Chci tě - 1. kapitola - Ninin den D

Nina Baldini se zhluboka nadechla a vešla do dveří, odkud zaznělo její jméno. Pořád si
opakovala, že vlastně o nic nejde, ale uvnitř věděla, že to není úplně pravda. Šlo o její vysněné místo módní redaktorky v časopisu Style, které mohla díky tomuto pohovoru získat. Tolikrát si něco podobného představovala a teď to měla na dosah ruky. Spolu s dalšími patnácti zájemci. Moc dobře věděla, že šance jsou malé, ale věřila, že naděje umírá poslední. Byla odhodlaná ze sebe vydat to nejlepší.
„Slečno Baldini, musím se přiznat, že váš životopis mě velice zaujal,“ řekla hned na úvod šéfredaktorka Stylu Maria Smith. „Znalost francouzštiny se v módní branži hodí.“
„Ano, studovala jsem francouzštinu už od deseti let,“ přitakala Nina.
„Hm,“ pokývla hlavou Maria, „i kvalifikaci máte výbornou, ale jednou z podmínek pro přijetí je, jak jistě víte, pětiletá praxe. Tu bohužel nesplňujete.“
„Pracovala jsem tři roky….“ Nestihla dopovědět Nina.
„Vím, v časopisu pro dívky. Abych řekla v pravdu, takových časopisů je spousta a nemám o nich velké mínění. Jsou všechny víceméně stejné. Ale Style musí zaujmout, musí bavit a ženy mu musí věřit. Jste si jistá, že byste mohla takové články psát?“
„Doufám, že ano. Pokud mi dáte šanci, ráda bych vás o tom přesvědčila.“ Pokud by Nina postoupila do druhého kola výběrového řízení, dostala by za úkol napsat článek o svém nejoblíbenějším módním návrháři.
„Nejpozději zítra ráno se dozvíte, jestli jste postoupila dále nebo ne. Prozatím vám děkuji,“ usmála se Maria Smithová. Nina by její úsměv ráda rozluštila, ale Maria nedala najevo nic. Očividně je něčím zaujala, možná tím, že byla mladá, nebo svým vkusným stylem oblékání (taky si dala záležet), ale její malé zkušenosti byly největší překážkou.
Po pohovoru se Nina sešla se svými dvěma kamarádkami Chloe a Victorií v kavárně u Nicka. Měla trochu zpoždění, takže přišla jako poslední.
„Ahoj Nino, tak povídej,“ vyzvala ji Victoria hned jak Nina usedla do jedné z pohodlných kožených židlí.
„No, moc šancí si nedávám. Ale i když to nevyjde, chtěla jsem to prostě zkusit,“ usmála se a objednala si horkou čokoládu s příchutí mandlí, jednu z mnoha výborných věcí, kterými kavárna u Nicka oplývala.
„Já ti věřím, jsem si jistá, že si je dokonale okouzlila. Mimochodem ti to dneska fakt sluší,“ pohladila ji po ruce Chloe. Je pravda, že z této trojice měla Nina nejlepší vkus na oblečení a módě rozuměla. Bavilo ji vybírat kamarádkám oblečení a ony se od ní naučili spoustu věcí, ale Nina měla na tyhle věci prostě čich. Chloe byla zase expert na cvičení. Dělala lektorku pilates a jógy, hodinu denně trávila v posilovně a vyznala se ve zdravé výživě. Pokud jste přišli k Chloe na návštěvu, zcela jistě byste povečeřeli zapečený lilek, tofu s hlívou ústřičnou a rýži nebo přinejmenším dýňovou polévku. Asi proto se u Chloe moc často přátelé nescházeli. I když díky tomu připadala ostatním trochu jako blázen, Vicky s Ninou věděli, že to tak není. Měly v ní kamarádku, které mohly říct všechno a byl na ní spoleh. Nejoblíbenějším koníčkem Victorie bylo umění. Jejím snem bylo vlastnit svou galerii, kde by vystavovala obrazy nadějných mladých malířů a samozřejmě i svoje díla. Malovala nádherně, Chloe i Nina měly své byty plné nádherných Vickyiných obrazů květin, ovoce nebo krajinek. Každá měla talent na něco jiného a tím se skvěle doplňovaly.
„Holky, musím už jít, za chvíli mám hodinu pilates,“ zvedala se od stolu s nedojedeným krabím salátem Chloe. „Uvidíme se večer?“
„Určitě, je pátek, přece nebudeme sedět doma,“ usmála se Vicky.
„Tak v devět v baru Star?“ ujišťovala se Chloe.
„Uvidíme se tam, zatím se měj,“ zamávala jí Nina. Ještě něco tyto tři kamarádky spojovalo. Všechny toužily po lásce, ale pořád potkávaly jenom ty špatné muže. Chloe se naposledy v baru Star seznámila s krásným a sympatickým mladíkem, který, jak se později ukázalo, nepracoval a nechával se živit svou přítelkyní. Ta samozřejmě netušila, že zatímco ona těžce pracuje, její přítel okouzluje jiné slečny jejím skvělým autem a nádherným bytem. A po takových jako on Chloe, Vicky ani Nina netoužily. Jenže začínaly pochybovat, že někoho nezadaného a normálního vůbec najdou.