Překroč svůj stín - 12.část

Druhého dne večer se Avinash s Vikramem tiše plížili podél vysokého plotu, vinoucího se kolem ústavu pro osiřelé dívky ve Veer Mahalu. Konečně zahlédli světlo svítilny strážného, který byl zrovna na obchůzce. Když se k nim přiblížil a poznal Avinashe, zarazil se a křiknul na něj.
„Co tady zase pohledáváš? Už jednou jsem tě odtud poslal pryč! A nechtěj mi dnes namluvit, že zase hledáš zatoulaného psa!“
Avi se napřímil, aby mu něco ostrého odpověděl, Vikram jej však zadržel, mrknul na něj a přistoupil k plotu. Hodlal využít svůj talent přesvědčovat lidi, který se mu zatím vždy skvěle osvědčil a nyní se dost hodil.
„Snad nebude tak zle, pane. Chápu, že svou práci děláte velmi zodpovědně, to samozřejmě uznávám, ale tady jde o něco velmi důležitého. Řekl bych, že dokonce životně důležitého. A troufám si vám naznačit, že za to, co od vás potřebujeme, hodlám velmi dobře zaplatit!“ dodal a poplácal se po kapse své bundy.
Strážný mírně znejistěl a přistoupil až k nim. Krátce si promnul bradu a zadíval se na ně. Dnes se zatím nemusel ničeho obávat, protože Wadhwan se dosud nevrátil z cesty a tito dva mladíci nevypadali nijak podezřele. Lehce si odkašlal a tiše se zeptal.
„Ehm…a co by to tedy mělo být, hm? Ale nejdříve bych jaksi rád viděl svoji odměnu…“
Viki na okamžik vytáhl jeden svazek bankovek a pak se Sawanta zeptal.
„Hledáme jednu dívku, a přivítali bychom, kdybyste na chvíli zavřel své oči a umožnil jí setkat se tady s mým kamarádem. Beze svědků, samozřejmě. Jak to uděláte, to už je na vás, protože ona s tím možná nebude souhlasit…“
Sawant si lehce olízl rty a podotkl.
„Aha, tak dívku, to je ale dost obsáhlý pojem, je jich tady asi třicet…“
„Jmenuje se Shanti…“ dodal Vikram.
Sawant na ně nejdříve vytřeštil oči a pak odvětil podivným tónem.
„Ta? Obávám se, že v tomhle případě vám ale nemohu pomoci!“
To už Avinash nevydržel a prudce přiskočil k plotu.
„Co je s ní? Co se jí stalo? Tak mluvte přece!“ vykřikl na něj.
„Pokud vím, nestalo se jí nic, jen ji někam odvezli.“
Avinash se na něj nevěřícně zadíval a zklamaně hlesl.
„Cože, a kam?“
Tohle vůbec nečekal, měl jeden možná šílený plán, a sice ji odtud tajně unést, tahle nepříjemná skutečnost ale vše změnila.
Strážný se obrátil na Vikrama a natáhl k němu ruku.
„Myslím že jsem vám řekl až dost…kam ji odvezli, to opravdu nemám tušení. Ale zato vím o někom, kdo by vám to snad prozradil. Ale, je vám jasné, že to nebude zadarmo.“
Vikram mu podal svazek peněz, Sawant se spokojeně usmál a odvětil.
„Měla by to vědět Sheeba, její pečovatelka…když chvíli počkáte, přivedu ji, ale…“
„Nemějte strach, ještě nemám kapsu prázdnou…“ syknul Vikram a ukázal mu i druhý svazek. Když strážný odešel, obrátil se na Aviho, který nervózně přecházel sem a tam, prohrabujíc se svými vlasy.
„To bude v pořádku, kamaráde, každý se dá uplatit, vše se určitě vysvětli, uvidíš…“ snažil se ho aspoň trošku uklidnit.

Po chvilce se ze šera vylouply dvě postavy. Sawant vedl nějakou ženu, která se ustrašeně rozhlížela kolem sebe. Ale viditelně, díky slíbené odměně, byl její strach určitě daleko menší, než obvykle. Všimli si její nezvyklé bledosti, která byla i přes počínající tmu dosti patrná.
Ještě jednou pohlédla na strážného, jako by v něm hledala oporu, pak sepjala ruce na pozdrav a řekla tiše.
„Vy hledáte Shanti? Shanti Ranjami?“
Oba mladíci zároveň přikývli.
„Včera večer ji Wadhwan odvezl, do Ooty, do hotelu Savoy na předměstí. Nikdo z nás nechápal, proč to udělal, ale zřejmě měl k tomu nějaký vážný důvod, kdo ví…ale…ode mne to nevíte!“ špitla vyplašeně.
„Nebojte se, a tady je to, co jsem slíbil…moc vám oběma děkujeme…“ odvětil Viki a prostrčil mezerou v plotu zbytek peněz, které Sheeba okamžitě ukryla v záhybech sárí. Pak lehce sklonila hlavu a spěšně odběhla.

Strážný Sawant se na ně chvíli zkoumavě zadíval, Shanti měl moc rád, občas si s ním při pracích na zahradě povídala. Nelitoval toho, co udělal, protože nějak cítil, že její lepší budoucí osud leží v rukou těch dvou mladíků, zejména toho vyššího z nich. Snad se jim podaří zachránit ji z Wadhwanových spárů, o nichž za ta léta služby již věděl své…
Pak řekl tiše.
„Ještě ode mne přijměte jednu přátelskou radu, dávejte na sebe pozor, chlapci. Netušíte, s kým máte tu čest, bylo by vás opravdu škoda. Věřím, že s těmito informacemi dobře naložíte, a také doufám, že umíte oba mlčet…“ Pak se rozloučil a po chvilce ve tmě zmizel i on.

Avinash povzdechl a promnul si oči, připadalo mu to všechno jako nějaký hloupý sen. Jeho nitro prostoupil strach o Shanti a opět ta bezmezná touha ochránit ji před celým světem.
„Zabiju ho, bastarda, jestli se jí něco stane…to mi věř!…“syknul zlostně.
„Zatím ještě nedělej ukvapené závěry, třeba nebude tak zle. A jaký je teda tvůj další plán?“
Avinash se přivřenýma očima zahleděl na ztemnělý ústav, jehož obrysy se zlověstně zobrazovaly proti nočnímu nebi, a tiše odpověděl.
„Moc ti děkuji, za vše, sám bych to s ním tak dobře nezvládl, a hlavně za ty peníze, které ti do poslední rupie vrátím, neměj strach.
Ale připrav se na dlouhou cestu, zítra spolu odjíždíme do Ooty…“