Střípky snů 32

Doma jsem byla stále jako omámená. Jenže asi ze špatné situace. Místo abych se s Romanem chystala na víkend pajdala jsem po bytě a byla nervozní. Tu a tam jsem se učesala. Potom jsem přerovnala v kuchyni poličku s kořením a zrovna když jsem bezhlavě aranžovala cédéčka v obýváku všimla si toho mamka.
,,Seš normální?" Ušklíbla se na mě.
,,Proč?" Zachmuřila jsem se na ni.
,,Chodíš tu jako duch.Nemáš do čeho píchnout.Ty jsi zamilovaná až po uši viď?" Založí si ruce na prsou.
,,Nejsem." Otočím se k cédéčkům abych zakryla ruměnec co mě polévá. Ta celá situace mě rozesmála. Ne na dlouho. Večer v pokoji jsem do noci vymýšlela výmluvy proč nepojedu s Romanem na ten výlet. Nejradši bych nikam nejela ale tohle není správné. Nebudu si pěstovat citovou vazbu na nějakého ženatého pobudu z parku. Prostě pojedu.

Pátek.

V pátek přijede Roman k nám.
,,Dobrý den" Zašvitoří na mamku a ta se potutelně usměje. Já mu skočím kolem krku. Mám radost že ho vidím.
,,Opatrně s tou nohou." Řekne a obejme mě.
,,Trochu málo prostoru děti." Okomentuje průchod mezi dveřma. Chystá se totiž odejít do práce.
,,V lednici jsou řízky.Dejte si je do alobalu a jeďte opatrně." Zašvitoří zmateně a pospíchá pryč.
,,Pojď dál." Řeknu a jen co zabouchneme dveře začneme se horlivě líbat. Jsem znovu šťastná. Jak jsem si vůbec mohla myslet že by se mému hrdinovi někdo vyrovnal.
,,Tak pojedem tak do hodiny ne?" Odtrhne se ode mě.
,,Jo půjdu zabalit ty řízky." Mrknu na něj.
V kuchyni trhám alobal a řízky s chlebem postupně balím. Za zadkem mi stojí Roman a šeptá.
,,Kdybys neměla tu sádru tak bych tě..." Chvilku zmlkne a já se s úsměvem otočím.
,,No co bys?" Chytnu ho za bradu.
,,Tě na rukou nosil." Usměje se a i já musím vyprsknout smíchy. Rukama mi bloudí po celém těle a mě to přijde trochu zvláštní. Najednou je to můj kluk. Sahá na moje tělo a je mi to takové divné. Je to příjemné ale pořád jakobych se něčeho bála. Uvnitř jsem tak divně strachy sevřená.
,,Víš že jsem si z kraje myslel že mě nechceš." Svěří se mi v obýváku a dá mi hlavu do klína.
,,Já si myslela to samé." Přiznám se a on se zvedne a dlouze mě políbí.
,,Možná bysme měli už jet.Budu se tam o tebe starat jako o královnu uvidíš." Mrkne na mě a pomůže mi vstát z gauče.
,,Já si jdu ještě dobalit." Usměju se a proklouznu do svého pokoje.
,,Ty ještě nemáš zbaleno?" Zamračí se a kontroluje každý můj pohyb.
,,Trochu jsem to nestihla." Přiznám se s omluvným úsměvem.
,,Já myslel že se těšíš?" Opře se o futra dveří.
,,Však jo." Pípnu a do tašky na honem házím co mi přijde pod ruku. Upřímně jsem to odkládala tak dlouho až jsem se na to vykašlala. Když už mám vše konečně připraveno vyrazíme k autu.
,,prosím madam." Otevře mi dveře a já se tam naskládám i s berlema. Než ale Roman stihne obejít auto všimnu si toho hajzlíka. Pan opravář si asi nedá pokoj pomyslím si. Nasupeně civí za kontejnerem u vchodových dveří. Teď má smůlu. Dva dny tu nebudu a parádně si je užiju se svým krásným přítelem.

Večer dorazíme ke krásné dřevěné chatě. Stojí jakoby v údolí a uvnitř jsou trofeje. A hlavně fantastický krb.
,,Kotě podívej co jsem koupil." Vytáhne tašku naplněnou čímsi. Postupně vytahuje svíčky,víno,popcorn a další jídlo.
,,Téda ty jsi můj šikulka." Ocením jeho snahu.
,,No co dostanu?" Nastavuje se a já se k němu rozšmajdám abych mu mohla dát pusu.
,,A víš na co se těším uplně nejvíc?" Podívá se mi tajemně do očí.
,,To nevím." Kouknu se asi hloupě. V duchu je mi uplně jasné že se na mě bude chtít vrhnout.
,,Na tohle a taky tohle a tady tooo." Začne mi rukou přejiždět po prsou břiše a bocích.
,,Aha." Usměju se na něj.
,,Na to je ještě čas. Myslím." Řeknu a on na chvilku zůstane stát jako opařený. Potom zatopí v krbu a lehnem si do postele. Chatu prostupuje chlad. Roman se ke mě přitulí a co nevidět usne. Dneska je toho na něj asi moc. Pro mě je to jenom plus.