Hra osudu (6)

Poslední dny se přehouply a nastal první den školy. Ségra to brala s klidem a nejednou řekla, že stejně školu nedokončí, tak přece o nic nejde. Já na tom byla hůř. Ještě ke všemu prvního září vyšlo na pondělí, což mi mou náladu výrazně zkazilo. Už od včerejška jsem sbalená na úžasný seznamovák, kam se strašně moc těším. Tak moc, že bych tam nejradši nejela. Ještě že jede semnou ta Zuzka, alespoň někoho tam budu znát.
„Tak co, jak se těšíte?“ zajímá se mamka.
„Víc už to nejde“ odseknu a posadím se za stůl, kde jen stěží sním snídani. Ségra je na tom snad ještě hůř. Snídani se nedotkne, je celá zelená a vypadá hrozně.
„Ségra? Jsi v pohodě?“ starám se. Ona jen přikývne a dál zírá do svého plného talíře, který před ní mamka postavila. Zřejmě čeká jestli ji náhodou ty vajíčka nenaskáčou sami do pusy, nebo jinak fakt nevím, proč nejí.
„Kristýno, ale tak sakra jez!“ proběhne mamka kolem ségry v kostýmku.
„Máš pohovor?“ zajímám se a napíchnu si na vidličku kousek ségry snídaně. Jindy by mě seřvala, ale teď to nechá plavat a neudělá nic, ani když si vezmu podruhé.
„Ségra? Nemáš horečku?“ napadne mě. Mamka neváhá a radši si svou starší dceru zkontroluje sáhnutím na čelo, aby se ujistila, že horečku opravdu nemá.
„Nemá“ ujistí mě mamka „mám opravdu pohovor v jedné firmě, doufám, že mě vezmou jinak se tu ukoušu nudou“ vrátí se mamka k původnímu tématu.
„Tak to hodně štěstí“ popřeju ji.
„V tom kousání“ dodá ségra potichu. Rychle se podívám na mamku, která snad nic neslyšela, ovšem podle jejího výrazu v obličeji, je mi jasné, že to slyšela.
„To od tebe bylo hnusný“ vyčtu ségře před domem.
„Měli by jste si zvykat, život není pohádka“ řekne mi jen k tomu a vydá se sama na zastávku, odkud nám jede autobus. To si snad dělá srandu, pomyslím si. Jen na ni zírám s otevřenou pusou a možná bych zírala navždy, kdyby se před domem neobjevila Adéla s Adamem.
„Ahoj školačko, tak jak se těšíš?“ přiskočil ke mně Adam.
„Ahoj školáku, vůbec co ty?“ zeptám se s úsměvem.
„Asi tak jak ty“ oplatí mi úsměv.
„Hej vy dva, dělejte nebo nám ujede bus!“ zavolá na nás Adéla a sama se vydá na zastávku. Adam jen protočí panenky, natož se oba rozesmějeme a vydáme se za Adélou. Na zastávce už čeká Zuzka, která je snad ještě víc nervózní než já a ségra dohromady, Tereza, která chodí s Adélou do třídy, jak jsem se dozvěděla před pár dny a nakonec ségra. Sama v rohu.
„Kristy, nechceš jít za námi?“ nabídnu ji, ale ona jen zakroutí hlavou a dál se dívá do dáli a dělá, že tam vůbec nejsme.
„To je tvoje ségra?“ kývne hlavou k ní Zuzka.
„Hm, už to tak asi 18 let bude“ přikývnu.
„Je nějaká divná,“ změří si ji Adéla.
„Je furt někde z toho stěhování, ale i tak ji něco uvnitř trápí, ale nechce to nikomu říct“
„Nemáte asi dobrý vztah co?“ obrátí se na mě Adam a já jen zakroutím hlavou.
„To se jednou spraví“ ujistí mě Tereza. Snad má pravdu, pomyslím si a dál se o ségře už nebavíme. Všichni se začnou bavit o tom, jaký bude letošní rok, co všechno podniknou a kdo koho bude učit na ten a na ten předmět. K tomuhle nemám co říct a tak jen tiše poslouchám.
„Trefíte do školy sami?“ zajímá se Adam. Tereza s Adélou se s námi rozloučili jen co jsme vystoupili z autobusu a vydali se směr pedák, zatím co já se Zuzkou a Adamem jsme tu zůstali.
„Jasně, klidně běž kam potřebuješ“ usměje se na něj Zuzka.
„Díky, kdyby něco Zuzy, můj mobil máš tak volej S.O.S. Uvidíme se pak Naty, užij si první den, mějte se holky!“ rozloučí se s námi a rozběhne se ke skupince kluků, kteří sedí na zábradlí a podle všeho čekají jen na něj.
„Líbíš se mu“ obrátí se na mě zničeho nic Zuzka.
„To je blbost, známe se jen týden“ zaženu její myšlenky. Zuzka jen pokrčí rameny a pomalu se vydá směr obchodka. Nedá mi to a naposledy se otočím na Adama, který mě samozřejmě nachytá. Jen mi s úsměvem zamává a pak se baví dál s klukama.
„Zuzy!!“ zavolám na ni, protože už je docela daleko ode mě. Zuzka samozřejmě počká a jen si mě pobaveně měří pohledem. Že by nakonec měla pravdu?, napadne mě. Ale ne, prostě je to blbost, známe se týden a on má určitě nějakou přítelkyni. Teď se hlavně musím soustředit na školu a ne na Adama..ale to prostě nejde!!
„Proč jsi vůbec šla na obchodku, když jsi byla před tím rok na zdrávce?“ zeptá se mě z ničeho nic Zuzka.
„Naši si mysleli, že to bude super, když začneme chodit se ségrou na stejnou školu, že alespoň tam budeme spolu než se seznámíme s někým novým“ pokrčím rameny.
„Ty ségru moc nemusíš co?“
„No někdy se dá přežít, ale teď spíš ne. Dřív to bylo jiný, jenže se pak najednou všechno změnilo a už to tak zůstalo. Ona mě nesnáší a já nevím proč.“
„Tohle je možná výhoda jedináčků, neotravovat se se sourozenci“
„Jedináček?“
„Už 18 let a vyhovuje mi to“ pokrčí rameny. „super a jsme tu, naše školička“
Stará barabizna, napadnou mě první dvě slova jen co se podívám na školu. Šedá, velká, divná, takhle by se dala popsat. Prostě díra. Docela se divím, že sem chodí tolik lidí a že je tak oblíbená.
„No a sem budeme chodit další čtyři roky, jak to přežijeme?“ povzdychne si Zuzka.
„Napadá mě stejná otázka, tak jdeme na to ať už to máme za sebou“ řeknu odhodlaně a vydáme se tam. Ségra podle všeho cestu našla, protože ji zahlédnu před sebou a vůbec mě nezajímá. Dělám, že k ní nepatřím, stejně tak jako to dělá ona. Prostě naprosto dvě cizí holky, které náhodně mají stejné příjmení.
„No, z venku vypadá šíleně, ale ze vnitř už to jde“ řekne stejnou myšlenku jako mě napadne Zuzka a já jen přikývnu.
Třídu najdeme skoro hned, najdeme ji hned vedle hlavních dveří napravo a naproti schodišti. Jak ještě zjistím, tak vedle nás mají třídu třeťáci, takže pokud se nepletu Adam. Kde má třídu ségra mě nezajímá.
„No bude to tu celkem zajímavý“ podotkne Zuzka jen co vejdeme do třídy. Docela málo lidí, pomyslím si a posadíme se do zadní lavice k oknu. Před námi sedí dvě holky, které si tu snad jako jediné povídají, takže podle toho usoudím, že se taky znají. Jinak tu všichni sedí v lavicích a jen mlčí nebo se nejistě dívají po třídě či po svých spolužácích. Na první pohled si všimnu, že je tu víc holek než kluků, což je docela dobré. Na zdrávce jsme byli jen holky ve třídě, takže jsem ráda že je to teď tady pomíchané.