Únos L.

Lukáš se probudil asi čtyři hodiny po tom, co usnul. Zdálo se mu, že někde nablízku cítí Lenyho. Chtěl znovu usnout, ale nedařilo se mu to. Vstal tedy a rozhlédl se. Byli na skále, kousek pod nimi byl les. Lukáš se podíval dolů a uviděl obrysy postavy. Poznal, že Glen ani Hans to být nemohou, na to byla postava příliš malá. A na holky to taky nevypadalo. Pak vysvitl měsíc a ozářil tu postavu. Ta se snažila rychle schovat, ale Lukáš i za tu chvilku poznal, kdo to je. Byl to Leny, mířil k nim a v ruce měl něco, co vypadalo jako hodně velký nůž. Lukáš se otočil, protože uslyšel nějaký šramot. Oheň jim vyhasl a Hans chtěl zrovna přiložit. Lukáš rychle skočil před něj a gesty mu naznačil, ať to ani omylem nedělá a ať jde s ním. Hans se na něj nechápavě podíval, ale poslechl ho. Lukáš ho dovedl k okraji skály a ukázal mu na Lenyho, který byl, i přes to, že se snažil schovat, dobře viditelný. Hans okamžitě pochopil. Naznačil Lukášovi, ať začne budit ostatní, že musejí rychle zmizet. Lukáš přiběhl k Anně, položil ji ruku na pusu a jemně s ní zatřásl.
„Buď potichu, kousek odtud je Leny. Musíme rychle vzbudit ostatní a vypadnout,“ vysvětlil jí co nejpotišeji. Anna kývla a pomohla mu budit ostatní. Vysvětlila jim to stejně, jako jí to před chvílí vysvětlil Lukáš.
Jakmile byli všichni vzhůru, začali co nejrychleji a bez rámusu sklízet. Glen zahladil ohniště a vzal si od ostatních deky a ešusy. Naskládal to do batohu a hodil si ho na záda. Popadl do náruče Petra a Pavla, Hans malého Hanse, a všichni začali potichu sestupovat druhou stranou do lesa. Snažili se jít co nejrychleji, ale zároveň nevydat ani hlásku. Ušli naprosto potichu asi dva kilometry a pak se zastavili.
„Tak to bylo o fous,“ řekl Hans a koukl na Lukáše, „Ale jak jsi věděl, že tam je?“
„Nijak. Probudil jsem se a nějak jsem cítil, že tam je.“
„Tvoje předtucha nám zachránila krk. Neváhal by nás zabít.“
„Ale proč jste si to s ním nevyřídili?“ zeptala se Milli.
„Jako proč jsme mu něco neudělali?“ ujišťoval se Glen. Milli přikývla.
„Protože měl u sebe nůž. A hlavně, nejsme zabijáci. I když jsme na něj hodně naštvaní, nedokázali bychom mu ublížit. Přeci jen je to ještě dítě.“ Objasnil Hans. Přátelé přikývli.
„Asi bude nejrozumnější, když půjdeme dál. Už bychom nemuseli mít takový štěstí.“ Navrhl Glen.
„Podle mě jedna z holek dává Lenymu znamení. Takhle rychle by nás najít nemohl.“ Řekla Milli potichu Anně. Ta se na ní podívala.
„Taky se mi to už nějakou chvilku zdá. Mám podezření na Marianu. Kde vlastně je?“ Milli se rozhlédla.
„Tamhle je a nechává tam něco.“ Obě potichu přistoupily k Marianě, a viděly, jak dává nějaký papírek pod kámen. Nebyl moc vidět, ale trochu přeci jen vyčuhoval.
„Co to tu děláš?!“ zeptala se jí nahlas Milli. Mariana nadskočila a Anna ten papírek rychle vzala.

Prý jdeme do nějakého městečka. Je asi 50 km odtud. Nemůžeme jít moc rychle, máme s sebou ty prcky. Můžeš nás pohodlně předběhnout, pokusím se je co nejvíc zdržet. Počkej si na nás před tím městečkem. Co chtějí dělat tam, nevím.
Mariana.

„Teda, Mariano.“ Řekla zklamaně Anna.
Přišel k nim Hans a podíval se na ně.
„Co se tu děje?“ zeptal se. Anna mu beze slova podala papírek. Hans ho rychle přelétl očima a podíval se na Marianu.
„Takže ty nás celou tu dobu zrazuješ?“ zeptal se jí.
„No a co! Vy jste ho taky zradili. Vy všichni!“ Hájila Lenyho Mariana. To už k nim došli všichni. Papírek koloval a všichni se tvářili zklamaně. Udělali kolem Mariany kruh.
„Co s ní uděláme? Kdybychom jí tu nechali, bylo by to stejný, jako kdybychom tu nechali ten papír,“ řekl Glen.
„Půjde s námi, ale budu jí osobně hlídat,“ řekl Hans.
„Přepiš to trošku. Napiš tam, že jdeme do města, který je asi 150 km odtud. Je tu jedno takový, tak snad tomu uvěří a půjde tam,“ řekl Anně a podal jí ten papírek.
Anna ho rychle přepsala a dala ho tam, kam ho dávala Mariana. Pak se znovu vydali na cestu. Všichni byli ale zklamaní, že je Mariana zradila. Zrádkyně si mezitím pyšně kráčela před Hansem. Jeho syn šel vedle něj a koukal na Marianu. Jakmile zkusila Mariana zpomalit, Hans ji postrčil, takže po několika neúspěšných pokusech toho nechala a šla normálně. Šli potichu a mířili stále stejným směrem. Zastavili se, když už se začínali unavovat prckové.