Černý odlesk 8

Agnes se líně protahovala na hodině literatury. Učitelka jim vyprávěla jako už mnozí o Shakespearovi. Probírali zrovna jednu komedii - Zkrocení zlé ženy.
Vzpomněla jsi jen tak okrajově, že na ní byla na letních Shakespearových slavnostech. Pro sebe se usmála.
"A to je pro dnešek asi všechno. Příště vás vyzkouším z těch jeho děl, chci podrobné popisy dějů, postav a zařazení." prohlásila krátce češtinářka a odešla těsně než zazvonilo.
"Tak co? Jak se ti líbilo na tý párty?" usmála se na ní spolusedící Hanka.
Agnes se zamračila, nic jí neřekla a ani nechtěla.
"Neřeš." zamručela a vstala. Ještě si chtěla jít koupit svačinu do školního bufetu než půjde na chemii.

Dívka se na všechny mračila. Škola jí dobře odváděla myšlenky, ale stejně to byla furt škola.
"Tak co Ágrr?" zachichotal se za jejími zády nějaký otravný kluk. Ruku sevřela pevně v pěst. Neměla ráda tyhle typy posměváčků co sami nic nedokáží. Mlčky pokračovala po schodech z patra do bufetu.
"Neodpovíš mi?" zeptal se naoko smutně kluk.
"Ne." zasyčela a pokračovala dál. V duchu si fackovala, že vůbec promluvila.
Kluk se zašklebil, za minutu se k němu připojil další kluk. "To je ta šprtka?" zeptal se s zdvyženým obočím.
Agnes se na něj otočila a prohlédla si ho od hlavy až k patě. Zadívala se mu s kamenným výrazem ve tváři do obličeje, otočila se a prošla chodbou, která ji ještě dělila od cíle.
Kluci po chvilce otravování zašli a ona se s úlevou zařadila do fronty na svačiny.
Nějaká dívka, asi z nižšího stupně si v ruce prohrávala s černou propiskou. V hlavě jí nablikla vzpomínka na včerejšího, koňského krasavce.
"Černý odlesk." zašeptala si s úsměvem.

Škola jí uběhla strašně pomalu. Jednou na chodbě zahlédla vysokou siuletu, o které si myslela, že by to mohl být Ondra, ale pak to zahnala. Jeho třída sídlí ještě ve vyšších patrech školy, proto ho taky asi ještě do léta nikdy neviděla...
Vyšla před školu a usmála se na slabě hřející slunce. Čerstvý vzduch jí příjemně ovíval pokožku.
"Ahojky." usmál se za ní hlas. Otočila se a za ní stál kluk v volné košili se sakem přehozeným přes ruku. Ondra.
"Čau?" zeptala s zdviženým obočím.
"Hm. Jedu k vám." usmál se na ni a srovnal s ní krok.
"Aha. Já myslela, že máš pracovat jen do konce prázdnin?" zeptala se překvapeně Agnes. Neměl u nich včera být naposledy?
"No, jo no. Já stejně potřebuju práci, ta moje vedlejší je na nic... Tvoje máma mi nabídla, že u vás můžu pracovat, prý by pomoc bodla a zároveň si můžu ustájit Čerňouse. Naši mají přeci jenom ve stájích trošku přecpáno." zasmál se Ondra a pokrčil rameny.
"To je mi novinek. Mě se nic neřekne." zamručela napučeně Agnes a její společník z ní dostal záchvat smíchu.
"Jedu k vám. Chceš vzít?" zeptal se po chvíli, když už dokázal i normálně mluvit, ale jeho řeč byla zadýchaná a ještě trochu vyřehtaná.
"Ty máš auto?"
"Jasně. Pojď, je zaparkovaný kousek odtud." zasmál se Ondra, popadl ji za ruku a táhl ji s sebou.
Agnes se v duchu usmála. Jeho ruce byly stejně teplé jak si je pamatovala a jeho stisk příjemně pevný. Bezpečný. Uklidňující.
Nasedla do staršího auta červené barvy - značku si jako vždy nedovolila odhadnout.
"CD nebo radio?" zeptal se Ondra, když si sedl za volant.
"CD?" usmála se na něj Agnes. Ondra přikývl a zmáčkl nějaký čudlík. Z přehrávače se ozvala skupina Stone Sour. Jedna z klidnějších songů.
"Může být?"
"Jasně."
Agnes se uvelebila na sedačce a s poklepáváním prstů do rytmu sledovala cestu vedoucí k jejich domu.
Za chvilku už musela vystoupit, i když se jí nechtělo. Bylo jí tak příjemně. Ondra se usmíval, ale viděla jeho mírně křečovitý stisk volantu, když zatočil na příjezdovou cestu a tiše zastavil.
"Máš hlad?" zeptala se ho jemně, když stoupali po schodech do domu.
"Celkem jo, abych se přiznal." pokrčil rameny Ondra.
"Ok. Takže máme na výběr. Špagety nebooo špagety." zamumlala a tázavě se na něj podívala.
"Špagety." zasmál se Ondra.
"Správná volba." přikývla spokojeně Agnes a uslyšela další smích. Spokojeně dala vařit oběd.
"Jdu se převlíct. Což bys asi měl taky udělat jestli nechceš pracovat v saku." konstatovala Agnes a zmizela v pokoji. Ještě za ním zavolala jestli má oblečení, když se jí dostala hlasitá odpověď, že ano, převlékla se do pracovního, staréh oblečení a rozpustila si vlasy.
Jakmile uslyšela bublání vody vyskočila a vrátila se zpátky do kuchyně.
Ondra seděl na židli trochu strnule.
"Co se děje?" zeptala se ho překvapeně.
"Ale nic." zamumlal, zavřel oči a zavrtěl hlavou.
Agnes se pro sebe zamračila a otočila se k jídlu.
"Tadáááá. Domácí špagetýny alá Agnes!" roztočila dívka na stole dva talíře po chvíli.
Ondra se usmál: "Voní to hezky, dobrou chuť."

"Ty, Ondro, mohla bych tě o něco požádat?" prohrábla si vlasy Agnes trochu rozpačitě a stoupla si k kolečkám plných hnoje.
"No?" zavolal za ní ze sedlovny, kde právě "věšel" správně sedla.
"Nemohla bych si dneska půjčit na vyjížďku tvého koně?" přešlápla z nohy na nohu po tom co vyvezla kolečka.
Ondra se zasmál nad její rozpačitostí.
"Jasně. Ale jen pod jednou podmínkou." zvedl varovně prst a zasmál se. Agnes na něj nechápavě koukla.
"Pojedu s tebou." zamumlal a ona přikývla. A tak místo urovnávání sedel je musel Ondra znovu vytáhnout.

Agnes už seděla v pevné jistotě sedla. Pod sebou cítila nedočkavý taneček mladého, krásného koně.
"Jak dlouho s ním nikdo nebyl venku?" zeptala se s obavou Agnes. Od Luciperovi - ne, neřekne to slovo! - neseděla na koni. Byla s nimi, ale nejezdila.
"Pár dní. Ale ve výběhu se vyblbnul. Neměl jsem na něj teď čas, ale stejně jsem ho dneska chtěl vzít ven." zamumlal Ondra na dalším koni, který si ještě upravoval třmeny a přitahoval podbřišák.
"Ok." zašeptala trošku roztřeseně Agnes. Jakmile byl Ondra v sedle, jemným pokynutím nohy koně pobídla.
"Kama pojedeme?" zeptal se Ondra, který se jí zařadil po bok.
"Dáme pár luk." usmála se na něj Agnes a pravou rukou nepatrně stočila otěž a pobídla nohou. Koník poslušně zahnul.
Za moment se před nimi objevila obrovská louka.