah jako Viktor a tak se celkem snadno udržel na nohou. Viktor se zvedl a podíval se Maxovi do očí. Max v nich viděl, že se Viktor jen tak nevzdá. Viktor se k němu chtěl rozběhnout, ale podlomila se mu kolena. Přesto i tak zůstal stát. Obličej se mu ale stahoval bolestí. Pak napjal svaly a rozeběhl se k Maxovi. Nohy ho jen tak tak držely. Max vykryl Viktorovu ránu. *Mám ho zabít?* Ptal se sám sebe. Max věděl, že Viktor by ho klidně zabil, kdyby mohl. Vrazil mu meč do břicha. Viktor spadnul na zem a z břicha se mu řinula krev.
„Už nás konečně necháš?“ zeptal se Max Viktora, který ležel na zemi.
„Nikdy.“ Zachraptěl Viktor a zkusil se po Maxovi ohnat mečem. Pak se zvedl . Max jen valil oči. *Musí mít hodně silnou vůli.* Viktor vytáhl od pasu nůž a hodil ho po Maxovi. Max to nečekal, nestihnul uhnout a nůž se mu zabodl do nohy kousek od místa, kde měl zranění jen o chvilku starší. A to hodně hluboko. Max vyjekl překvapením i bolestí a spadl na zem. Zoe zírala, neschopná se pohnout, jak jde Viktor směrem k Maxovi. Ani jeden na tom nebyli dobře, ale Viktor na tom byl přeci jen hůř.
„Vidíš, nemáš na mě. Je moje.“ Řekl Viktor posměšně Maxovi, který ležel na zemi, do obličeje a plivl na něj krev. Pak zvedl Viktor meč a jako nějaký vítěz chtěl Maxe zabodnout. Max se nehodlal vzdát a dát Zoe tomu hajzlovi a tak se odhodlal k poslední ráně. Zavřel oči a bodl mečem přímo nad sebe. Polila ho horká krev a uslyšel Viktorův bolestný výkřik. Když otevřel oči, zjistil, že Viktor leží vedle něj a má ránu přímo do srdce. Byl mrtvý.