Černý odlesk 11

Agnes pokračovala chodbou za starým správcem stájí. Ten po cestě úhledně uklizenou, betonovou uličkou popadl lopatu, kterou podal dívce za sebou a sám si vzal ještě kolečka, opřená o prázdný box.
"Pár koní ještě potřebuje vykydat a někteří se právě vrátili z pastvin a jsou od bláta. Myslíš, že mi zvládneš pomoc?" obrátil jen trochu hlavu stařík a mírně přísně se na Agnes podíval.
"Jasně, že jo." zasmála se Agnes a vydala se k prvnímu boxu s koblížky co jí padl do oka. Nevadilo jí dřít v cizích stájích, po té cestě autem jí to přišlo vlastně až úlevné. Nemusela na nic myslet a cítila jen opojnou radost z dobře vykonané práce. Létala boxy jako raketa a za chvíli měla vše hotové. Správce na ni vykulil oči: "Vy teda jedete, slečinko!" zamumlal a pak se oba chytili v záchvatu smíchu za břicho. Agnes byla snad všude špinavá, ale usmívala se od ucha k uchu. Snad si i pomyslela, že změny nálad z hororových na nebeské už zvládá.
"Které koně mám vyhřebelcovat a umýt?" zeptala se a založila si pohodlně ruce v bok. Správce jí udal jména pěti koní a pak se sám vydával na vlastní čistící misi. Tentokrát to Agnes trvalo déle než starému správci. S každým koněm se mazlila a pusinkovala, drbala ho a láskyplně čistila jakoby to snad byl ten nejbáječnější a nejmilejší kůň na světě. Její kůň.

"Teď je přechod a pracovní klus." zavolal za jezdkyní v kruhovce Ondra a prohlédl si papír s předepsanými cviky.
"Projdi to od E k F. Od G jeď cvalem." pokračoval a díval se jak se Sabina snaží marně koně dokopat do klusu. Giovanny trucovitě našlapoval krokem a cloumání udidla v hubě si nevšímal. Sabina dojela až k brance, na které seděl Ondra a seskočila.
"Co to děláš?"
"Končím! Ten kůň je absolutní nemehlo!"
"Neříkala jsi náhodou jak je nadaný?"
"Asi jsem si spletla jména. Tady je koní jak špíny. Odveď ho do stáje, jdu se převléct, smrdím jak hnůj."
Ondra se pohladil koně po jemném chmýří na čumáku, opatrně chytil jeho otěže a pomalu ho vedl do jeho boxu. Těsně před ním uslyšel jak někdo ve vedlejším boxu zpívá nesmyslnou, falešnou písničku:
"Ty můj koníčku, jsi jak ze zlata,
když tě mám připadám si celá chlupatá!
Ty můj konííííčku, jsi celý od bláta...."
Tu melodii jisto jistě poznával. Pamatoval si jak se ji museli učit na základce - Zlaté střevíčky.
"Je to píseň o svatbě a ona z ní udělá píseň o chlupech." zakroutil hlavou a rozesmál se tiše. Agnes, sehnutá zrovna u kopyt pětileté kobylky ztuhle postavila nohu koně na zem a narovnala se. Tmavé vlasy jí létaly všude kolem obličeje.
"Jak dlouho už tu jsi?" zrudla.
"Jenom od druhé sloky." zasmál se Ondra. Agnes sklopila hlavu a ještě víc se začervenala. Nemohla uvěřit, že se jí povedlo se tak ztrapnit!
"V klidu, mě se to líbí. Je to super." zasmál se znovu Ondra a konečně dovedl Giovannyho ke žlabu stáje, aby ho mohl oduzdit a odsedlat. Agnes si až nyní koně všimla.
"Kde je Sabina? A proč už nejezdí?" zeptala se překvapeně.
"Giovanny odmítal jít do klusu. Ale nemyslím, že je to jeho vina." zamračil se Ondra a pohladil koně na plecích a začal zvedat boční kryt sedla, pod kterým se skrývalo zapínání.
"Počkej!" zastavila ho náhle Agnes a pokračovala: "Myslíš, že bych si ho mohla zkusit projet? Chtěla bych vědět jak se na něm jede."
Ondra jenom přikývl a zase vyvedl koně z boxu. Agnes počkala až ho zavede do kruhovky a pak na něj teprve nasedla. Ondra si sedl na branku stejně jako předtím a zaujatě ji pozoroval.
"Sluší ti to." zavolal za ní náhle. Agnes se začervenala a zasmála se: "Jasně. Jsem špinavá, vlasy mi vlají mám jako Einstein, ale stejně mi to sluší!" Ušklíbla se a podrbkala koně pod hřívou. Těsně u kohoutku.
"Náhodou ti to vážně sluší." zamumlal Ondra a než stačila něco překvapeně a rozpačitě zavolat pobídl jí, ať zkusí naklusat. Giovanny pokračoval dál v kroku.
"Jestli si myslíš, že jí to půjde, když mě ne, tak se mýlíš. A nehodí se, aby jsi skládal poklony někomu s kým nechodíš." zasyčela mu zlobně Ondrovi do ucha Sabina, až z leknutí málem nadskočil.
"Mám toho dost. Dělej si co chceš, pokud mi chceš vyhrožovat, tak fajn. Černý odlesk patří našim, mě ne, ani vám. Pokud hodláš přemluvit otce, aby napadl jeho kupní smlouvu, která je přiznávám chatrná, dobře. Mluvil jsem s našima, hodlají se soudit, pokud to uděláte. Uvaž to. Já s tebou chodit nebudu." otočil se k ní chladně Ondra a dál se koukal na Agnes, které se jako zázrakem povedlo Giovannyho rozklusat. Rozlil se mu úsměv na rtech... Vždyť to věděl už od začátku, že se jí to povede! Její laskavý přístup ke koním o ní tolik vypovídal. Každý kůň pak vypadal jako by se pod jejíma chtěl rozplynout.
Sabinu ani nevnímal, v očích měl jen tu holku co spokojeně vyklusávala a místy poplácávala pochvalně koně na boku.

"Budeme se o Odleska soudit." křičela na něj Sabina v sedlovně kam ho o patnáct minut později odtáhla.
"Klidně." odvětil nezaujatě Ondra a opřel se ramenem o jedno místo pro sedlo.
"Já to myslím vážně!" ječela čím dál tím hlasitěji. V očích měla zoufalství.
"Já taky." přikývl s mírným pobaveným zadostiučiněním Ondra.
Krasavice najednou změnila taktyku. Padla na kolena a rozbrečela se. Po chvíli uplakanýma očima vzhlédla ke Ondrovi a smutně popotáhla. Pro každého jiného by asi v tu chvíli vypadala hrozivě zranitelně a roztomile.
"Prosím, neopouštěj mě. Jsem zoufalá. Miluju tě." popotáhla a znovu se rozplakala.
"Kdybys mě milovala, tak bys mě rozhodně nevydírala. Zamysli se. Sabino, já nejsem žádný hlupák. Ať si myslíš co si myslíš a chováš se ke každému jak tvému sluhovi, já takový nejsem. Je už prostě konec. Pochop to a neztěžuj si dál život." zamumlal zamračeně Ondra a vydal se zpátky. Jen co otevřel dveře, uviděl dívčí postavu s sedlem na rukách jak zaujatě poslouchá. Jakmile k němu vzhlédla, celá zrudla.
"Promiň." začervenala se, prošla okolo, dala sedlo na místo a rychle utekla chodbou. Ondra se za Agnes ani nenemáhal utíkat. Vlastně byl rád, že poslouchala a všechno to slyšela. Vzpoměl si jak moc ho bolel její ublížený a zklamaný výraz, když ji odmítl v té kuchyni u nich doma. S uchechtnutím si uvědomil, že teď už nikdy nebude muset NIKOHO odmítnout a s úsměvem se vydal stájemi pryč. Pro Agnes si stejně měla přijet matka.

O tři dny později...

Agnes se procházela s Hankou po školním dvoře. Obě měli v ruce rohlík na svačinu a povídali si.
"Ahoj!" zahučelo za nimi. Agnes se napjatě otočila za známým hlasem.
"Ahoj." přikývla. Ondra se na ni laskavě usmál, vdyť jí ani od té poslední chvíle v Sabininých stájích neviděl.
"Chci se zeptat jestli chceš po škole zavést domů. Jedu k vám pracovat. Stejně tam mám ustájeného Odleska tak na něj musím vydělávat. Naši investovali do dvou krav a jeho bývalý box se záhy naplnil. No, to ti povyprávím pak. Takže, chceš svést?" drmolil radostně až ho nepoznávala. Jenom přikývla. Rychle se rozloučil a zase zmizel. Hanka jí začala s radostí z nových drbů vyslýchat. Agnes si povzdychla, ale s úsměvem jí vše vyprávěla.

"Sendviče jsou tady, pití tady a deka je na zadní sedačce. Vše. Jde se." oznámil Agnes Ondra, když zastavil na kraji lesa autem. Agnes vykuleně a rozpačitě vyskočila.
"Tak počkat. Tohle nejsou naše stáje. Jsme v lese. Jsi masový vrah co mě chce znásilnit a uškrtit?!" zděsila se hraně dívka.
"Uškrtit ne. Ale s tím znásilněním, no nevím nevím. Taková hezká holka..." přejel si jazykem po rtech Ondra a když po něm Agnes hodila dekou, rozesmál se.
"V klidu. Jdem na louku tak se zklidni." vyplázl na ní jazyk, obrátil se zády a začal utíkat. Agnes se rozčileně vydala za ním a nakonec mu vrazila do zad až se oba dva zapotáceli.
Ondra protočil oči v sloup, dostal pecku do ramene, ale přesto jako by ji ani necítil, roztáhl deku, sedl si a rozprostřed doprostřed jídlo.
"Skromná svačina, pro mladou paní?" usmál se.
Agnes ohromeně sedla a zadívala se na něj, stále to nechápala.
"Asi máš hlad, není na tobě vůbec vidět, že jíš. Takže jez a já budu povídat. A prosím tě, nezakuckej se, neumím záchrané chvaty." otřásl se při té představě Ondra a zase se zasmál.
Agnes si němě vzala jeden sendvič se sýrem a začala ukusovat drobná sousta. Ondra se pustil do vyprávění.

"...Sabinina rodina nám dala částu, kterou požadovala za Odleska. Naši neměli dost peněz. Sabina nevypadala jako špatná holka a já s ní trošku flirtoval. Přemluvila otce, aby částku snížil a on to pro svou dcerunku udělal. Byl jsem jí vděčný. Později jsme spolu začali chodit. Ze začátku to bylo ještě fajn, ale pak se začala ukazovat její pravá povaha. Vždycky vypadá nevinně, skromně a dobře, ale ve skutečnosti je to mrcha, víš? Jednou začala mučit koně, fakt, prostě mučit. Když neposlouchal. To jsem netoleroval a chtěl se s ní rozejít. Vytáhla na mě to, že pokud s ní nebudu nadále chodit, její otec se postará o to, aby se prokázalo, že smlouva na Odleska není platná a odebrali nám ho. Nemohl jsem se ho vzdát. Dál jsem s ní chodil, ale nemiloval ji. Tahala mě ven a před lidi a za svýma kamarádkama, ale bylo to všecko naoko. No, pak přišlo to, že jsem se zamiloval do jedný holky. Moc hezké, milé, příjemné, chytré a statečné holky. Ta to neměla v životě lehký a ke koním, k lidem se chovala jinak než Sabina. Chtěl jsem se s Sabinou rozejít, ale ona mi to neumožňovala. No a pak byl ten rozhovor v sedlárně jak jsi ho slyšela. To je všechno. A teď když dovolíš tě oficiálně zvu na toto rande, což je trošku opožděné, ale zase originální."

Agnes na něj vykulila oči a zakuckala se. Jakmile se znovu rozdýchala, začala se smát, protože se jí po měsících ulevilo na duši. Hrozně moc. Těžký stín úplně odpadl. Napila se a usmála se na Ondru. "Příjmám tvé pozvání."

KONEC