Překroč svůj stín - 46.část

Návrat z nemocnice byl samozřejmě doprovázen obrovskou slávou. Shanti konečně po dlouhém přemlouvání svolila a navždy opustila svůj maličký byt v centru Dillí.
Bylo to od ní rozumné, protože nyní, když byla na světě maličká Annu, potřebovali daleko více místa a v domě strýčka Madhava se cítila mnohem bezpečněji, zejména před Joshovým všudypřítomným stínem a také vzhledem k té nepříjemné záležitosti se záhadně ztraceným náramkem…
Následky se již bohužel dostavily, budila se v následujících dnech několikrát za noc, obestřená hrůzou, nejistotou a slzami.
Bylo to vše zpátky…v hlavě jako mořský příboj znějící zoufalé lidské hlasy…děsivé představy…úzkost…strach.
Kálí si opět začala vybírat svoji krutou daň, která již poznamenala celé pokolení jejích ženských potomků. Shanti ale přesto nedávala nic najevo a užívala si plnými doušky všeho, co jí zatím život dával a čeho se za žádnou cenu nechtěla vzdát.

Připadalo jí legrační, když kolem ní a malé Kumar neustále kroužil jako jestřáb, nespouštějíc je ani na okamžik z očí. Stala se z něj naprosto skvělá chůva, jakou by mohla závidět leckterá máma. Jako by jej Annu něčím očarovala, i přes svůj nízký věk se jí vždy podařilo dostat ho tam, kam si její dětská umíněná hlavička přála. Před spaním jí zpíval staré indické ukolébavky, které byly tak nádherné, že při nich málem usnula i sama Shanti.
Ubylo jí díky němu spousta starostí, když byla pořád sama. Strýček pobýval od rána do večera ve firmě a Avi odjížděl vždy na týden pryč na turné. Tím pádem se mohla ve svých volných chvílích mezi přebalováním a krmením věnovat módnímu návrhářství. Tohle ji moc bavilo a aspoň přišla na jiné myšlenky. Nechtěla sedět jen tak zbůhdarma s rukama v klíně a ukázalo se, že své nové nápady nevydávala nadarmo, protože zakrátko již měla smlouvu s několika módními salóny ve městě.

Konečně se přiblížil další očekávaný večer a s ním i Aviho návrat z koncertního turné. Bylo to velmi těžké, to neustálé dlouhé čekání, než se jeho usměvavá snědá tvář, lemovaná rozpustile rozčepýřenými vlasy, opět objeví ve dveřích.
Po chvíli hlasitě cvakl zámek a dveře se rozletěly dokořán.
„Ahoj miláčku, jsem zpátky u tebe a děsně utahaný. Copak dělá náš maličký poklad?“
Zeptal se s úsměvem, odhodil tašku na zem, kytaru opatrně postavil do kouta a pevně Shanti objal, šeptaje jí přitom do úst mezi polibky.
„Hmmm, krásně voníš, jako čerstvé zralé maliny, už se nemůžu dočkat, až tě zase celičkou ochutnám…přijdeš pak za mnou do koupelny?“ a rošťácky na ni mrknul, přejíždějíc jí žádostivě po zadečku.
„No jo, to jsi celý ty, myslet jen na tohle. Říkals přece, že jsi utahaný! Ani se mne nezeptáš, co jsem celý den dělala? Nejdříve bys měl také něco sníst. A náš poklad se má skvěle, podařilo se jí už skoro všechny omotat kolem prstíku. Nyní už konečně spinká, ale myslím si, že její první slovíčko asi bude Kumar a ne máma“ odpověděla mu s pobaveným úsměvem.
„Ale to víš, že mne to všechno strašně zajímá, ale později. Únava mne nějakým zázrakem přešla a hlad taky nemám. Teď mám totiž na starosti úplně jiné věci…“ nenechal se odbýt. Sedl si s ní na pohovku a posléze lehl do jejího klína, hladíc ji při tom po tváři a pozorujíc ji těma svýma tmavě čokoládovýma očima, kterým nikdy nemohla odolat.
„Hrozně se mi stýskalo, lásko…ten týden bez tebe je vždycky tak nekonečný.“
Sklonila se k němu, prohrábla se prameny jeho nyní delších vlasů a políbila jej na čelo a špičku nosu. Ještě více si ji k sobě přiblížil a její rty ho pomalu začaly přitahovat jako magnet. Sotva se jich ale s žádostivým zamručením hluboce zmocnil, ozval se naléhavě telefon. S povzdechem ho od sebe jemně odstrčila, postavila se z pohovky a zvedla sluchátko, v němž se ozvalo rozpustilé dívčí chichotání a pak už jen přerušovaný tón, tak jako ostatně v minulých dnech stále. Krátce opět povzdechla a vrátila se za ním.
„Kdopak to byl?“ zeptal se zvědavě a s chutí uzobával z mísy sladké kuličky hroznového vína.
„Zkus hádat…tvoje fanynky! A můžeš se podívat do zásuvky stolu na ty hromady zamilovaných dopisů…“ odpověděla mu dotčeně a tváře jí mírně zrůžověly. Zadíval se na ni a pak ji něžně objal.
„Ale jdi ty, přece na ně nežárlíš? Jsou to jen hloupé husičky a já je velkoryse přehlížím, protože miluji jen a jen tebe…a taky Annu…“ bránil se. Příliš ji ale nepřesvědčil. Dokázala si je totiž živě představit, co dělají, když se Avi se svou skvělou vizáží a úžasným hlasem ukáže na pódiu.
„Dejme tomu. Ale ty jsi přece chtěl jít do vany…“ odpověděla mrzutým tónem a sundala jeho ruce ze svých ramen.
Zakroutil nechápavě hlavou a odvětil vyčítavě.
„Říká se, že lásku posilňuje taky vzájemná důvěra…“ a pak loudavě zmizel za dveřmi koupelny.

Ještě malou chvilku se durdila, ale pak se přece jen usmála.
„Jsi hloupá, pusť to z hlavy, a buď ráda, že se k tobě vrátil zpět a v pořádku…“ napomenula sama sebe, svlékla se a nahodila na sebe jen tenký župan.
Pak pomalým krokem vešla za Avinashem do koupelny. Už ležel až po krk ponořený ve voňavé horké vodě. Sedla si k němu zezadu na okraj vany a pohladila jej po vlhkých vlasech, jejichž černé prameny se mu lepily na čelo a tváře.
„Namasíruješ mi krk? Jsem po té dlouhé cestě celý zdřevěnělý…“ zaprosil a slastně zavřel oči, když se její prsty jemně dotkly jeho mokré snědé kůže. Přejížděla pomalu po jeho těle a dlaněmi mapovala každý sval a najednou to přišlo…živý obraz, jako tenkrát…zdálo se jí, jako by na jeho krku viděla hlubokou ránu, z níž vytékal proud krve, který se zlověstně rozpíjel ve vodě…hrdlo se jí sevřelo úzkostí, protože při tom pocítila zvláštní vzrušení. Stěží zadržela vyděšený výkřik a na okamžik se jej přestala dotýkat, dokud její příšerná představa nezmizela.
„Děje se něco?“ zavrněl zklamaně a ohlédl se na ni.
„Ne, nic, vše je v pořádku…“ špitla tiše a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila.
„Ale já myslím, že není…mám totiž velký problém…“ šeptl se šibalským úsměvem, vzal její ruku a vedl ji po svém těle směrem k podbřišku, až pod hladinu vody, kde ucítila pod svou dlaní, co myslel tím problémem. Smyslně se zasmála a než se nadála, vtáhl ji k sobě do vany, nedbajíc toho, že voda přetéká na podlahu, a v okamžení ji zbavil županu, že ani nevěděla, jak to tak rychle dokázal. V záplavě mazlivých dotyků jeho nedočkavých rukou, žádostivě klouzajících po jejím mokrém těle a následném důkazu jeho touhy, kterou ucítila ve svém klíně, se jí podařilo na moment zapomenout na to, co ji opět začínalo tížit jako obrovský masiv skály…