Černý odlesk 6

VI.
Agnes seděla jako vždycky na seně. Ještě dnes odpoledne k nim dovezl Ondrův brácha toho Ondrova koně. Nešla se na něj podívat. Jistě o tom bude matka mluvit celou večeři. Navíc po tom co se stalo ráno neměla náladu Ondru vidět. Odmítl ji. Jasně, zřetelně jí odmítl.
Není pro něj dost hezká? Copak ho taky tolik nepřitahuje? A proč ji tedy líbal?
Upřela svůj zamračený pohled do drobných stébel sena a slámy. V kapse jí zavibroval mobil. Další pokusná sms od Hanky. DNES JE TU VAZNE SUPER PARTY. PROSIM, AGY, PRIJD! JE SOBOTA! SKOLA JE AZ V PONDELI! POJD!
syčela na ni virtuálně kamarádka. Protože školu zastihly před letními prázdninami potopy a byly nutné rozsáhlé rekonstrukce otvírala se ještě o dost později.
Po neděli už však bude muset znovu nastoupit. Vlastně i Ondra. Od Martina, který se s ním úspěšně s kamarádil se dozvěděla, že chodí na stejnou školu jako ona, ale o ročník výš.
Tolikrát ji už štvalo, že je tou nepřátelskou Agnes co má jen jedinou kamarádku. Teď jí dokonce odmítl jediný kluk, o kterého by stála. Třeba není jediný? Na dýze může potkat spoustu různých kluků, ne?
JO, PRIJDU. KDE SE SEJDEM? V KOLIK? vyťukala rychle odpověď.
VAZNE???! SUPER! V DEVET, U PAMATECNIHO KRIZE. HOD SE DO GALA. :D zabrnělo jí o chvilku pozdějc na holém stehně.
Rychle vylétla ze sene a řítila se domů na večeři. Už se nemohla dočkat devíti, až konečně vypadne.

"Mami? Mohla bych jít dnes s Hankou ven? Pozvala mě na jednu párty. Máme se sejít v devět u kříže." zamumlala Agnes a snažila se svůj pohled upírat pouze na mrkvovou polévku. U stolu bylo jako vždy mrtvolně ticho. Snad i Saša vycítila to prapodivné napětí mezi sedícími.
"Jasně, že jo. Začíná to v devět? Tak buď ve dvanáct doma." usmála se udiveně mamka.
"Ok. No, já se jdu připravit. Přeju dobrou chuť VŠEM." zasmála se a na poslední slovo dala zřetelný důraz. Na Ondru se, ale nepodívala.
Než někdo stačil namítnout, že má dojíst už seděla u sebe v pokoji a vybírala.
Nevěděla jestli si má vzít šaty, džíny nebo nějakou sukni. Nakonec se rozhodla pro černé džíny a tričko, které se za krkem sepíná řetízkem. Vlasy jsem si spletla do copu a obličej si trochu zkrášlila make-upem. Dokonce jsem si dokázala poradit i s řasenkou a oční linkou. To mě překvapilo, nikdy jsem na takové věci neměla cit. Pár stříkanců svěží voňavky a bylo. Když jsem vyšla do pokoje, kde všichni hráli Člověče, nezlob se, abych řekla, že už jdu, zabodlo se do mě sedm párů očí.
"Páni." vydechli.
"Už půjdu." usmála jsem se spokojeně.
"Hej! Žádný takový, hezky otočit ať si tě může bratříček prohlídnout. Když mám takovou kočku v domě, mohlo by mi sem chodit víc kámošů. Toho se musím vyvarovat." zasmál se Martin a popadl Agnes za ruce. Jemně s ní otáčel do kolečka. Všichni si ji prohlíželi. Tři páry klučičích očí trošku chtivě. Jamile se však na ně dívka podívala, všichni tři ucukli.
"Hele brácha, já musím stihnout sraz s Hankou, jinak se na žádnou pařbu už do konce svých dní nedostanu. Pusť mě a jako každej norml člověk mi popřej ať se dobře bavím." zasmála se.
"A nedělej kraviny." dodal muž, ale když viděl sestřin poťouchlý výraz jen se ušklíbl.
Agnes zmizela ve dveřích.

Drobná dívka s rezavými vlasy netrpělivě přenášela váhu z nohy na nohu. Po její pravici se tyčil velký památník všem padlým v podobě kříže.
"Hani!" bafla na ni zezadu Agnes, až dívenka poskočila.
"Šmarjá, Ag, to mi nedělej!" zasyčela dívka a pohoršeně se na svoji kamarádku podívala.
"Nebrblej, ty mi to robíš furt. Tak pohni, jdem." zahučela nadšeně Agnes, koutkem oka si všimla Hančiného zvědavé a překvapeného výrazu zároveň.
Schválně rozcuchaný, zrzavý kukuč se proplétal krátkými uličkami vesnice až se dostali na autobusovou zastávku. Jakmile přijel spěšný bus, dívky ihned nastoupily a vydaly se za zábavou.
Agnes ani nevěděla jak a už se ocitla před velkým, na zboření vypadajícím domem. Z oken svítila barevná světla a dívka by mohla téměř přísahat, že pod nohama cítila silné otřesy hudby. Váhavě vešla dovnitř.

Vevnitř na tom byl domek o něco líp. Dívka tedy aspoň hádala, že ano. Na každém volném centimetru se svíjely propleté postavy, páry se nestydatě líbaly a ještě volní lidé se dávali do kroužků a živě se bavili. Z interiéru domu toho přes takovou masu lidí opravdu nebylo příliš vidět.
"Hani, kam jsme to vlezli?" zašeptala zděšeně Agnes. Chtíč po zábavě ji najednou přešel.
"A kam asi? Na párty! Jdem! Třeba najdem Hooda." zasmála se Hanka a zkušeně se začala proplétat davem s kamarádkou zavěšenou do ramene.
"Kdo je to Hood? Divný jméno."
"Přezdívka. Je to ten co to tu pořádá. Je slušnost pozdravit hostitele."
"No, ani ne tak hostitele jako organizátora. Tohle můj dum neni." zasmál se za nimi hluboký hlas.
Obě se najednou otočili. Před nimi stála obrovská postava nějakého blonďáka.
"Hood, jméno mí. A ty?" mrkl na Agnes.
"Jeejda Hooody, tohle je Ag. A nedělej na ni ty svoje voči." podívala se do stropu Hanka.
"Copák, někdo nám tu žárlí? Že by naše malá kočička, Hanička??" vyplázl jazyk ten klučina.
"Ale tůdle žárlí. Jen znám tvoje móresy. Všecko hezký a živý vojedeš. Nehraj si s ní, je tu nováček. A ještě mi jednou řekni kočičko a přijdeš o tu svoji mužskou pýšku." zabručela rychle dívka.
Blonďák naoko vyděšeně ustoupil, ruce zvednuté nad hlavu jakoby ho zatýkali.
Obě dívky se zasmáli.
"No nic. Já se jdu podívat po pár lidičkách. Hoode proveď jí tu, představ ji. A jestli se jí tou svojí prackou dotkneš, urazí ti ji, tak si nezkoušej. Čau Ag." zařvala zrzka přes mohutné vlny rockové hudby.
Agnes za ní vyjeveně zírala. To je její kamarádka? To se tolik mění, když je na dýze? Jak to, že ji nechala sama s klukem, kterého skoro nezná?
"Tak pojď, provedu tě." nabídl jí mile blonďák.
Agnes se na něj trochu bojácně podívala. Zařehtal se a prostě ji popadl svojí velkou, horkou rukou a s pevným stiskem jí vedl po dlouhém schodišti kamsi nahoru. Až po chvíli si uvědomila, že ji chce odvést pouze na mezipatro, aby jí z vrchu mohl ukázat vše co bude potřeba.
"Jak to, že jsem tu tě ještě neviděl?" zeptal se trochu moc nahlas, když už oba seděli na menším place a přes tyčky zábradlí se dívali na tančící lidi.
"Nechodím moc na párty."
"To jsem si všim. Ale taková hezká holka jako ty, to mi fakt neleze do hlavy."
"No, řekněme měla jsem jiný zájmy."
"Hm. Takže se pustíme do představování. Vidíš támhle toho kluka s rudýma vlasama?"
"Jo."
"No, tak tomu to tady patří."
"Takováhle barabizna??"
"No, vypadá to líp, když tu není asi sedmdesát lidí, to mi věř."
Agnes se zasmála jeho tónu. Jen přikývla a poslouchala jak pokračuje: "No, tamhleto dole co vypadá jako obří křeček je Honza, maskot jednoho fotbalovýho družstva. Tamhle je Dan, ten s těma černýma bodlinama na hlavě. A ten úplně normálně vypadající chalan támhle v rohu je Filip, ale říká se mu z bůhví jakýho důvodu Abs.
No, támhle ty kočky v tom kroužku dole jsou všechny holky těch kluků. Děláme takovou partičku. Organizujeme tyhle věci, dohlížíme, aby bylo vše ok. Vyháníme ty největší opilce a pobudy, často jsme jimi sami. No, ostatní ti bude muset představit někdo jinej."
Agnes se podívala na něj podívala. Jeho modré oči sledovali všechno z té výšky s takovou zábavou, ale v jeho hlase šlo slyšet pracujícího, snažícího se člověka. Zajímavá kombinace, letělo jí hlavou. Mrkla směrem k těm "kočkám" jak je nazval.
"Která z nich je tvoje holka?" zašeptala. Trochu pobaveně se na ni podíval.
"Žádná. Já holku nemam. Zatim mě žádná nezaujala."
"A co ty? Máš kluka?" vyhrkl s zvedmutým obočím.
"Ne. Nemám." zašeptala trošku zranitelně Agnes.
"Jak to? Taková kráska jako ty a nemá kluka?" zeptal se s upřímnou zvědavostí.
"No, prostě to tak je. Doteď jsem nebývala ve společnosti. Kluci si mě asi ještě nevšimli." zasmála se Agnes a dál se dívala na svíjející se dav.
"Tak co? Dáme tanec?" zasmál se Hood, když viděl její pohled. Dívka na něj pohlédla, pak zpátky k přízemí a zpátky na něj. Přikývla. Hood ji opět chytil za ruku a vedl ji přímo k "parketu".
"Jak se vlastně jmenuješ doopravdy?" zařvala Agnes, protože kousek od ní byly velikánské repráky.
"Robin." vyplázl na ní jazyk a ona se zasmála.


Agnes se zrovna vyplétala z tančících maniaků, když jí pohled spadl na hodiny. Za půl hoďky měla být doma.
Rychle vyběhla před dům kde se zastavila, aby se trochu vydýchala než se rozběhne k zastávce.
"Proč jsi letěla ven?" zašeptal Robin, který stál po její pravici. Ani si nevšimla, že běžel za ní.
"Ále musím být do půl hoďky doma." zavrčela naštvaně Agnes.
"Hodím tě autem, jestli chceš." usmál se na ni. Jen chvilku tu nabídku zvažovala. Výborně se s ním bavila, byl milý, měl trošku jinou mluvu, ale líbil se jí. Chtěla s ním strávit ještě nějaký čas.
"To budeš hodnej." přikývla a on už jí vedl k modrému autu. Co to bylo za značku nevěděla.
"Hele nezavoláš jestli nemůžeš být doma o něco pozdějc? Radši pojedu pomalu." zeptal se Hood.
"Ok, momentík." přikývla, zalovila v kabelce a volala mámě. Chvilku s ní mluvila a pak s radostí zavýskla: "Jasně, nejpozdějc v jednu dvacet doma."
Pak zaklapla mobil a usmála se na svého řidiče.
Taky se usmál a pomalu vyjel od zadní části domu.

"Můžu tě doprovodit dovnitř?" zašeptal Robin, když zaparkoval před domem. Pohled upíral před sebe, kdesi do temné noci.
"Jo. Můžeš." souhlasila mírně dívka.
Za vraty na stoličce už čekala maminka. Proti ní seděla její oblíbená přítelkyně Saša.
"Ahoj mami, ahoj teto. Jsem tu v čas. Tohle je Robin, kamarád Hanči. My se asi ještě půjdem projít do seníku, ok?" vydrmolila Agnes a už táhla Robina za sebou někam pryč. Saša i její přítelkyně odešli dovnitř s mírným smíchem.
"Takže seník jo?" zaprskal pobaveně Robin.
"Noooo jasně! Není nic lepšího než si po únavném tancování sednout na balík škrábajícího sena." vyplázla jazyk Agnes a kluk po jejím boku opět vybuchl smíchy.

"Takže máš ráda svíčkovou, jahodovej džus, mrkev a jablka s karamelem. Ještě něco?" vypočítával na prstech Robin, když s Agnes seděli na seně.
"Ne. Už nic." zasmála se a dodala: "A ty máš rád kuře s hranolky, tortelíny,honzovi buchy, jablka, kolu a čokoládu. Dlouhej seznam, všecko?" Smála se.
Robin nepatrně zavrtěl hlavou a silně se k ní naklonil, ústa měl pět centimetrů od jejích. Šeptal.
"Ještě něco mám rád. Ale jenom s někým." zamumlal, překonal tu vzdálenost, která je dělila a vroucně ji políbil. Agnes ho šokovaně odstrčila: "Ne."
"Ale notak. Nevypadám zle. Ani se zle nechovám. Možná je ze mě trochu cítit rum, ale to je tak všecko. Neodmítej mě!" zasyčel a znovu ji políbil. Chtěla ucuknout, ale on jí pevně sevřel pažemi kolem pasu. Rukama bila proti němu, ale on to očividně ani nevnímal. Jazykem jí jezdil v ústech a ona pociťovala hnusnou chuť alkoholu v kombinaci s jeho vlastním dechem. Bylo jí na zvracení.
Přitáhl jí k sobě blíž, mírně ji nadzvedl, odsunul dva ovázané balíky, na kterých seděli a svou váhou ji přitiskl do kupy sena. Byli hluboce ve tmě, nikdo je vidět nemohl. Robin se k ní ještě víc přitiskl. Agnes byl odporný. Najednou se choval tak jinak, slizce.
Pomalu jí začínalo docházet, že nemá vůbec sílu ho přeprat. Její nejsilnější rána do zad ho akorát pobavila. Nechtěla se však vzdát. Jeho ruce na chvíli opustili svoje sevření a prudce jí začali vytahovat tričko. Prsty jí sjížděl pomalu k kalhotám. Předstírala, že je klidná, vzrušená stejně jako on. Zvrhle se na nic usmál a souhlasně přikývl. S předstíranou vášní mu zašeptala do ucha: "Pokračuj."
Jeho odporný škleb se ještě rozšířil a jeho ruce drsně začali odepínat zip od kalhot. Když se natáhl, by jí je svlékl, prudce se posadila a strčila ho dolů. Sletěl na zem, vypadalo to, že na moment ztratil vědomí. Agnes se rychle rozběhla. Nevěděla jak dlouho bude mimo.
Letěla po schodech ve spodním prádle, uřícená a k smrti vyděšená. Vletěla do nejbližší místnosti, kuchyně. Všichni tam ještě seděli, bavili se a občerstvovali se vínem a křupkami. Při pohledu na alkohol se jí chtělo opět zvracet. Viděla na sobě ty nejpřekvapenější pohledy jaké si uměla představit.
"Pomoc. On...on...je ve stodole." zadrhla se a po tvářích se jí spustily slzy. Snažila se dojít ke stolu, kde všichni zůstali v němém zděšení a úžasu, ale nohy už jí nenesly. Sjela k zemi.

Ondra seděl na zemi pod postelí na které spala.
Vztek mu pulzoval po celém těle. V hlavě pořád viděl její obrovský strach, když doletěla i její bezmocnost, když padala k zemi. On s Martinem a těmi kluky ihned vyrazil ke stodole. Zrovna to tam prohledával nějaký svalnatý kluk. Když ho viděl ihned ho polila nenávist. Takové nabušené obřisko proti jeho křehké, malé Agnes. Zaťal ruce v pěst a letěl k němu. Začal do něj bušit hlava nehlava. Ten nabušenec, překvapený jeho útokem se ani neměl čas bránit. Když dostal první uspávačku, svezl se k zemi a Ondra do něj spokojeně kopal. Kdyby ho Martin nezastavil, přisahal by, že z něj udělá sekanou.
"Přestaň hergot. Je to ten nejhnusnější hajzl co je, ale nesmíš ho zabít. Tebe nechci vidět za mřížma, jasný?" hučel do něj Agnesiin brácha, ale taky mu uštědřil pár ran. Do hlavy. Ondřej jen doufal, že zrovna TY RÁNY nejsou smrtelné. Zabít ho chtěl on sám.
Později tu bezvládnou skopaninu vynesli ze stodoli a umístili jej do sklepa, kde ho přivázali, aby mu jeho stejně už tak nemožný útěk ještě připepřili.
"Až se Ag vzbudí a bude schopná, řekne nám co s ním chce udělat." zašeptal Martin a vydal se za ostatníma. Všichni celkem pochopili situaci, jen ji nemohli vstřebat. Agnesiina mamka ji plačky omyla, oblékla, dala pod deku a uložila do postele. Nechtěla, aby byla sama a tak Ondra nabídl, že u ní zůstane. Ostatní, vyčerpaní a zmatení si šli lehnout.
Mlčky se díval na její roztomilou tvářičku. I ve spánku se křivila strachem. Bodlo ho u srdce. To si nezasloužila. Vlastně je to z části i jeho vina. Kdyby ji neodmítl, místo, aby se seznamovala s úchylákama seděla by mi spokojeně na klíně ve stájích a povídali by si. Líbali by se. Dál už nestačil přemýšlet, protože se s křikem probudila. Zpocená vyletěla do sedu. "Ne. Ne. Ne. Neee." snažila se křičet, ale její už tak vysílené hlasivky to nepříjímali.
Opatrně se k ní přiblížil.
"Agnes, neboj. To jsem já Agnes. Ondra. Ondra. Klid. Nejsem on. Kliiid. Všechno je dobrý. V pořádku. Už ti nic neudělá neboj." šeptal až mu nakonec skončila náruči. Opřela se o jeho rameno a rozbřečela se.
"Promiň mi to." zašeptal, ale vypadalo to, že ho neslyší. A tak ji jen pevně objal a přitiskl k sobě. Prudce se od něj odmrštila. Trošku obezřetně ji pozoroval.
"Co se děje?"
"P-p-p-promiň! J-já, promiň." zavzlykala a vydala se zpátky k němu.Opatrně ji objal pažemi a dál mluvil: "Copak jsem provedl, Agnes?"
"Jen ten tvůj stisk. To nic. P-promiň." polykala slzy.
Ondra se zhnuseně podíval před sebe. Už chápal. Taky ji tak držel. Taky ji k sobě tiskl, pod jeho vahou se maličká, drobná Agnes musela cítit strašlivě bezmocná. Už zase viděl rudě.
"Já toho bastarda zabiju." syčel a při tom ji něžně hladil po vlasech. Najednou ztuhla. Chtěl se odtáhnout. Co když udělal zase něco co jí připomínalo HO? Ale ona svými prsty pevně svírala jeho tričko.
Ještě dlouho trvalo než se pořádně vybrečela a trošku se uklidnila. Ondra ji svíral láskyplně v náruči a hladil jí opatrně po vlasech. Oba nakonec usnuli. Oboum se jim zdál tentýž hrozný sen.