PC school

3)PODIVNÁ HRA

Tak jsem natěšená na nějaký bizardní horor čekala upravená před kinem. Na sobě delší top s tenkými, riflovými kšandami, černobílým obrázkem holky, auta, bouchačky a rudého stříkance s nápisem: "Night of the B-movie" s černými kalhotami. Moje dlouhé vlasy se rozprostírali po celých zádech a tvořili tak příjemnou clonu mírnému, večernímu chladu. Nervózně jsem podupávala nohou o dlažbu. A ani jsem vlastně nevěděla proč. Jsou to přece docela fajn kluci. Zatím teda byli. Tak proč být nervózní z kina a společného KAMARÁDSKÉHO večera?
Ale něco ve vzduchu mi napovídalo, že se možná, MOŽNÁ, maličko, malilinkato mýlím.
"Hojda, hojda, pacholátka. Co tady děláš osamoceně, květinko? Není ti zima? Nechceš si zajít někam na teplý čajík a příjemné posezení?" zachrčel mi do ucha známý hlas Adama, až jsem leknutím nadskočila. Za mnou se rozhřehtala skupinka kluků.
"To nebylo vtipný." protočila jsem oči k nebi a vyplázla na ně jazyk v uraženém gestu.
"Pozor, aby ti to nezůstalo. Ježibabskou vizáž nechce vidět na holce ani magor." upozornil mě Tomáš a plácl si s bráchou nataženou rukou.
"Aby tobě nezůstaly blbý kecy, ty nechce ani šereda." zahučela jsem na něj s vítězoslavným úsměvem. Požďuchování začalo. Všichni jsme se mydlili jedna dvě, ale až po chvilce jsem si všimla jednoho člena party stojího opodál. Na obličeji měl chladný výraz.
"Neměli bychom první vyzvednout lístky? Jinak to nestihneme." promluvil rozumným, klidným hlasem.
Hleděla jsem na něj vykulenýma očima.
"C-co..." hlesla jsem a podívala se na Adama, který stál nejblíž ke mě. Při pohledu na mě se začal hlučně smát.
"No, měla s náma jít ještě jedna holka, ale nedošla a protože, už jsme měli rezervovaný lístky potřebovali jsme zaplnit ještě jedno místo. On měl jedinej čas." vysvětlil.
"Aha." snažila jsem se zachovat si aspoň trošku inteligentní výraz, ale moc mi to nešlo. Adam se ke mě sklonil a do ucha zašeptal: "A navíc je to rozkošná příležitost, aby jsi se s ním sblížila ne? Takovej hezkej klučina."
V tu ránu mi bylo ihned jasný, že celá skupina už ví o mé chvilkové slabosti. Ale co. Já se nikdy nedokázala dlouho zlobit. Pokrčila jsem rameny v předstírané lhostejnosti a vydala se za nimi do kukaně s lístky.

"Tak jak si sedneme?" zeptal se Dan, který držel všechny lístky před očima a snažil se vymyslet zasedací pořádek. Naše šestičlená skupinka zabrala většinu poslední řady.
"Já sedím na kraji." rozhodl se Erik a Tomáš ihned dodal, že sedí vedle. Dan tedy rozhodl že pak bude sedět Adam, on, já a nakonec Alexandr. Z nepochopitelného studu jsem nechtěla sedět vedle Alexandra, ale na hlas jsem to samozřejmě neřekla.
"Kdyby měl někdo strach tak se může přitulit ke svému sousedovi z leva. Jasné všem?" zahulákal Adama a můj zrudlý obličej osvětlil začátek filmu. Jestli zamýšlel, že se budu k tomu chladnému Drákulovi jménem Alex (který měl ovšem nesnesitelný půvab) tulit, tak se šeredně zmýlil.

Po plátně se rozběhl duch ženského pohlaví a zavraždil další svou oběď. Zatímco většina lidí se krčila a některé páry se k sobě tulili, mě po tváři tekly slzy.
"Proč brečíš?" zašeptal Dan a sevřel mi něžně ruku, kterou jsem měla opřenou na jeho opěradle.
"Dyť je to tak smutný." pousmála jsem se a rukou, kterou mi sevřel jsem si utřela slzy. (Vlastně jen proto, aby mě přestal ochranitelsky držet.)
"Co je na tom smutnýho, když duch někoho zavraždí? Není to spíš děsivá představa?" zeptal se zmateně.
"Ne. Protože ona to udělala z lásky." zašeptala jsem a v mém hlasu byl slyšet podivný, srdceryvný vzlyk.
"Ty z lásky taky vraždíš?" zeptal se naoko zděšeně.
"Ne," zasmála jsem se přidušeně: "ale... dokážu to pochopit víš. Ten chlap jí opustil, přestože ona k němu měla vřelý cit. Nechal jí zahynout místo sebe. Zabíjela ze zármutku. Z toho, že své vlastní srdce objetovala pro toho, kdo nebyl ani ochoten s ní zemřít. To je velmi romantické."
Alexandr se půli tělem ke mě otočil a se zamračením vyrušil náš tichý rozhovor.
"Spíš je to velmi sobecké." zavrtěl hlavou nesouhlasně.
"Jakto?" ztuhla jsem překvapením.
"Protože, kdyby ho skutečně milovala, pak by nechtěla, aby zemřel s ní. Pak by chtěla, aby žil, ale ona vyžadovala, jeho život za svůj. To je nemístné." mluvil chladně.
"Z jisté míry se to dá tak brát. Ale ona jen chtěla, aby jí dokázal, že jeho láska k ní je hluboká, že by ji miloval i tehdy pokud by byla sobecká a zcela špatná. Pak by zemřela s ním, aby byli furt spolu. Chápeš? Ona byla připravena dát oběď, ale první chtěla tu jeho. Ale on jí ji nedal. On se zachoval špatně. Nestála mu za život. Proto začala vraždit, z naprostého zmatku, sklíčennosti posmrtného života a neopětovaného strašně hlubokého citu." vášnivě jsem obhajovala blonďatou vražedkyni co pomocí své nově, posmrtně nabité, duchařské síly vraždila nelítostně a krvavě jednu oběť za druhou. Bylo až děsivé, že se při takovémto filmu dokážu s někým přít o lásce a důvodu k vraždám. Nebo ne?
"Ano, ale kdyby ona ho milovala natolik hluboce jak říkáš, tak by mu odpustila i to, že ji nemiluje tak moc jako ona jeho. A chápala by to, nepovažovala by samu sebe za dost dobrou pro něj. To by byla opravdu hluboká láska." zavrčel.
"Nepovažovala by sama sebe za dost dobrou pro něj?! To je naprosto odporný názor. Není středověk, aby ženy nemohly mít své ego a hrdost, ne?! A navíc ty bys dokázal odpustit zradu někoho komu bys dal celý svůj důvod existence?! Protože on se takové zrady dopustil. Tím, že v tom ohni neuhořel s ní!"
Alex už tak tak chtěl začít něco namítat, ale nějaký mladý pár se na nás obořil, ať si své milenecké hádky řešíme jinde a necháme je dokoukat film. Zatímco kluci pobaveně vyprskly, já jsem zrudla a Alex se zase přesunul do pozice ledového prince.

"Tak tohle bylo rozhodně zajímavé." protáhl se Tomáš, když jsme se všichni dostali z mumraje lidí.
"Rozhodně." přikývl Erik.
"Tak co teď? Mám i celkem hlad, nezajdem někam na večeři?" zívl Dan, přestože bylo teprve sedm večer.
"To je výborný nápad. Jestli něco brzo nespolknu, můj žaludek začne zpívat serenády." zahučela jsem nabručeně. Kluci se zasmáli.
"Ok, tak to je to jasný. Mhm, Alexi, jdeš taky?"
"Někdy jindy. Mám zkoušku." zakroutil hlavou můj odpůrce.
"Zkoušku?" zeptala jsem se zvědavě.
"Jo." zamručel opravdu neurčitou odpověď a já jsem se s opravdu vevedením z míry přestala ptát.
"Myslím, že už nakonec taky půjdu." zahučela jsem na kluky.
"Ale, vždyť tvůj žaludek..." začal Erik, ale já jsem jen odvětila, že si doma něco rychlého ukuchtím a už se vydala pryč. Možná se mi to jen zdálo, ale Alexandr se na mě celou tu dobu co jsem odcházela díval.