Společná pomsta 27

Zoe pochopila, že ta potvora využila toho, že tam není a povedlo se jí Maxe aspoň částečně svést. Rozeběhla se ke koním. Tušila, že se Max probere jakmile uslyší dunění kopyt a tak s omluvným výrazem, kterým obdařila Pegase, zauzlovala otěže, kterými byl přivázán, tak, aby nešly nějak snadno rozvázat. Pak si vzala svojí deku, dala si jí k Vilémovi do sedlových brašen, vyskočila na něj a rozjela se tryskem pryč. Přes slzy, které se jí valily z očí, skoro neviděla.
Max se opravdu probral, jakmile uslyšel bušení kopyt. Bylo mu ale divné, že se zvuk vzdaluje. Rychle vylezl ze stanu a spatřil už jen mizející Zoe na Vilémovi.
„ZOE!!“ zakřičel za ní, ale ta se ani neotočila. Max pochopil, že viděla, jak usnuli s Alexou a cítil se neskutečně provinile. Rozběhl se k Pegasovi a chtěl ho odvázat. Zoe mu ale zauzlovala otěže, takže to nešlo.
„Co tu tak křičíš?“ ozvala se za ním Alexa, „A kde je Zoe?“
„Zoe odjela.“ Řekl Max, když se snažil rozvázat otěže Pegase.
„Asi pochopila, že takového skvělého kluka, jako jsi ty, je pro ní škoda. Zapomeň na ní. Máš tu mě a já toho dokážu mnohem víc, než ta venkovská chudinka.“ Řekla mu svůdně Alexa. Max by nejspíš znovu podlehl, ale Pegas do něj drknul a tím ho probral. A Maxovi konečně došlo, o co se celou dobu Alexa snažila- přesně o tohle, chtěla Zoe vystrnadit a přivlastnit si ho. Max si začal v duchu nadávat a vykašlal se na rozvazování otěží. Vytáhl dýku, všiml si, že Alexa vyděšeně couvla, a přeřízl zamotané otěže. *Moje láska mi ujíždí a já bych se tu zabýval otěžemi?! Ani omylem!* a vyšvihl se na Pegase. Pegas se sám bez pobízení vydal pryč, ale před něj si stoupla Alexa.
„Jestli teď odjedeš, tak až se vrátíš, nenajdeš mě tu.“ Pohrozila mu a asi doufala v to, že ho to přesvědčí.
„To bys byla moc hodná, kdybys zmizela.“ Odvětil Max ledově a pobídl Pegase. Držel se jeho hřívy, zbytky otěží zavázal a nechal je Pegasovi na krku. Pegas najisto věděl, kam Zoe odjela a vydal se tím směrem nejvyšší možnou rychlostí, jaké byl schopen. Max se pevně držel a nadával si. Přitom mu před očima vyvstávaly Zoiiny smutné oči. *Byl jsem idiot, že jsem si toho nevšiml dřív. Ani jsem si nevšiml, jak jí trápím, jak je z toho nešťastná. Co si o mě teď myslí?! Nejdřív jsem se s ní vyspal a vzápětí jsem se nechal jako nějaký zelenáč sbalit Alexou. Snad jí ještě někde zastihnu. Budu se jí potom klidně nadosmrti omlouvat, jenom ji nechci ztratit.* Jeho úvahy přerušilo Pegasovo nadšené pohazování hlavou.
Zoe měla sice náskok asi pěti minut, ale jakmile se ztratila ze zorného pole tábořiště, přešla z trysku do cvalu, takže nebyla zas tak moc daleko. Pořád plakala, takže za sebou neslyšela bušení kopyt Maxova koně.
„ZOE!“ dolehlo k ní. Otočila se a spatřila, jak se Max žene na Pegasovi za ní. Nechtěla už ho nikdy vidět, nikdy s ním mluvit, byla na něj strašně naštvaná a taky ji hrozně moc ublížil. Ale taky ho pořád milovala. Přes to všechno pobídla Viléma k větší rychlosti a začala se Maxovi vzdalovat.
„ZOE, POČKEJ NA MĚ, PROSÍM!“ zavolal za ní zoufale Max. Zoe ho ale naprosto ignorovala, tak Maxovi nezbylo, než Pegase pobídnout k ještě vyšší rychlosti. Myslel si, že už toho Pegas není schopen, ale ten se rozběhl ještě rychleji a vzdálenost mezi nima a Zoe se zkracovala.
Dojeli kousek za ní a potom se jim jí podařilo předjet. Max zastavil Pegase kousek před Zoe a jen doufal, že ho neobjede a nepojede dál. Pegas by už asi další výdej energie nezvládl. Zoe ale opravdu měla v úmyslu ho objet. Pegas naštěstí nebyl hloupý a zatarasil jí cestu, takže chtě nechtě musela Viléma zastavit. Max si všiml, že ještě pořád pláče a výčitky svědomí ho užíraly ještě víc.
„Zoe, prosím, vyslechni mě.“ Poprosil jí, „potom se na mě klidně můžeš vykašlat, vyslat na mě kouzlo, prostě co budeš chtít.“ Zoe nic neřekla, ale upřela na něj očekávající výraz a Max to vzal jako výzvu k tomu, aby mluvil.
„Zoe, choval jsem se jako idiot… Ne, ještě hůř než idiot, ještě hůř než Viktor. Měl jsem si všimnout, o co Alexe jde a taky toho, jak jsi od tý doby, co přišla mezi nás, nešťastná. Měl jsem si toho všimnout a strašně mě mrzí, že jsem tě tak zklamal. Nechci radši ani vědět, co si o mě myslíš. Určitě to není nic dobrého a já se tomu ani nedivím…“
„Proč?“ Zeptala se Zoe potichu, že jí Max sotva slyšel, „proč jsi to udělal?“
„Já… Já nevím. Hrozně rád bych ti na to odpověděl, ale ani já sám odpověď neznám. Nebylo to proto, že bych tě přestal milovat, ani proto, že jsi byla špatná milenka, nebo tak něco, ale prostě mě Alexa nějak očarovala, jako se to na začátku povedlo tobě. Víš, nevím, jak bych se ti dostatečně omluvil, na to asi nestačí slova. Chápu, že teď mi už asi nevěříš ani nos mezi očima, ale prosím, na kolenou tě prosím, zkus to ještě se mnou. Vrať se se mnou zpátky a já budu dělat všechno proto, abys mi zase uvěřila a… Abys mě znovu milovala.“
„Proč bych se s tebou měla vracet?! Až se vrátíme, určitě zase podlehneš Alexe a bude se to celé opakovat.“
„Nebude. Přísahám, že ani s Alexou a ani s žádnou jinou holkou. A navíc Alexa odjela.“
„Proč odjela?“
„Řekla mi, že jestli odjedu, tak ji tam už nenajdu, až se vrátím.“
„A tys i přesto odjel?“ zeptala se ho Zoe trochu překvapeně a sklouzla z Viléma. Max taky sesedl a klekl si před ní na jedno koleno.
„I přes to jsem odjel. Zoe ještě jednou se ti hrozně moc omlouvám a odpřísáhnu ti na co chceš, že už se to nikdy nebude opakovat.“
„Nechci, abys mi na něco přísahal.“ Odpověděla Zoe.
„A co bys teda chtěla? Udělám cokoliv.“ Sliboval Max.
„Přísahal jsi, že už to znovu neuděláš, tak se pokusím ti znovu věřit. A vidím ti na očích, že tě to opravdu hodně mrzí. Jen doufám, že to nehraješ.“
„Nehraju! Zoe, opravdu to nehraju, naprosto upřímně mě to mrzí a lituju toho.“ Bránil se. Zoe se na něj i přesto dívala nevěřícně. Max si povzdechl.
„Zoe, řekl jsem ti, co jsem chtěl, i když většina toho se nedá vyjádřit slovy. Mrzí mě, že jsem jednou blbostí zničil něco tak… nádherného. Nemůžu tě nutit, abys mi uvěřila. Říkal jsem, že bych ti nedokázal ublížit, ale teď vidím, že jsem to bohužel dokázal, a to víc, než kdybych tě nějak uhodil. Jenom poslední, co ti chci říct je, že tě pořád miluju…“ Podíval se na ní smutnýma očima a Zoe si všimla, že mu tečou slzy. Zamrzelo ji to a začala pátrat ve svém srdci, co k němu po této zradě cítí. Výsledek ji nijak nepřekvapil- pořád ho milovala.