Hra osudu (4)

„A já k tomu přijdu jak asi co?!“ vzbudí mě ségry děsný hlásek, jak po někom řve. Ponaučení pro příště, zavřít si dveře, pomyslím si a otočím se na druhou stranu, kdy ještě stačím přetáhnou peřinu přes hlavu. Snad to pomůže..
„No jasně, nevím kdo má zničenej celej život a ty to rozhodně nejsi! Nevím jak to mám říct doma rodičům, ségře nic! Chápeš to?! Ty si to vyřeš jak chceš, hlavně mi nechoď už na oči a zapomeň na mě, ale já s tím musím žít! Říct to doma!“ ječí ségra dál. První jsem si myslela, že ječí takhle na mamku nebo taťku, ale když nepřišla žádná odpověď, došlo mi, že s někým volá a ten někdo musí být jedině Lukáš.
Po tomhle to vzdám, odhodím peřinu a naštvaně se posadím.
„Příště si běž řvát někam ven, kde se nikdo nepokouší spát!!“ zařvu na ni přes celý dům, natož se ségra objeví ve dveřích. Rudá vzteky a vůbec se semnou nepárá. Třískne mi dveřmi, čímž je vlastně zavře a pokračuje v řvaní do telefonu.
„Krávo“ zašeptám a a natáhnu se na mobil, který mám na nočním stolku. Páni, teprve osm hodin ráno, tak to se divím, že svým řvaním nevzbudila rodiče. Jenže co není může být a pokud bude tahle řvát dál, brzo je opravdu vzbudí a v tom případě tu nastane peklo. Ale co, budou řvát na ni, ne na mě.
„Ty jsi takovej kretén!“ zaječí ségra naposledy a pak jen uslyším ránu. Rychle se vyhrabu z postele a rozběhnu se na chodbu, kde najdu ségru jak sedí na zemi v slzách a sklo ze dveří je kolem ní.
„Kristýno!!“ vykřiknu vyděšeně a přikleknu si k ní.
„Nech mě být!“ odtáhne se ode mě ségra, ale moc ji to nejde. Zabodla si kousek skla do nohy.
„Kde jsou rodiče?“ zeptám se.
„Nevím, někam jeli“ pokrčí rameny a vytáhne si střep z nohy.
„Počkej tady, donesu lékárničku“
„To je dobrý, nemusíš to nosit, je to jen škrábnutí“ protestuje ségra, ale já na ni kašlu. V koupelně najdu lékárničku a donesu ji k ségře, která sedí jako hromádka neštěstí stále na zemi a jen se dívá na svou krvavou nohu.
„Tak ukaž, podíváme se co s tím půjde udělat“ řeknu a natáhnu ruku s tím, že se ji podívám na nohu, ale ségra jen ucukne.
„Udělám to sama, radši se mě nedotýkej“. Nerozkazuje, spíš o to prosí, což mě překvapí ještě víc.
„Klidně to udělám, mě to nevadí“
„Já vím, ale já si to radši ošetřím sama.“ jen pokrčím rameny a podám ji lékárničku. Dívám se jak si ségra opatrně ránu vyčistí, sice u toho syká, ale zvládne to a nakonec si ránu zalepí náplastí. Vatičky od krve strčí do sáčku, na kterém udělá suk a já jen zírám s otevřenou pusou.
„Skočím pro smetáček a uklidím to tu, ty se běž převléct a vymysli si výmluvu, jak se ti povedlo rozbít dveře“ řeknu ségře a popadnu lékárničku, kterou uklidím na její místo a seběhnu ještě dolů pro smetáček. Když se vrátím, ségra je v pokoji a převléká se, takže se sehnu a začnu tu spoušť uklízet.
„Díky“ ozve se nade mnou.
„V pohodě, vždyť o nic nejde“ namítnu. Ségra si ke mně přiklekne a společně uklidíme tu spoušť.
„Co ti je Týno? Připadáš mi, jako by tě něco trápilo, nechceš mi říct o co jde? Jsme přece ségry, pomůžu ti“
„V tomhle mi už nepomůžeš Naty. V tomhle mi nedokáže pomoc nikdo“
„To je blbost. Pohádala jsi se s Lukášem? Proto jsi teď taková?“ hádám.
„S Lukášem jsme se rozešli a s ním to nemá co dělat,“ zakroutí hlavou
„Tak co se stalo? Jsme ségry, mě to můžeš přece říct“
„Jenže nechci, Naty, tohle ti říct prostě nemůžu, už to sakra pochop!“
„Tak fajn, nemůžeš mi to říct, ale až si o tom budeš chtít promluvit, stačí říct, já tě vždycky ráda vyslechnu a pomůžu ti,“ slíbím ji.
„Díky, jednou toho využiju“ řekne jen. Chvilku tam spolu ještě klečíme, ale probere nás bouchnutí hlavních dveří a mamčin hlas.
„Holky! Vstávat!!
„My jsme už dávno vzhůru!“ oplatím ji stejně. „běž dolů, já hned dojdu a o těch dveřích nic neříkej, něco vymyslím“
„Díky“ řekne jen a seběhne dolů za našima. Vlastně vůbec nechápu proč se ji snažím pomoc, když ona o to nestojí. Jenže je mi ji líto, to je to. Něco tají, něco ji trápí a nemá to komu říct. Místo toho, aby to řekla mě, své ségře, dusí to v sobě, ale každá věc jednou výjde na povrch. I tahle musí.
„Dobré ráno, kde jste byli?“ zeptám se našich a posadím se.
„Kde bys řekla? Nakupovat, aby jste vy dvě měli co snídat“ usměje se na mě mamka a podá mi hrníček s čajem.
„Fakt? Teda vy jste hodní, nenechali by jste nás zemřít hlady, jak vám jen poděkujeme?“ zamyslím se.
„No, tak schválně, co tě napadne“ zajímá taťku.
„Hm..teď nevím, ale tati? Ráno se mi stala nehoda a já tak nějak vysklila ségře dveře od pokoje“
„Co jsi dělala prosím tě?“ zděsí se taťka.
„Jsi v pořádku?“ zajímá se mamka místo toho.
„Jasně, jsem v pořádku, jen ty dveře už ne,“ pokrčím rameny.
„No super, Týno, ty ji na to nic neřekneš?!“ obrátí se naštvaně taťka na ségru.
„Stejně se mi ty dveře nelíbili, tak si můžu koupit nový, alespoň.“ pokrčí jen Týna rameny a taťka nestačí žasnout.
„V týdnu koupíme nový“ slíbí mamka ségře s úsměvem. Možná je ráda, že ségra začala tak trochu, normálně mluvit a furt jen neječí nebo nebrečí.
Taťka na to radši nic neříká, myslím si, že je za to stejně rád jako mamka a tak raději mlčí. Zbytek snídaně probíhá mlčky, každý si všímá svýho a já jsem za chvilku ticha ráda.
„Jo abych nezapomněla Naty, příští týden, hned druhého září, jedeš se školou na nějaký seznamovací tábor“ vzpomene si mamka a já mám v tu chvíli po náladě.
„Co? To tam jako musím jet? Proč? Vždyť jsem byla loni!“
„Jenže teď jsi tady, tam jsi byla tam a musíš tam jet, pojedeš se svými spolužáky. Já si naopak myslím, že je to dobrý nápad, seznámíte se tam,“ usměje se mamka.
„Super, už se moc těším“ odseknu.
„Buď ráda, že něco takového škola pořádá, že nepřijdeš do nové školy jako tady Týnka, kde nikoho nebudeš znát“ stojí si na svém mamka.
„Dobře, dobře, vzdávám to“ řeknu jen. Odnesu nádobí do kuchyně, kde ho po sobě i umyju a vydám se nahoru. Seznamovák, to mi ještě chybělo, pomyslím si a natáhnu se pro mobil, který mi zrovna zapíná.
AHOJKY NATY, ANI SE NEOZVEŠ JAK SE MÁŠ TAK MUSÍM NAPSAT JÁ. TAK POVÍDEJ, JAK JE V NOVÉM DOMĚ? V NOVÉ VESNICI? HONEM VŠECHNO NAPIS!
Jirka, ten nikdy nezklame opravdu. Hned mu odepíšu, že se mám dobře, všechno mám už vybalené, je to tu docela dobrý a že jsem se včera seznámila s pár lidmi odtud. Vydržíme si posílat smsky do oběda, kdy on se ptá na věci tady, a já na to, jak to probíhá u nás doma. Dozvím se docela divný věci. Třeba jako to, že Lukáš se změnil, uzavřel se do sebe a je totálně někde. Všichni to přisuzují tomu, že ségra odjela, že je z toho špatnej, ale Jirka si myslí, že je za tím něco jinýho. Prý aj jeho rodiče jsou divný, takže za tímhle ségra nebude. Ale co teda za tímhle vším je? Na to jen přijít...