Černý odlesk 10

Bylo teprve osm hodin ráno, když Agnes s rozpaky seděla na zadním sedadle v Ondrově autě. S raním poklidem mu překvapivě "pomohla" Sabina. Agnes se hodně divila, když tu nafintěnou dívku viděla s mračivým výrazem sedět na krabici od ohlávek a koukat jak Ondra sám maká. Měli se vydat do stájí její rodiny... Proč tam na ně nepočkala?
"Jak daleko je to k vám?" zeptala se trochu zaraženě dívka.
"Ještě asi dvacet kiláků." odpověděla jí lhostejně Sabina a dál se věnovala okukování Ondry. Nebyla jediná, která by to nejradši dělala, ale druhá dívka v autě věděla, že nesmí.
"Jak velká je vaše stáj?" pokračovala v dotazování Agnes, protože ticho jí mučilo na duši. Nutilo jí vidět ty Sabininy pohledy a přemýšlet nad nimi.
"Dneska nějak moc zvědavá, nezdá se ti?" zasyčela protivně odpověď otázaná.
"Promiň." zašeptala Agnes a dál se dívala z okénka na okolí. Viděla sem tam rozprášené domky, okolo nich rozlehlé, táhnoucíse pastviny a v dáli siulety lesů.
"Ve stájích je umístěno asi čtyřicet koní, mají tam dokonalé vybavení, krytou jezdeckou halu, drezurní obdélník, parkurový obdélník a cvičiště." prohlásil hlasitě Ondra a Agnes ztuhla v úžasu a kupodivu - nevěděla proč - i Sabina. Ondra se na Agnes podíval ve zpětném zrcátku. Dívka, na kterou se díval, ale nemohla rozpoznat jeho výraz. Byl tak rozpolcený, nešťastný, bolestný, ale zároveň i radostný a vzdorný zároveň!
"Aha." zamumlala dívka a zase se zpátky obrátila k oknu.
Krajina kolem komplexu dostihových stájí byla krásná. Auto projelo pískovou cestou, lemovanou navápněnými stromky a přísně sestřiženým, živým plotem. Ondra zastavil a hned těsně u dřevěné brány k němu došel správce.
"Dobrý den, už vás čekám." usmál se na ně postarší, příjemně vypadající muž. Takový ten staříček co vám všechno usměvavě představí, vysvětlí a ještě vás pozve na kakao. Pohádkový dědeček. Beze slov je zavedl do prostorných stájí pro závodní teplokrevníky.
"Já s Ondrou půjdeme projet Giovannyho, mohl by jste prosím provést tady mého hosta, Agnes po CELÝCH stájích? Ano? Děkuji." pravila panovačně a rázně Sabina a už za sebou táhla Ondru kamsik do zadu.
"Promiňte, nechci být hrubý, ale já mám ještě práci." omluvil se zamračeně na záda odcházející fifleny stařík.
"Oh, jistě. Promiňtě, nechci otravovat a zaclánět. Myslíte, že bych si je mohla projít sama?" navrhla Agnes.
Stařík se na ni zamyšleně podíval a dodal:
"Co kdyby jste mi pomohla? A já vás u toho provedu."
Agnes přikývla a se zaujetím se vydala chodbou za správcem.