Chci tě - 6. kapitola - Spásný nápad

Nině už docházela trpělivost. Potřebovala úžasný nápad, který ne a ne přijít. Jistě, mohla napsat obyčejný životopis Georginy Chapman a dopsat svůj názor o tom, jak úžasná a originální návrhářka to je. Ale to Nina nechtěla, takovou práci totiž umí napsat každý. A když se blížila půlnoc a do odevzdání zbýval jediný den, na to Nina přišla. Když dostala svoji první práci v časopisu pro dívky (kterou Maria Smith tak zkritizovala), věděla přesně, za co utratí svoji první výplatu. Tu úžasnou kabelku od Georginy Chapman měla vyhlédnutou už týdny a modlila se, aby ji v obchodě nevyprodali. Ano, hádáte správně. S první výplatou neběžela do banky, aby si něco ušetřila, ani ke správci zaplatit nájem, ale do obchodu Marchesa, kde měli tuhle úžasnou kabelku. Kdo nemiluje módu, nemůže toto chování pochopit. My ostatní bychom udělali to samé. A když Nina kráčela po ulici s tou nejúžasnější kabelkou na světě, potkala malou černovlásku, starou asi jako ona sama.
„Promiňte, slečno, ta kabelka je…“ ozvala se černovláska, když se s Ninou míjely.
„Já vím, sice nevím, co budu tenhle měsíc jíst, ale mám ji,“ usmála se Nina. Díky některým věcem vám úsměv z tváře jen tak nezmizí. Možná teprve až přijde ten hlad.
„Koukala jsem na ni ve výloze pokaždé, když jsem šla kolem. Ale dovolit si ji nemůžu. Dělám v jedné firmě, víte, že ani nevím jak se jmenuje? Nesnáším to tam, ale někde dělat musím, abych si splnila svůj sen. Promiňte, nevím proč vám to vyprávím,“ zasmála se nervózně. Možná už tušíte, kdo se za tou malou povídavou černovláskou skrývá.
„Ale ne, jen povídejte, mimochodem, já jsem Nina,“ představila se. Z nějakého důvodu jí ta holka byla velmi sympatická. Že by to bylo tím milým úsměvem? Nebo trochu baculatými dětskými tvářemi?
„Ráda tě poznávám Nino. Já jsem Victoria.“
A tak se díky jedné kabelce seznámily dvě budoucí nejlepší kamarádky. A přesně tento příběh se rozhodla Nina zabudovat do své práce. Jestli tohle není originální, tak už nic!
Chloe byla zavolána ředitelkou sportovního centra Healthy Life, kde pracovala, do její kanceláře. Jestli po něčem netoužila v pátek ráno, tak to bylo setkání tváří v tvář s Emily Burton. Některým věcem se ale napořád vyhýbat nedá, a tak si řekla, že čím dřív to bude mít za sebou, tím lépe. Otráveně zaklepala na dveře Emilyiné kanceláře a po výzvě „Dále“ vešla.
„Dobrý den, vy jste…,“ usmála se Emily tím pokryteckým úsměvem, který tenhle typ žen nasadí pokaždé, když se setká s jinou ženou, jež by mohla být konkurencí pro ni samotnou. I když, ne že by si Emily často připouštěla, že není tou nejúžasnější a nejkrásnější na světě.
„Chloe Wright,“ představila se Chloe.
„Aha, už vím. Cvičíte pilates a jógu, že? Prý jste velmi schopná, no uvidíme,“ změřila si ji kritickým pohledem, „já jsem Emily Burton.“
„Já vím,“ ušklíbla se lehce Chloe.
„No, očekávám ještě posledního zaměstnance našeho centra, takže se budeme moci rozloučit.“ V tu chvíli vešel do dveří Joshua. Tak proto se Emily snažila Chloe tak rychle odehnat ze své kanceláře. Jenže Chloe byla tentokrát rychlejší.
„Vy jste tu nový, že? Já jsem Chloe, už tu dělám tři roky. Kdyby jste s něčím potřeboval pomoct nebo poradit, klidně se zeptejte.“
„Ahoj, já jsem Joshua. Musím říct, že se to tu na mě udělalo dojem. Ale budova je větší než jsem čekal, trochu se tu ztrácím.“ Není nic roztomilejšího než roztomilý muž v rozpacích potřebující pomoct.
„A já jsem Emily Burton, ale říkejte mi jenom Emily, Joshi,“ usmála se nová vedoucí centra a v nestřeženém okamžiku si stáhla tričko trochu níž. Chloe to samozřejmě neušlo. „Provedu vás po budově, aby jste nám tu nezabloudil.“ Mysleli jste si, že mezi sebou bojují jen holky do patnácti? Omyl! Tenhle souboj bude ještě stát za to. Chloe ani Emily totiž nejsou zvyklé se vzdávat. A už vůbec ne zadarmo!