Překroč svůj stín - 43.část

Avinash pomalým krokem přicházel k východu z letiště, hlavou mu vířily zmatené myšlenky a vůbec nevnímal svět kolem sebe. V přílivu beznaděje, kterou si zavinil sám, dostal nápad se dnes pořádně opít. Sám, beze svědků a aspoň na chvilku na vše zapomenout. Nedokázal si zatím vůbec představit, co si bez ní počne, když už neuvidí ten jiskřivý medový pohled, neuslyší její hlas, nebude se moci prsty proplétat jejími vlasy a svými rty dotýkat rozpálené hebké kůže. A přitom ještě před několika dny, kdy byl naplněn nesmyslnou záští, mu to připadalo tak snadné.
Došel až k proskleným dveřím, které se zvolna otevřely a najednou se ho zmocnil nevysvětlitelný pocit a jako by nucen nějakou zvláštní silou mimoděk otočil hlavu stranou a zarazil se, protože v dálce na konci haly si všimnul nějaké schouleně sedící dívčí postavy. Zaostřil více svůj zrak a srdce mu začalo tlouci jako splašené. Rozběhl se tím směrem a už po pár krocích poznal, že se nemýlil. Byla to Shanti…
Seděla sklíčeně na lavici mezi kufry, s rukama v klíně a se sklopenou hlavou. Doběhl až k ní a prudce oddychujíc se zastavil. Pomaličku k němu zprvu překvapeně zvedla ty své nádherné medové oči a pak se slabě usmála. Už to déle nevydržel, vzal ji za ruce a donutil, aby se postavila. Pak ji pevně objal a začal jako šílený líbat na čelo, tváře a nakonec na ústa, do nichž zašeptal.

„Promiň mi, lásko…jsem nezodpovědný hlupák, který zbaběle utekl od problémů, aniž by se snažil vnímat, co cítíš a co si přeješ, a nechal tě lehkomyslně napospas Joshovi. Ani se ti vlastně nedivím, že jsi chtěla odjet. Miluji tě a nemůžu bez tebe žít, a ať už se bude s tebou v budoucnu dít cokoliv, nikdy tě neopustím. Nyní už také vše vím a hodně jsem konečně pochopil, mluvil jsem totiž dneska s mámou…můžeš mi odpustit?“
Stačila jen krátce přikývnout a on se opět divoce zmocnil jejích rtů, což mu nadšeně oplácela. Když se od sebe konečně odtrhli, řekl tiše, s malým náznakem výčitky, hladíc ji rozrušeně po vlasech.
„Do poslední chvíle, než mi tvé letadlo začalo mizet z očí, jsem tajně doufal, že bys mne třeba nedokázala opustit…“
Zadívala se na něj tím svým zářivým pohledem a tichounce odpověděla.
„Já…vlastně bych ani nemohla…“
Udiveně zvedl obočí a zeptal se nechápavě.
„Proč?“
Dlouze se mu zahleděla do očí, a pak se něžně prstem dotkla špičky jeho nosu.
„Nikdo zatím nic netuší a Michael byl velmi mrzutý, že musel nakonec odletět sám. Slíbila jsem, že mu mé náhlé rozhodnutí vysvětlím později, vlastně úplně všem, protože má kariéra bude muset nějaký čas počkat. Včera jsem totiž byla u lékaře…čekám miminko…“ vydechla a zaslzely jí oči.

Avinash nemohl uvěřit tomu, co slyší, nejdříve ji chvilku zmateně pozoroval, ale pak ji ještě pevněji objal a zabořil nadšeně obličej do jejích vlasů. I když tohle byla ta nejúžasnější zpráva, jakou kdy slyšel, přesto do nich přísně zašeptal.
„Ale tentokrát mou nabídku k sňatku doufám neodmítneš…ani bych ti to nedovolil…!“
Provinile se usmála a pak zavrtěla hlavou.
Vzal její zavazadla a společně zamířili k nejbližší telefonní budce.
„Mami? Slyšíš mně? Mám pro tebe úžasnou zprávu! Shanti nakonec do Paříže neodletěla! Bylo to vše dost dramatické, ale to je na dlouhé povídání, dozvíš se všechno, až se uvidíme. Vracím se s ní do Dillí, a brzy se ozvu. A moc ti děkuji, mám tě rád, ahoj…“
Dokázal si živě představit mámin šťastný úsměv, a to ještě nevěděla úplně vše, protože zbytek tajemství si prozatím nechali pro sebe.
Taxíkem dojeli na místo, kde Avi zanechal svůj vůz a potom se vrátili zpět domů do Dillí.

Konečně si mohli udělat krásný večer, o který je naposled díky své návštěvě připravil ten mizera Prashad.
„Jak dlouho už to víš?“ zeptal se Avinash při večeři.
„Vlastně teprve od včerejška, lékař mé těhotenství odhadl jen na pár týdnů, ale přesto bych se prý měla šetřit, něco se mu nezdálo ve výsledcích krevních testů. Nedoporučoval mi dlouhé cestování a už vůbec ne kariéru modelky, i když by to na mně zpočátku nebylo vidět. Přesto jsem chtěla odletět, ale na poslední chvíli jsem si to přece jen raději rozmyslela.“
„Dobře jsi udělala, a já jsem velmi šťastný, ale nyní se mne už tak lehce nezbavíš…“ dodal naoko vyhrůžně, obrátil do sebe s chutí skleničku šampaňského, mrknul na Shanti a zářivě se na ni usmál.

Když dohořely svíčky na stole, láskyplně ji odnesl v náručí do postele a toužebně zašeptal, když se pak nad ní rozechvěle skláněl.
„Tolik jsem si přál, prožít opět tento nádherný okamžik, protože jsem si myslel, že už se to nikdy nestane…strašně moc tě chci, ale mám strach, abych jí nebo jemu nějak neublížil…“
Zvonivě se rozesmála a přitáhla si jej těsněji k sobě. Nedočkavě se pod ním zavrtěla, šeptajíc mu rozpustile do ucha.
„Zatím se ničeho neboj, jen musíš teď být trošku něžnější, než jsme doposud byli zvyklí…“
Souhlasně přikývl, přerývaně se nadechnul a vniknul do ní velmi opatrně, poté se začal pohybovat tak něžně, jak to nejlíp dokázal…A pak už se nechali unášet slastnými pocity na obláčcích rozkoše se šťastným vědomím, že pokud je tohle vše pouhý sen, za žádnou cenu se z něj nechtěli probudit…
Aspoň prozatím…


S tímhle ve sluchátkách se líp píše...jenže to taky pak podle toho vypadá...:))
http://www.youtube.com/watch?v=BdCpASsqPuk&feature=related