PC school

8) PŘEKVAPENÍ
II. ČÁST: Třikrát někdo

Sedla jsem si za klukama k obědu. Na tácku jsem toho příliš neměla, nějak mě přecházela chuť při pohledu na ty blbce u stolu. Ten den mě Dan a Adam ignorovali, ale už neignorovali, když jsem se bavila s Alexandrem. Ten se ke mě narozdíl od nich začal chovat moc hezky. Bavili jsme se furt i v hodinách. Probírali jsme knihy, hudbu, přírodu, všecko možné. Před obědem jsem se s ním, úsměv od ucha k uchu rozloučila a rozhodla se, že se to s těmi mlčenlivci pokusím vyřešit. Erik a Tomáš evidentně neměli žádný problém a zaujatě se bavili o chystaném koncertu jedné nepříliš známé skupiny.
"Ahoj." řekla jsem, i když zdravit bylo zbytečné. No, nějak se začít musí...
"Ahoj!" vykřikl Tomáš těsně před Erikem. Oba se zasmáli a dál se bavili. Je jsem nechala být. S nimi problém nebyl.
Podívala jsem se mírně uraženě na Adama a pak na Dana. Oba seděli na jiné straně stolu. Jeden hleděl na jídlo, druhý se na mě podíval. Usmála jsem se. Dan se, ale neusmíval.
Nevěděla jsem co říct. Vzpomněla jsem si, že už po příštím týdnu se máme všichni utkat v Gameworld.
"Tak jak jde trénink na turnaj? Budete muset máknout, aby jste mě porazili." ušklíbla jsem se na ně hrdě. Ani jeden na mě necekl. Už mě to začínalo štvát.
"Tak co jsem vám k sakru udělala?!" vyštěkla jsem na ně a napila se z flašky pití, abych si na něčem vybila zlost.
"Nic, proč by?" zamumlal tvrdě Adam a pokrčil jako by nic rameny.
"Hm, tak fajn, jak myslíš." napodobila jsem jeho pokrčení rameny a obrátila se na dvojčata. Když si chtějí hrát, dobře. Pokusila jsem se už podruhé to vyřešit. Jestli jsou naštvaní za něco, co ani nevím co je, já se za nima plazit nebudu...

"Tak co je nového s Alexíkem?" usmál se na mě arogantně Erik, když jsem chroustala jablko a poslouchala jeho žvanění o nějaké supr holce co potkal. Chtěl, abych mu vymyslela místo pro první rande. Něco originálního, nevšedního, co by se holce líbilo.
"Zmlkni, nebo ti nepomůžu." řekla jsem klidně a znovu si kousla. Ublíženě se na mě podíval s očima jak štěně. Zakuckala jsem se. Podíval se na mě ještě ublíženěji.
"No, dobrá, dobrá, jde to." povzdechla jsem a odhodila ohryzek do nedalekého koše. Seděli jsme stále u stolu a povídali si. Tomáš, Adam i Dan se někam zdejchli.
"Jde to? Tos teda moc nepokročila ti řeknu. Co tvoje ženské zbraně? To si ho ještě nepokořila?" protočil oči do nebe Erik.
"Nejseš nějak drzej? Navíc nechci tlačit a co je ti vlastně do toho?" naštvaně jsem si ho změřila. Ani jsem netušila kde se ten vztek vzal.
"Ani ne. A navíc já ti řekl o tý holce takže mám právo na výměnu informací. A navíc ty taky potřebuješ pomoc. Klučičí pomoc jinak ho v životě nedostaneš. Tos nikdy neměla kluka?!" zhrozil se.
"A tys jich měl dost?" vrátila jsem mu ránu s samolibým úsměvem.
"No, to víš, jsem kus." načechral si ze strany vlasy a já vybuchla smíchy.
"Jo, jasně, máš pravdu, jsi." přikývla jsem a on vyprskl se mnou.
"Takže už jsi vymyslela místo kam bych ji měl vzít?" zeptal se po chvíli.
"No, asi jo. Nebojí se koní?"
"Nevim, asi ne." pokrčil se rameny.
"Jestli ji chceš totálně dostat, kočárem dojeďte na nějakou vyvýšenou louku a pouštějte draka. Kočár ji romanticky vezme, u draka projevíš hravost a zábavu." navrhla jsem a ještě dodala, že mu kočár někde klidně domluvím. V jezdecké škole nebo tak...
"Mmmmm, to je něco." kývl uznale a já jsem se uklonila.
"Tak a teď musíme vymyslet co s tebou." povzdechl si.
"Jak co se mnou, já jsem ok." ohradila jsem se.
"Ne, to teda nejseš. Tímhle chováním dostaneš leda tak Adama a Dana, ale Alexandra v žádným případě." zakroutil hlavou a pak ztuhl. Vykulila jsem oči.
"Adama a Dana?" zasyčela jsem.
"Ale to nic, na to zapomeň." zahučel rychle.
"Ne, ne počkat. Má to co dělat s tím jak se mnou nemluví, ani spolu? A jsou mrzutí, když jsem s Alexandrem... Och." vyjekla jsem a konečně si to uvědomila.
"To je blbost." zakroutila jsem v zápětí hlavou. Vždyť ani jeden se ke mě nijak nechoval zamilovaně.... Nebo jsem si milostné projevy špatně vykládala za kamarádské...?
"Jestli se dozví, že to máš ode mě, jsem zítra nalezenej utopenej v Labe... Copak sis vážně nevšimla jak po tobě pokukují? Adam s tím svým, abys s náma chodila na každou akci kam jdem. Dan s tím svým, gentlemanstvím jak se chová ohleduplně. Jenže Adam je takovej blbeček, že řekl co bylo už dávno nám všem jasný. Dan je sice kliďas, ale... Jednoduše holka máš tři nápadníky na krku." zamručel a povzdechl, že jsem si toho dosud nevšimla.
"Tři?" vykulila jsem oči a bylo úplně totálně mimo. Já a Adam? Já a Dan? Já a vůbec někdo?!
"No, ještě Alexandr ne?" dodal a soucitně na mě mrkl. Viděl jak vyjevená jsem.
"Alexandr?" opakovala jsem v tiché ozvěně.
"Heh, neměl jsem ti to říkat, jsi totálně mimo." zakroutil hlavou a rozbalil si karamelovou tyčinku.

Nikdy jsem příliš kluky nepřitahovala. Nebyla jsem ošklivá to ne. Ani ne příliš krasavice. Měla jsem nevýraznou tvář, ale symetrické rysy a celkem ucházející postavu. Možná trochu moc tlustá stehna, ale nic výrazného... Byla jsem sama s sebou spokojená, celkem. Ale tohle mě naprosto zaskočilo. Že by se někdo mohl zajímat o někoho jako já. Třikrát někdo?! Líbil se mi Alexandr. A i povahově mě přitahoval. Ten den se ke mě choval moc mile a přátelsky. Ale Adam a Dan...
Adam není špatný kluk, je hodný, zábavný, ale až příliš impulzivní a zbrklý. Takový ten typ vášnivého dobrodruha.
Dan taky není zlý. Je moc milý, elegantní, chová se gentlemansky a velmi vřele.
Jenže.
JENŽE.
Jenže ani k jednomu z nich dvou jsem necítila nic silnějšího než pevné přátelství. Během těch pár dní si mě dokázali získat. Stejně tak jako třeba Laura, která absolutně nahradila moji nejlepší kamarádku Janu, která mě ovšem tak příliš nepotřebovala, jak jsem si myslela...
Byli to výborní společníci, ale ne někdo koho bych chtěla mít u sebe jako partnera.
Absolutně zdrceně jsem doma sedla na postel a rozbrečela se. Co mám asi tak dělat?