Střípky snů 33

V neděli když jsem se vzbudila Roman ještě spal. Přemýšlela jsem dívajíc se do stropu. Když spal byl krásný. Byl krásný,hodný prostě fajn ale stačí to? Proč jsem zase tak neskromná? Ptám se sama sebe. Po chvilce mého bloumání se na mě Roman otočí.
,,Dobré ráno." popřeje mi.
Potom mi řekne že má pro mě překvapení. Celý den pak strávíme na výletě a po nákupech. Je mi sním moc fajn.
Večer se pak vrátíme domů. Roman mě pak odveze a chystá se znovu do Ostravy. Loučíme se dlouhým polibkem. Když uvidím zmizet jeho auto v zatáčce popadne mě divný pocit. Vztekám se sama na sebe. Nohu se sádrou bych si nejradši usekla.
Doma mě uvítá mamka. Celá nadšená se mě ptá jak se mi výlet a víkend líbil.
,,Tak co? Kde jste všude byli?" Směje se na mě a očekává ode mě nějaké delší vprávění. Usmívá se a na sobě má černé kalhoty a batikované tričko tři xl co jsem dělala v páté třídě. Mám ho na ní moc ráda.
,,Ušlo to." Pípnu.
,,Počkej jak ušlo?" Zachmuří se a opře o futra.
,,No tak v pohodě. Prostě normálka byli jsme po městě a po nákupech." Řeknu. Pak vyčaruju úsměv i ton v hlase alá že se nic neděje. Vždyť ono se nic neděje. Když se nad tím tak zamyslím.

Pondělí
Chystám se do nemocnice. Autobus jede v osum. Pomalu se vydávám na cestu. Vyjdu o dost dřív. Tímhle spojem jezdím vždycky když máme ve škole od devíti. Po cestě potkávám klasickou sestavu lidí. Sotva vyjdu před dům u protějších vrat zamyká soused Pecháček. Každý den vychází do práce oblečen v kvádru. Všichni vědí že ve svých 45letech je vyléčený alkoholik a feťák. Potom ujdu kousek cesty a potkám staršího pána s jezevčíkem. Pak mě taky míjí naše bývalá sousedka. Taková frajle je jí asi 26. Je sympatická ale chodí zmalovaná na podpatcích a s dost divným chováním. Od nás z baráku se musela odstěhovat. Bytové družstvo se na tom dohodlo. Často pořádala divoké večírky a vyvrcholilo to jedné noci když jeden z účastníků párty močil z balkonu sousedce na macešky. Na konec nechybí ani partička strkajících se dětí ve věku do 10 let. Často si pujčují lízátko. To mi připomíná že když jsem chodila do první třídy taky jsme si ho pujčovali. Sluníčko se pomalu probírá k životu. Konečně dojdu k zastávce kde už stojí autobus. Nastoupím zaplatím a rozhlédnu se po nějakém místě. V tom mi zatrne. Uvidím ho. Co teď ptám se sama sebe. Když si odsednu někam jinám bude to vypadat blbě ale k němu si prostě nedokážu přisednout. Zvolím tedy sedadlo před ním.
,,Čau malá." Pozdraví mě. Má na sobě svou černou bundu.
Pomalu se chystám usadit na sedadlo před něj.
,,Hele ji ignorantku." Okomentuje mou přípravu k sednutí před něj. v tu chvíli si tedy ještě o kousek popojdu a posadím se k němu.
,,Kam ses vydala?" Optá se a vyhledá mé oči.
,,Já?Do nemocnice." Mrknu na něj.
,,Co tam?" Podivý se. Já si místo odpovědi zaklepu na sádru.
,,Jo už vím. To je asi jak si spadla z té jahody." Ušklíbne se na mě. Najednou v něm nacházím krásu kterou jsem před tím nevnímala. Je velice sympatický.
,,Přesně tak. A kam ses vydal ty?" Snažím se svést rozhovor na něj.
,,Do práce. Jak se vlastně jmenuješ?" Pohlédne na mě a obouma rukama si urovná límec. Představím se apodám mu ruku. On ji s lehkostí přijme. Na okamžik se mě dotkne jeho jemná vlažná ruka. On se představí jako Sam.
,,Sam?" Podivým se.
,,Sam jako Samuel." Zoopakuje mi důrazně nahlas. Jeho sametový, mužný hlas se mi zarývá hluboko do hlavy. Ta věda zní jakoby mě pohladil. Ani hodně. Ani málo.
,,Pust mě malá ze svých spárů." Usměje se a já se přetočím do uličky. Lehce se o mě otře a protáhne se aby mohl vystoupit.
,,Hele velkej nefandi si." Mrknu na něj.
,,Odpolko tě vyvenčim. Chceš malá?" Protáhne větu a doprovází ji lišáckým pohledem.
,,Ts." Pohodím hlavou a on vystoupí. Autobus lidi vypustí ven a já se na něj nemůžu vynadívat. Mávne mi a mě zahřeje u srdce. Hned se mi udělá líp.