Zloděj snů XI

Došli jsme až ke starému rybníku, nebo spíš - abych byla přesnější, já tam došla, Debil šel jenom mlčky za mnou. Za celou dobu si kupodivu nepostěžoval, že ho tahám úplně někam jinam, než měl namířeno. Ani jsem netušila, kam chce jít a bylo mi to upřímně jedno.
Sedla jsem si na stavidlo, skrčila nohy a zadívala se před sebe. Idiot se posadil o kousek dál, vytáhnul cigáro a zapálil si. Podezřele mlčel a ze solidarity mi taky jedno nabídnul. První projev slušnosti, zdá se, ale ne zrovna v nejlepším ohledu. Se zavrtěním hlavy jsem odmítla.
„Na to že nejsi zabouchlá si nějak mimo,“ neodpustil si a vydechl obláček kouře. Popadla mě chuť mu tu cigaretu sebrat a narvat mu jí do pusy obráceně. Debil, debil… debil! Ještě do mě rejpat. Vážně mě rozčiloval i pouhým pohledem, a jestli jsem ho měla přežít dýl jak pět minut… Na kluka si nějak moc všímal detailů, hlavně když se to týká mě.
„Dej mi pokoj,“ obořila jsem se na něj. Stáhla jsem si mikinu, hodila jí pod sebe a lehla si. Sledovala jsem mraky zpod korun stromů, jak si táhnou po obloze tak pomalu a klidně. Už od malička mě bavilo sledovat jejich tvary a zkoumat co mi připomínají. Navíc na to byla vhodná doba. S Debilem za zadkem a mými malými problémy s Matyášem mi utišení nervů přišlo sakra vhod. Možná, že jsou to jenom hlouposti, napadlo mě. Pro Matyáše to stejně nic neznamená a v očích ostatních by to určitě vypadalo jako pitomost, to jenom já z toho dělám drama. Co když to všechno moc řeším?
Rukou jsem si přejela unaveně po obličeji. Proč tak šílím i z maličkostí?
„Co ho trochu vyprovokovat?“ navrhnul najednou, s tím jeho ležérním, arogantním pohledem a znovu vyfouknul kouř. Nechápu, co na těchhle typech holky vidí, jim připadají cool. Mě tenhle Idiot přijde pořád jako debil…
„O čem to mluvíš?“ zeptala jsem se bez zájmu. Aby se mi do něčeho pletl bylo to poslední, o co jsem stála a po jeho nápadech jsem taky zrovna neprahla.
„Co ho trochu rozhodit? Kdyby žárlil…“ nedoplnil a pokřivil rty v mírném úšklebku. Strká nos do věcí, do kterých mu nic není, řekla bych. Jak by to asi chtěl udělat?
„Nesmysl… na koho asi?“ opáčila jsem nechápavě a představu, že by měl žárlit na Idiota jsem okamžitě zavrhla. Radši si uříznout obě uši a poslat je expres do Bankoku, nebo tak něco. Prostě cokoliv, jen ne muset předstírat, že mám něco s Debilem.
Krátce se zasmál a zůstal na okamžik zticha. „Co o tom aspoň přemýšlet? Zdá se, že je ten typ, kterýho jinak k ničemu nedokopeš,“ navrhnul mi a tvářil se při tom jako kmet co mi udílí cenný rady.
Hmm, zato tebe by žádná dlouho přemlouvat nemusela, pomyslela jsem si. Moc dobře jsem si pamatovala na to léto, co tu byli s rodinou. Holky mu padaly do náruče a on se vážně nezdráhal toho využít. S jeho povrchním a povýšeným přístupem se na něj lepila každá a já mu ještě k tomu musela dělat krytí. Přinejmenším třikrát jsem ho načapala, jak se kousnul s jinou holkou a jednou v ošemetnější situaci, i když od pasu dolů naštěstí pořád měli oblečení. Ještě by mě v mých čtrnácti zkazil, prase jedno. Nicméně – stačila jsem za tu chvilku vypozorovat, že nejradši má blondýny s prsama přinejmenším trojkama. A že ta holka rozhodně nebyla jediná, se kterou to zašlo dál. Tenkrát na čtrnáct vážně nevypadal a taky o věku pěkně kecal. Ostatně – podle zkušeností to stejně nikdo nemohl poznat, na toho měl jedině Cassanova.
Zvednul se mi žaludek, když jsem si na to vzpomněla. Svatá zkušenost. Taky díky němu jsem ještě s nikým nespala, výrazně k tomu přispěl. Vidět, že mám tohohle kluka v rodině, byť jenom jako vzdáleného příbuzného, to mi stačilo. Navíc se ke mně tenkrát choval vážně příšerně, nepatřila jsem totiž do kategorie blondýn prsatic. Ne, já o jeho nápadech nebudu uvažovat ani vteřinu!
Důrazně jsem si něco takového zakázala. Povrchního Debila poslouchat nebudu.