Chci tě - 2. kapitola - Prokletý bar

Kamarádky Chloe, Vicky a Nina spolu většinou trávily páteční večery v baru. Povídaly si, popíjely Cosmopolitan a doufaly, že se ve dveřích objeví muž jejich snů. Jenže čím více mužů v baru potkávaly, tím více si uvědomovaly, že to možná není to pravé místo na seznámení s životní láskou. Muži chodící do baru byli buď zadaní a vyrazili zrovna s kamarádem na pár piv, nebo zoufalci, kteří skočí po každé. Ale seriózní, hodní a hezcí muži, pokud možno pracující, bez dluhů a závislosti na automatech, se v baru Star nevyskytovali.
„Sedíme tady skoro každý pátek už tři roky a ještě tady ani jedna z nás nepotkala normálního chlapa na vztah,“ uvědomila si Chloe.
„Ale Vicky s Mikem chodila tři měsíce,“ namítla Nina.
„Než se ukázalo, že má tříletou dceru a manželku,“ doplnila ji Victoria. „To přece není to, co hledáme. Máš pravdu, tohle místo nám ještě nepřineslo nic dobrého.“
„Asi je prokletý,“ pokrčila rameny Chloe. „Musíme najít jiný a lepší bar.“
„Nebo by možná stačilo nehledat v baru,“ napadlo Ninu. „Co kdybychom šli někam, kam normálně nechodíme? Do jiné čtvrti, do muzea nebo divadla, nebo tak něco?“
„Možná máš pravdu, zítra podnikneme něco nového,“ nadchla se Victoria pro tento nápad. Ano, to je přesně to, co potřebovaly. Změnit prostředí. Možností byla spousta, jen vybrat tu správnou. Spousta dvojic se možná se seznámila v barech nebo na discotékách, ale není to jenom náhoda? Je přece tolik jiných a mnohem romantičtějších míst. Celý večer se bavily plánováním míst, kam vyrazí hledat lásku. Od toho je New York tak velký, ne?
Ráno probudil Ninu telefon. Nebyla na tom po včerejší noci zrovna nejlépe, cosmopolitanů bylo vypitých víc než by se na tři dámy slušelo a hlava s žaludkem to daly Nině jasně najevo.
„Nina Baldini,“ představila se do telefonu a snažila se odehnat zívání.
„Tady Maria Smith,“ představila se šéfredaktorka Stylu a Nina se snažila co mohla, aby v telefonu nezněla jako čerstvě probuzená s velkou kocovinou. Nadlidský úkol. „Vybrali jsme vás do druhého kola výběrového řízení na pozici módní redaktorky. Vaším úkolem je tedy napsat článek o vašem nejoblíbenějším módním návrháři, o jeho vlivu a výjimečnosti. Pošlete mi ho na můj e-mail do konce příštího týdne, ano?“
„Ehm… já… jsem to nečekala, moc děkuji,“ koktala Nina překvapeně, „samozřejmě, hned se pustím do psaní a do konce příštího týdne vám ho zašlu, to jsem opravdu nečekala.“
„Ještě nemáte vyhráno, slečno Baldini,“ upozornila ji Maria.
„To já vím, ale i toto je pro mě úspěch.“
„To mě těší, zatím nashledanou,“ položila Maria telefon a Nina si oddychla. Najednou se cítila lépe. Byla probuzená a měla chuť na kafe. Dobré znamení.
Další den přišla Victoria s nápadem, který všechny trochu překvapil.
„Holky, přihlásila jsem se do kurzu vaření,“ oznámila jim s nadšením. „Jsou tam ještě volná místa, nechcete se taky přihlásit?“
„Tak za prvé, Vicky, snažíme se navštěvovat místa, kde jsou i chlapi, a těch v kurzu vaření moc nebude,“ ušklíbla se Chloe, „a za druhé, nepotřebuju se učit vařit, vždyť to umím!“
„Takže ty považuješ svoje brokolicové saláty a rýži se sójou za vaření?“ vyhrkla Vicky a vzápětí toho litovala. Nic nemohlo Chloe urazit víc než to, že se někdo opovážil dotknout se slovem jejího vaření.
„Kdyby sis občas brokolici nebo sóju dala, vypadala bys určitě o dost líp,“ rýpla si zase Chloe do Vickyiné ne zrovna vypracované postavy. V žádném případě nebyla tlustá ani oplácaná, ale na jejích stehnech a břichu by se možná nějaký špek našel.
„Já si myslím, že by to mohla být docela zábava,“ vložila se do rozhovoru Nina, která se snažila zachránit nepříjemnou situaci, „s trochou štěstí tam někoho zajímavého potkáme a když ne, aspoň z nás budou skvělé kuchařky, ne?“ Opravdu to nebyl nejšťastnější nápad, ale pokud chtěly změnit prostředí, povedlo se.