Překroč svůj stín - 33.část

O dva dny později…

Shanti provedla před zrcadlem ještě poslední úpravy na svém zevnějšku. Nová tyrkysově modrá dlouhá blůzka s rozparky na boku a jemně se lesknoucími ornamenty skvěle kontrastovala s její snědou pletí, koupila si ji teprve včera a měla z ní ohromnou radost.
Pročísla si párkrát své ebenové kadeře, kolem krku uvázala hedvábný šátek a ještě si ozdobila čelo třpytivým kamínkem ve tvaru maličké slzy. Dnes si dala opravdu záležet, chtěla kvůli Avimu vypadat co nejlíp. Všimla si, že ji už delší dobu sleduje Lakhí.
„Tak co, líbím se ti?“ řekla s úsměvem, poklekla k ní a lehce promnula její hebká ouška. Kotě jakoby souhlasně zapředlo, párkrát přešláplo z tlapky na tlapku a zaťalo drápky do koberce. Zvenku se již ozvalo netrpělivé zatroubení.
„A vida, Kumar je už tady! Nějak si pospíšil. Tak pojď, pojedeme.“ Řekla tiše a uložila Lakhí do košíku. Jako vždy s opatrností vyhlédla na chodbu, ale protože bylo kotě klidné, nehrozilo zatím určitě žádné nebezpečí. Po chvilce už Shanti usedala do měkkého koženého sedadla strýčkovy limuzíny. Kumar ji přivítal svým obvyklým úklonem hlavy k sepjatým rukám.
„Namaste, priya Shantí, jak jste se vyspala? Určitě dobře, viďte? Vaše oči dnes září mnohem více, než jindy, jako dvě hvězdičky na nočním nebi, ale to asi nebude jen spánkem, hm?“ řekl žertovně a pak dodal s úsměvem.
„Přijel jsem dříve, protože ještě musíme na příkaz vašeho nedočkavého strýce zařídit nějaké nákupy, když čekáme vás a také tak ohromně vzácnou návštěvu...“ Se smíchem mu pohrozila a vůz se poté rozjel.

…Od zdi protějšího domu, částečně ukrytá za keřem, se vzápětí odlepila vysoká mužská postava, a pak zklamaně zmizela v ruchu ranních ulic…

Avinash vysedl z vozu, zívl a lehce se protáhl. Dnešní cesta v tom příšerném horku byla velmi nepříjemná. S chutí zabouchl dveře a prohrábl si krátce rukama vlasy, které mu místní silný vítr stačil pořádně rozčepýřit. Na zahradě bylo pusto a prázdno, ale po chvíli se objevil Kumar a radostně se s ním přivítal.
„Vítejte, mladíku, jste už netrpělivě očekáván. A troufám si říci, že všemi zde přítomnými osobami. Chybí už snad jen barevné balónky s nápisy –welcome-!“ Řekl zvesela a pokynul mu aby jej následoval.
„Kde jsou všichni?“ zeptal se Avi.
„Pan Sanu se ještě musel vrátit do firmy kvůli nějakému obchodnímu jednání, a misa Shantí je ve stájích. Chcete-li, můžete tam za ní jít.“
Avinash ani chvilku nezaváhal, podal Kumarovi své malé zavazadlo a okamžitě odkráčel k budovám stájí vzadu za domem. Tiše otevřel dveře, chtěl Shanti překvapit, čekala jej až k večeru. Vešel dovnitř a ihned ji uslyšel, jak promlouvá ke svému koni. Chvilku ji s úsměvem poslouchal a pak přistoupil k boxu.
Provokativně zakašlal a řekl naoko přísným hlasem.
„Ehm, ehm…slyšel jsem, že mne někdo velmi postrádá. Jsem tady správně?“
„Avi! Avi, Avi!“ vypískla Shanti, až klisna polekaně zařehtala. Nejdříve ji uklidnila a pak už mu padla do náruče.
„Konečně, nemohla jsem se tě dočkat. Jaká byla cesta? Co tvoje máma, a Vikram, už je zdravý?“
„Pomalu, pomalu, vše se dozvíš. Vždyť jsem byl pryč jen čtrnáct dní, a ještě jsme se ani nepřivítali! Vypadáš dnes úžasně, lásko…“ odvětil, vyzdvihl Shanti mírně nad zem a lehce přejel rty po její šíji a bradě. Klisna začala zlostně frkat, přešlapovat a hrabat kopyty. Krátce nakoukl do protějšího prázdného boxu a začal se tam se Shanti směrovat.
„Počkej co to děláš? Vždyť může někdo přijít! A buď opatrný, mohla by na tebe zaútočit, nyní má určitě pocit, že mne musí chránit!“ Odmítavě zavrtěl hlavou, a po očku sledujíc nervózního koně, dokončil svůj záměr a po chvilce se již svalili do voňavé slámy. Kopl nohou do dvířek boxu a zašeptal jí do úst.
„Tak, a už na nás ten tvůj čtyřnohý ďábel nevidí, a je mi to jedno, ať si přijde, kdo chce…“
„Ale…“ víc už nestačila říci protože se hladově zmocnil jejích rtů, hluboce do nich vniknul a když mu Shanti toužebně vyšla vstříc, s vášní, kterou u ní ostatně očekával, pomalu začínal ztrácet sebeovládání. Vtom se ozvaly něčí kroky a pak nevrlý hlas. Na chvilku se od sebe odtrhli a s přerývaným dechem naslouchali.
„To by mě zajímalo, kdo zase nechal otevřená vrata. Naraka! Jako bych to stokrát neříkal! A nejsou tady!“ křiknul ještě na někoho směrem ven.
„To je Pallu, strýčkův podkoní…“ šeptla s tichými smíchem Shanti. Naštěstí se ihned ozvalo prudké bouchnutí vrat a poté se rozhostilo ticho.
„Je pryč, a teď můžeme dokončit, co jsme začali…“ zamručel nedočkavě Avi a přetáhl jí přes hlavu blůzku. Sláma jí sice mírně píchala do zad, ale když na sobě ucítila, jak moc po ní Avi touží, neváhala a začala mu rozepínat košili a poté i zip džínů. Pak už vnímali a vychutnávali jen jeden druhého a nevadilo by jí, i kdyby ležela na hromadě ostrých jehel…

Po dlouhé chvíli již oddychovali, navzájem stuleni v náručí.
„Strašně jsem se těšil, skoro jsem se nemohl soustředit na jízdu.“ Řekl se spokojeným úsměvem a položil si hlavu na její hruď. Chvilku jej mlčky vískala ve vlasech a najednou zaslechli zvenčí štěkot psů. Shanti zpozorněla.
„Asi se vrátil strýček Madhav! Měli bychom už jít.“ Naklonil se k ní a jemně jí zuby zatahal za náušnici.
„Ale nemysli si, tohle byl dnes pouhý začátek…“ šeptl jí škádlivě do ucha.
Zvonivě se zasmála a rychle se oblékli. Ven vyšli právě včas. Madhav Sanu zrovna vysedal z vozu. Zamířili k němu na parkoviště a když je uviděl, radostně zvolal.
„Dobrý den, jsem moc rád, že vás oba opět vidím. Kdepak jste byli? Kumar vás nikde nemohl najít.“
„Ehm…přece… u koní…“ špitla Shanti, provinile koukla na Aviho a rozpačitě pokývla rameny.
„Aha, a jak vidím, pečovali jste o ně opravdu dobře…“ odvětil se smíchem strýc a oběma vytáhl z vlasů pár stébel slámy. Hlasitě se tomu zasmáli. Jejich veselí ale přerušil opětovný hlasitý psí štěkot, ozývající se od plotu. Najednou se ozvalo žalostné zakňučení a Kumar se tam společně s jedním mužem z ochranky okamžitě rozběhli. Po chvilce se spěšně vrátili. Všichni se zděšením zírali na strážného, který nesl v náručí jednoho z psů. V hrdle mu zela obrovská tržná rána a měl zlomený vaz. Shanti se rozplakala a ukryla se Avimu v náručí. Strýc řekl zastřeným hlasem.
„Proboha! Co se stalo? Kdo to udělal?“ Strážný položil ubohého psa na trávník a odpověděl.
„Nevím, sahibe. Když jsme přiběhli, bylo už po všem a ten mizera právě přeskakoval plot, tak svižně, že to bylo až podivné. Měl na sobě tmavý oblek a světlé vlasy, zřejmě nějaký cizinec. Ale nechápu, co tady vůbec pohledával a proč to udělal!“
Shanti ustrašeně pohlédla Avimu do očí. Zkoumavě se na ni zadíval, v těch jejích opět tančily ty známé varovné jiskry. Položila si hlavu na jeho hruď a zašeptala, aby to nikdo neslyšel.
„Proto jsem ti volala…myslím si, že je tady…vrátil se…“