Romantická duše, den druhý

Už od rána jsem měl divný pocit a špatnou náladu. V autobuse, když jsem jel do školy, jsem si dal sluchátka do uší a volume na maximum, abych nemusel poslouchat to, jak jsi jiní stěžují ne veškeré blbosti typu "Jsem včera omylem ŠŤOUCHL NA FACEBOOKU Moniku a ta mi začla psát". Moji spolužíci si ihned všimli, že se semnou něco děje. Jsem vždy velice aktivní, pořád mluví a učitelé mě napomínají, ale ten den jsem byl duchem nepřítomen. vzpomínal jsem na dětství, kd yjsem byl sice šťastný, se svými rodiče sjem toho spoustu zažil, ale neměl jsem to hlavní, přátele. To je taky důvod, proč si nynějších přátel tak cením.Mám jich sice dost, ale pro mě je hlavní jen skupina osmi lidí, pro ty bych udělal všechno, ale jsou dny, kdy jsem na ně neprávem hnusný, to je dnešní případ. Moji dva nejlepší kamarádi se mě zeptali,co se děje, ale já jsem s eknim zacoval hnusně, lehce jsem je seřval. Ale oni jsou tak vyjímeční a pochopili mě. POtom se mě zeptala ona, má kamarádka a holka, do které jsem tajně zamilovaný. Na ní jsem nedokázal bych hnusný, ale nemohl jsem jí říct pravdu, že trpím láskou k ní. Proto jsem si vymyslel, že jsem se doma pohádal s našima. Když jsem měli volnou hodinu, namítla, abych se šli projít do parku, ale já jsem odmítl. Moc rád bych s ní šel, ale abych se kvůli ni přestal trápit, musím na ni přestat myslet, ale moc to nejde. Skoro pořád spolu sedíme v lavici. Když škola končila, byl jsem rád. V autobuse bylo vyjímečně prázdno, takže jsem si opět pustil nějakou tu muziku. Když se blížila pátá hodina večerní, šel jsem si zaběhat do lesa, okolo zámku. Zastavil jsem se při pohledu na město. Slunce zapadalo mě v tu chvíli chybělo jen jedno, být s někým, s kým si tu romantiku užívat. Mohl bych si vybrat holku, se kterou bych trávil volný čas, kterou bych měl rád, ale já chci holku, kterou bych miloval, ale asi toho chci příliš moc...