Překroč svůj stín - 11.část

Na slabě osvětlené terase hotelu Delhi bylo liduprázdno, protože déšť se v posledních dnech stal v Bombaji jakousi každodenní samozřejmostí. Avinash Naasheb seděl zamyšleně u jednoho ze stolů, lehce potřísněného drobnými dešťovými kapkami, a popíjel gin. Dnešní vystoupení jakžtakž zvládl, jeho nová skladba Jaanam měla opět obrovský úspěch, vlastně to ani nečekal, možná ani nechtěl, nebo mu to v této chvíli bylo spíše jedno…na mokré dlažbě se náhle ozvaly něčí kroky. Pootočil hlavu a odfoukl si z tváře padající pramen vlasů, byl to jeho kamarád Vikram.
„Skvělé, perfektní, jako vždy! Kde vězíš? Ptají se po tobě. A chtěl by s tebou mluvit jeden dost vlivný chlápek.“ Avinash se zamračil a odvětil docela ledovým tónem, který Vikiho překvapil.
„Ale já s ním ne, nechte mne všichni být, nemám dneska vůbec na nikoho a na nic náladu…“
„Sakra Avi, vzpamatuj se, tebe ani nezajímá, kdo to je?“
„Ne…“ odsekl Avinash, obrátil do sebe zbytek ginu a prudce postavil prázdnou skleničku na mokrý stůl.
„S tebou je dneska řeč, no jak myslíš, ale já to s tebou myslím dobře a dost mne mrzí, že jeden neúspěch s dívkou tě takhle rozhodil. Vždyť jich teď můžeš mít na každém prstě deset! Měl jsi vidět, jak se jim při tvé písničce leskly oči! Co já bych dal za to, kdyby takhle slzely kvůli mně…“
Záhy litoval, že to vůbec vyslovil, protože Avi po něm bleskl zlostným pohledem a zasyčel na něj.
„Jsou mi všechny úplně lhostejné, abys věděl! Protože žádná nesahá Shanti ani po kotníky! Já ji miluji, víc než svůj život, teď už to vím, stejně jako to, že jí něco nebo někdo brání žít, jak by si přála. Musím to zjistit, za každou cenu, a radil bych ti, abys to bral jako vážnou věc, protože tady přestává veškerá legrace, kamaráde. Mám pro tebe jeden návrh, tak se posaď a dobře poslouchej, co ti teď řeknu…“

Když jej Viki vyslechl, jen údivem pootevřel ústa a pak nevěřícně zakroutil hlavou.
„Aha, takže tímto mi chceš naznačit, že na to divné místo ve Veer Mahalu pojedeme znovu, hm? Jasně, už mlčím, vidím, že s tebou není rozumná řeč. Ale jestli jsou tvé domněnky pravdivé, tak mi asi nezbývá, než s tebou souhlasit. Snad tvůj plán vyjde a těch pět tisíc rupií bude stačit, možná bych měl vzít raději deset. Takže… kdy?“
„Zítra…v šest…“ odvětil Avinash krátce a prudce se zvedl ze židle, protože opět začalo velmi hustě pršet.
„Promiň, ale dneska půjdu domů sám a pěšky. Musím si spoustu věci srovnat v hlavě…a…tomu, jak říkáš, vlivnému chlápkovi se za mne zatím omluv, že možná jindy…“ řekl tiše Avinash, ještě se na něj krátce ohlédl a po chvilce už seběhl ze schodů terasy a zmizel v nočních ulicích Bombaje.

……………………………………………………………………………………………………...............................................

Jižní Indie, Ooty, tentýž den večer…

Shanti probralo z neklidného spánku ostré světlo, které se najednou rozlilo pokojem a bolestivě se jí zabodlo do očí. Zamžourala ospale směrem ke dveřím, stál tam Josh a upřeně ji pozoroval.
Vzpomněla si na tu podivnou chvíli, když ji večer překvapil u vchodu do ústavu, a upřela na něj svůj pohled, ale i když se nyní snažila sebevíc, neudělalo to s ním vůbec nic! Udivilo ji to, něco bylo asi špatně.
Sebrala v sobě všechnu odvahu, zamračila se na něj a zeptala se nenávistným tónem.
„Kde to jsem a proč? A co jste to se mnou udělal, že je mi tak zle?“
Jen se pobaveně zasmál a po chvilce ostře odpověděl.
„Mlč! Zavinila sis to všechno sama, a já nemohl dopustit, abys skončila přesně jako tvá matka, v posteli s tím obyčejným hejskem. A pokud se jedná o něj, můžeš si jen přát, aby jej znovu nenapadlo po tobě slídit a nepřipletl se mi do cesty!“
Nevěřícně zakroutila hlavou a s vypětím sil se zvedla ze země.
„Ještě jste mi neodpověděl na mou otázku!“ zakřičela na něj. Zlostně se na ni zadíval a ledově odvětil.
„Mírni svůj hněv, má drahá, jsi nyní v Ooty, daleko od něj, v bezpečí. Tohle je hotel, který vlastní jeden můj přítel a spousta lidí dostala dost dobře zaplaceno, aby mlčeli. A kdo mlčet nechtěl…“ podivně se usmál a promnul si své bílé ruce.
„Ale proč? Proč mne nenecháte na pokoji? Já se vás o vaši ochranu neprosila!“
Vzlykla, znovu se jí podlomily nohy a sesunula se na podlahu.
Přistoupil k ní a ona vyděšeně poposedla směrem ke zdi, v očekávání něčeho hrozného, tak jak to doposud znala. Ale on se jí kupodivu ani nedotkl, dřepl si vedle ní na zem a řekl podivně klidným hlasem, který ji až děsil.
Stejně jako to, co se záhy dozvěděla…

„Už jednou jsem ti naznačil, že jsi jiná, vyjímečná, ale nebrala jsi má slova vůbec vážně. Vím, že míváš podivné sny, a nesnaž se mi to zapřít. Sny, rodící se z tvého skutečného původu, tvého i tvé matky…
Jedna dávná legenda vypráví o jisté bohyni, vášnivé a krvavé Kálí, již uctívali lidé již od dávných věků a přinášeli do jejího chrámu zvířecí a občas i lidské oběti, aby se jí zavděčili, a která navzdory všem pochybám zřejmě za dávných časů tajně porodila dceru, na rozdíl od ní velmi krásnou, ale obdařenou stejnou mocí, jako ona. Díky její kráse ji však zavrhla a tak dítě muselo vyrůstat mezi obyčejnými lidmi v Himalájích. Z ní se pak zrodila další a další generace jejích potomků, a mně nyní nezbývá, než ti konečně prozradit, že tvá matka byla jedním z nich. Byla pro mne zázrakem, nadějí, že díky ní se mému rodu podaří přežít další věky, ale zradila mne. Zbytek už znáš, a kvůli svému poblouznění tě učinila sirotkem.
I v tvých žilách ale koluje jejich krev, má další naděje. Ale nebudu to již já, kdo ji využije, jsem už příliš starý a unavený, i když tak nevypadám, ač jsem se ve skutečnosti narodil velmi dávno…Má dlouhověkost má své tajemství, které jsi už jistě v našem ústavu pochopila, a v mých rukou již uhasly stovky lidských osudů. Věčnost ale není jen v tomhle, jak jsem si vždy myslel, ale také v něčem úplně jiném. Mám s tebou určitý plán, a proto jsem tě musel odvézt až sem! Okolnosti a tvá tvrdohlavost to jen uspíšily. Vše ti ale prozradím až zítra…teď tě nechám o samotě, zatím tady, než přijdeš k rozumu, máš tady umyvadlo, toaletu a o tvé jídlo bude také postaráno. Je třeba, abys to všechno vstřebala a smířila se s tím, že se nemůžeš jen tak zahazovat s obyčejnými smrtelníky, rozuměla jsi? Už jsem ti doufám jasně naznačil, kde je tvé místo, vedle něj ale určitě ne!“

S těmito slovy se zvedl, a než ji znovu zamknul, u dveří otočil vypínačem a místností se opět rozprostřela tma. Když Shanti osaměla, na čele jí vyrazil studený pot a rozrušeně oddychovala, něčemu takovému se zdráhala uvěřit! Tohle přece nemůže být pravda! Ve střípcích vzpomínek se jí náhle začaly vracet jisté podivné okolnosti, se kterýma se už ve svém krátkém životě setkala, a nyní konečně našla jejich smysl. Zavřela oči a ztěžka polkla, pak si zakryla dlaněmi tvář. Po chvilce je vztáhla před sebe a zkoumavě si je ze všech stran prohlížela. Nebyly ničím zvláštní, snažila se upamatovat, co vlastně předcházelo té chvíli, kdy nad Joshem pocítila svou nyní již objasněnou moc, ale zatím ji nic nenapadalo. Musí přece existovat nějaký způsob, jak se odtud dostat! Zoufale si ale přála, aby tím, kdo o její záchraně bude uvažovat, nebyl přece jen Avinash…