Mé dětství

Moje dětství prožité na chalupě

KAPITALA PRVNÍ



Mé rané dětství bylo opravdu nádherné, i přesto, že táta mou nemoc (prodělala jsem DMO neštěstí jen lehkou formu a díky mámině úsilí, která se mnou denně několikrát cvičila nebylo na mě později nic znát) neunesl a odešel od nás, s tím že by zůstal s podmínkou, že já půjdu do ústavu. Máma si mě nechala doma tak odešel on. Ale mne to vůbec nevadilo děda mi otce v plné míře nahradil!
Jelikož se náš dům nacházel na velmi prašném a hlučném místě stěhovali jsme se na jaře na chalupu do lůna přírody, kde jsme strávili celé léto.
Několik dní před odjezdem to v našem bytě vypadalo jak po výbuchu miny
Z následujícího popisu místa našeho letního pobytu bude patrné,proč byly nutné tak velké přípravy Nebyla to vesnice, nýbrž samota a tak se muselo brát vše potřebné pro vedení domácnost Nejprve se po pokojích objevily hromádky, které se postupem času měnily v obří pytle a bedny, které děda posílal napřed vlakem na malebné nádraží z kterého nám to pak přivezl známý s koněm. Již od mého raného dětství jsem trávila s babičkou a dědou na úplné samotě v lůně lesů. Jelikož první obchod byl vzdálený minimálně hodinu pěšky tak se vše potřebně k životu a vedení domácnosti muselo brát vždy z Prahy. aby se hned nemuselo jezdit na velký nákup do vzdálené vesnice .Byla totiž bývalá hájovna,stojící v údolí z prvé strany obehnána rozsáhlým ovocným sadem a z druhé mohutným lesem ,plným hub,na mýtinách rostlo maliní,borůvčí a jiné lesní plody. Mezi lesem a loukou u chalupy protékal průzračný potok jehož voda poskakovala přes oblé balvany V chalupě nebyla zavedená ani elektřina – tudíž se svítilo petrolejovýma lampami, a pro vodu se chodilo ke studánce vytékající z kamenité stráně jelikož byla voda moc dobrá, tak aby se její pramen neznečistil vydlabal děda dřevěné koryto,kterým voda vtékala do rybníčku. Chalupa byla jednopatrová,napůl zděná a napůl dřevěná. V přízemí byla veliká kuchyně,jímž vévodily ohromná kachlová kamna, s obřím kotlem na vodu,kterou do něho každé ráno musel děda nanosit z nedaleké studánky. aby se ohřála a byla připravená na použití- Dále se v ní nacházel a vlastně celé kuchyni vévodil ohromný dubový stůl u něhož se vlastně vše odehrávalo.Mimo jiné se u něho též čistily houby na které děda odcházel již v pět hodin ráno kdy my všichni ještě sladce spaly, ale hned po probuzení jsme se musely pustit do čistění toho dědova úlovku. Ale práce to byla krásná už jenom pro jejich specifickou vůni a nádherné tvary a barvy. Jen málo kdy se stávalo,že by byly červivé nebo nahnilé to bývalo po velkých a dlouhodobých deštích.
,,Ty velké krájejte na tenké plátky,půjdou na sušení,malé zdravé pořádně očistěte dám je do octa a ty moc měkké udělejte na větší kostky udělám dnes polévku!''radila znalecky babička.
Když byly všechny houby,nakrájeny tak jak měly musely být odneseny do sklípku,jenž byl hned vedle kuchyně aby byly v chladnu. Sklípek byl jeden z nejstudenějších místností v celém domě a proto se zde uchovávaly potraviny jako v ledničce, a byly i tak zmrzlé, např. Máslo bylo tak tvrdé, že se muselo asi hodinu před použitím přinést do tepla aby změklo.
V předsíni mezi sklípkem a kuchyní vedly točité dřevěné schodiště po jeho vystoupání jsme se ocitly v malém velmi útulném pokojíčku ve kterém většinu pobytu přespával děda jelikož vstával hodně brzo ráno,tak aby nás nebudil. Poté následoval velký slunný pokoj ve kterém jsme spaly my. U tohoto pokoje se nacházela malinkatá terasa, ze které bylo vidět jak na kvetoucí sad,tak do blízkého lesa, kde se čas od času popásala stáda srnců a jelenů. Byl to nádherný pohled,který mi utkvěl v paměti až do současné doby! Zdi celé naši chalupy zdobily dědovy lovecké trofeje, jako např paroží vysoké,nebo vycpaná kůže kance Totiž koníčkem mého dědy byla mimo jiné myslivost a kromě toho,se že musel starat o les a o zvěř v něm žijící,vysazoval mladé stromky opravoval krmelce a za odměnu mohl chodit i na hony, a občas se mu podařilo i něco ulovit. Jak jsem již psala byla naše chalupa na úplné samotě, první naši sousedé byli od nás vzdálený půl hodiny svižné chůze. A na nákup – to byl pro nás celodenní výlet,proto se do krámu chodilo jednou za dva týdny
do asi pět kilometrů vzdálené vesnice. To byla vždy výprava! Babička si vzala na záda ruksak a mě naložila do osmipéráku (to byl kočárek na mimino a pak na nákupy).Jelikož přejel jakoukoli terénní nerovnost balvany,kořeny ba i vodní překážka mu nebyla cizí dostal přezdívku,,tank!“ V tomto tanku mě vyvezli do strmého kopce plného děr,výmolů a kamení,kde mi podle babičky hrozil pád nebo úraz. Ale na konci tohohle strašného kopce mě vysadili a já šlapala vedle kočárku. Do vesnice jsme tím pádem dorazili v pravé poledne,obchody právě stahovaly rolety a jejich majitelé měli polední pauzu.
,,To vůbec nevadí já vás zvu na oběd!'' prohlásil děda pokaždé.
A bylo vše úplně jasné! Skončili jsme v malé hospůdce na růžku, kde byl kulatý pan hostinský,který vařil tu nejbáječnější svíčkovou na světě. Já jsem si ji musela dát,kdyby se dělo nevím co! Když nám donesl oběd babička s úsměvem povídá:
,,Vidíte pane hostinský, já díky Vám nemusím vůbec doma vařit svíčkovou,vnučka si na ni pochutná pokaždé při nákupu a já mám doma o práci méně i tak mám práce až nad hlavu!'' povzdechla si upřimně a otočila hlavu směrem ke mně.
,,To jsem rád, že vám chutná!'' dodá hostinský s úsměvem a dál roznáší pivo. Náš oběd končí právě v dobu, kdy už otvírá krám s potravinami. Mezitím,co děda platí i velkou čokoládu,kterou jsem sdiů
ještě stačila vybrat z velkého podnosu, ležícím na pultě, my s babičkou se rychle zvedáme a míříme k potravinám dokud tam není moc lidí. Pan prodavač už ve dveřích vítá babičku a bere si od ní papírek s nákupem. Košík se velmi rychle plní potřebnýma věcma jako mouka .rýže, těstoviny maso sirky no prostě vše podle seznamu. Za nedlouho vyjde ze svého krámku, podává babičce tašku s nákupem se slovy:
,,Tady to máte paninko, ale dnes toho máte nějak požehnaně jsem docela zvědav kam to vše poskládáte'' usmívá se a pomáhá babičce poskládat věci do kočáru.
,,No no víte přijede dcera na dovolenou tak musím navařit'' povzdechla si babička zadívajíc se na plný kočár ''mám takový dojem, že budeš muset jít domů pěšky'' dodá s úsměvem a otočí se na mě Je už pozdní odpoledne a my se vydáváme na zpáteční cestu. Cesta nám docela pěkně ubíhala,ale najednou se na obloze začaly kupit bouřkové mraky.
,,Musíme to raději vzít zkratkou, nemám trávu pro králíky, kdyby zmokla, nadmuli by se nám''
Po této zásadní větě pronesenou babičkou opouštíme silnici a pouštíme se pěšinou mezi obilím s
ječnými klasy s nimiž si pohrával vánek, který ovšem začal nebezpečně sílit .Nohy mě už začaly
a tak jsem zaškemrala
,,Babí já už nemůžu a bolí nožičky mohla bych do kočárku?''
,,Co mám s tebou dítě dělat když bolí tak bolí chvíli počkej'' něžně se usmála a přerovnala nákup a posadila mě mezi plné tašky.
,,Ale moc se nehýbej děda tam má pivo nevím jak by tě pochválil kdybys mu nějakou rozbila''
Seděla jsem téměř nehnutě jako přibitá.
,,Půjdu napřed zatopím zatím v kamnech abyste měly holky teplo'' pronesl náhle děda, vzal batoh a šel k domovu. Kočárek začal nemilosrdně poskakovat po nerovné cestě ale i přes to drkocání nám cesta rychle ubíhala. A po chvíli cesty se na obzoru už objevila mohutná košatá lípa jako naše doména, která nám v parném horku poskytla chladivý stín, a při mírném dešti posloužila jako střecha. Za touto lípou se již objevil štít naši chalupy.. Však už bylo načase! Začal se zvedat studený vítr, který nebezpečně sílil, oblohu zakryly tmavé mraky a vzduchem začaly poletovat první kapky deště a v dáli zahřmělo.
,,Honem,honem'' povídá babička ,,nebo zmokneme'' a přidala do kroku
Stihlo se to akorát. Sova za náma zaklapla dvířka, spustil se takový liják, že kapky bubnovaly na okenní tabulky. Už byl večer, když to vše utichlo,nezbývalo než sníst večeři, umýt se a jít spát, byl to opravdu namáhavý den. Mysleli jsme si, když se počasí navečer uklidnilo,tak že už je po všem ale opak byl pravdou! Tu noc se venku všichni čerti ženili, blesk střídal hrom a naopak. Usnout se mi tu noc podařilo až někdy k ránu, přesto že si mě babička vzala k sobě do postele abych se tolik nebála. Ale jakmile začalo svítat, já byla vyspalá, jelikož jsem věděla, že má přijet mamka, za okny krásně svítilo sluníčko, byl krásný letní den, a já budila babičku, která měla ještě půlnoc
,,Babí, babí vstávej už je den a dnes přijede máma hrozně se těším! A tahala jsem z babičky peřinu aby vstala.
Ta ale nebyla moc ráda, že již nespím,ale co mohla chudák dělat tak po chvíli vstala. Děda už také něco kutil ve stodole asi štípal dříví to byla oblíbená ale i potřebná činnost. Byl krásný letní den vzduch se po noční bouřce osvěžil a nádherně voněl. Babička rozhodla, že budeme snídat na terase a dobře udělala, jelikož tak krásné ráno by byla škoda jíst uvnitř. Celé dopoledne se mnou nebylo k vydržení, i když jsem si hrála na písku každou chvíli jsem se ptala
,,Babí kolik je hodin ,kdy už přijede mamka nemůžu se ji dočkat
,,Musíš počkat, maminka přijede vláčkem až spapáš oběd'' trpělivě odpovídala babička z okna kuchyně
To dopoledne se mi nesmírně vleklo, ještě štěstí, že byl teplý slunný den, já mohla být venku a zkrátit si čekání hrou na písku. Máma za námi jezdila každý pátek na víkend ale dnes to bylo o to lepší, že má totiž dovolenou, bude u nás celý měsíc. Užiji si legraci budeme chodit do lesa na houby, na louku a koupat t se v potoce.
,,Babí už bude konečně ten oběd?'' nedala mi má zvědavost
,,Za malý moment kdyby jsi tak brzo nevstávala uteklo by ti to mnohem lépe ještě si chvíli hraj na písku'' ozvalo se z okna kuchyně
Šla jsem tedy znuděně ještě na písek,který mi děda vybudoval hned vedle okna z kuchyně aby na mne banička dobře viděla od vařen. Hrát si na písku mě moc bavilo, jelikož hned vedle pískoviště byl rybník po kterém se proháněly kačeny a některé pobíhaly i po trávníku a já si hrála na husopasku. Rybník velký nebyl ale za to moc pěkný okolo celého rybníka rostlo mohutné rákosí a pro mou bezpečnost ho děda celý obložil velkými kameny abych do něho náhodou nespadla v zápalu hry..Nechal jen úzkou pěšinku aby mohly kachny do vody Ale má netrpělivost byla veliká a čekání na oběd nekonečné! Konečně se z okna kuchyně ozvala ta dlouho očekávaná věta:
,,Boubelko, (tak mi babička říkala, když měla dobrou náladu) můžeš jít jíst, oběd je na stole umyj si ruce a zavolej dědu nerada bych to musela znovu ohřívat''dodala ještě
,,Už už letím'' ruce jsem si rychle opláchla v ledové vodě studánky, Děda kutil něco ve stodole s vonícím dřevem,které bylo v polenech vyrovnáno od země až po strop ta vůně byla cítit až ven.
,,Dědo honem už je oběd, máme jít ke stolu''
Děda odložil pilu a následoval mě rozvážným krokem, pro mě nepřijatelně pomalým a tak jsem utíkala napřed. V kuchyni bylo již prostřeno a linula se libá vůně oběda
,,No to je dost, že víte kdy přijít já myslela, že to budu muset znovu ohřívat''! Láteří babička
Oběd do mne v ten den jen zahučel a moje netrpělivost z příjezdu mamky rostla závratným způsobem Bylo již sice odpoledne ale také se nějak táhlo! Já jsem si sice hrála na písku ale neměla jsem stání a mé oči se každou chvíli. Stočily k zatáčce kudy přichází máma. Konečně ser zpoza lesa v zatáčce ozvalo mě velmi známé:
,,Ku ku ku ku'' nejdříve kukání a po malé chvíli se objevila i postava mamky.
,,Jé maminečko moje jak já se Tě nemohla dočkat budeme chodit do sadu a do lesa na houby, děda říkal, že hodně rostou i malin a borůvek je prý dost'
Vítání s mamkou nebralo konce pobíhala jsem kolem ní, pletla se pod nohy až jsme došly k chalupě, kde si mamka konečně sedla na dubovou lavici Měla v nohách asi patnáct km. Jelikož autobus jel pouze do vesnice takto vzdálené. Byla opravdu hodně unavená, ale já jakožto dítko velmi neposedné, běhala jsem kolem ni dokud nevyndala něco dobrého na zub – a to ona vždycky měla! V tento den se šlo brzo spát a bychom mohly jít hned ráno na houby nebo se koupat to podle počasí. Tu noc se mi spalo velice dobře, ale jakmile první sluneční paprsky koukly oknem do pokoje tak mě probudily no a já probudila mamku. Nebyla sice moc ráda (únava po náročné cestě byla ještě patrná), ale když uviděla ten krásný letní den rychle vstala a šly jsme do kuchyně, kde již babička připravila bohatou snídani Na stole voněl domácí chléb, čerstvé máslo položené na křenovém listu a nechybělo ani čerstvé mléko.
,,Dobré chuti děvčata. Měla bych pro vás takový návrh,až se najíte co kdyby jste došly pro pár hub co vy na to, udělala bych omáčku'
,,Zajisté rády to bude dobrota'' řekly jsme skoro jednohlasně
Ve sklepě mamka vzala košík,holiny a šlo se. Stoupání do kopce, kde rostly ty nejlepší houby bylo značně strmé ale už po pěšině se daly sbírat houby a tak nám ten kopec nepřišel tak namahavý
.Po chvíli chůze jsme se ocitly na pasece porostlé měkkou trávou, na které se ještě leskly krůpěje rosy jak na ně svítilo slunce
,,Mami bolí mě nožičky neposadíme se?
,,To víš že ano' odvětila mamka a posadila mě na sluncem vyhřátý pařez a sama si sedla vedle do trávy .Mamka se trochu zasnila a já jsem si zatím trhala do pusy velké maliny jenž rostly hned vedle mého pařezu Najednou se mamka zvedla,koukla se na hodinky a říká:
,,Musíme jít honem domů, babička už jistě čeká na ty houby mají být k obědu.

No a jak řekla tak se také stalo. Jenomže já byla jak z divokých vajec, vstala jsem tak rychle, že mi ujela noha po vlhké trávě posadila posadila se na zadek a jela z kopce dolů
,, Mamíííí ''ječela jsem ,,já jedu nemohu zastavit a něco hrnu rukama ale vůbec nevím co.''
,,Bolí tě něco? Zkus zabrzdit rukama'' radila máma ale nebylo to nic platné.
,,Ne nic mi není neboj sejdeme se pod kopcem''
Pěkně jsem si to svištěla větve mě šimraly do tváří byla to pro mě velká legrace. Zastavit se mi podařilo až úplně dole pod kopcem těsně u potoka .Mamka přišla až za pár minut nebyla tak rychlá jako já. To co jsme obě uviděly poté se jsem vstala a postavila se na nohy nemá obdoby.
,,Vidíš to co já?'' mrkla na mě
,,Jo jo vidím'' přikývla jsem dívajíc se pod nohy
,,A co že to vlastně bylo?'' ptáte se jistě
Prostě a jednoduše, jak jsem jela z toho kopce po zadku, všechny malé houbičky, které ještě nevyrostly se válely kolem mě
,,No nazdar to je nadělení'' pokyvuje mamka uznale hlavou ,,to se ti opravdu povedlo!!''
Všude kolem mě bylo plno hříbků,které ještě nestačily vyrůst, přikrývalo je jehličí a já je svýma malýma rukama do jednoho vytrhala a hrnula přes celý kopec až dolů až k potůčku.
,,Dítě drahý hezky tady počkej hlídej ty houby,a já skočím domů pro koš. Ničeho se neboj za chvíli jsem zpátky a zatím je můžeš narovnat na kupku, hned se vrátím.''
Velmi dobře se mi sedělo v houbách u bublajícího potůčku v němž čirá voda, že bylo vidět až na úplné dno a přeskakovala si z jednoho kamene na druhý. Za malý okamžik přišla mamka s velkým košem, který sloužil na prádlo
,,Tak to musíme všechno posbírat a dnes máme o zábavu postaráno. Musíme je očistit, naskládat do sklenic a zavařit.''
Daly jsme se tedy do sbírání, po chvíli byl už koš plný hub. Protože byl opravdu těžký špatně se nám nesl naštěstí to nebylo daleko, jen přes potůček, polní cestu, malou loučku a již tady byla chalupa. Ve dveřích na nás čekala babička s dědou
,,No nazdar co to máte za úlovek? Spustil děda jakmile uviděl koš plný hub
,,Ale to víš holce na kopci ujely nohy sedla si na zadek Sjela celý ten kopec po zadečku, hrnula vše,co jí přišlo pod ruce a tady máme výsledek''!
,,Tak se musíme pustit do práce,máme ji požehnaně mám sice namočené prádlo, ale to do zítra počká huby mají přednost mohly by se zkazit.''
Babička rozprostřela na trávník velké bílé prostěradlo, k tomu určené na které vysypala obsah koše. Byla to pořádná kupa malých hub
,,To si pěkně mákneme'' podotkla, rozdala všem nože a začalo
Babička šla mezitím umýt sklenice aby jsme měly kam ty houby dávat. Práce nám šla docela rychle od ruky, netrvalo dlouho a na prostěradle zbývalo už jen pár hub. Slunce se pomalu schovalo za kopec, když byla naše práce u zdárného konce. Všichni si oddychly, že je to za náma. Při pohledu v kuchyni na stůl,zaplněný sklenicemi plnými hub, které čekaly na zavaření a my měly dobrý pocit z dobře vykonané práce.
,,Půjdeme spát, zítra to vše musím zavařit a vy dvě (to bylo na mě a mamku) ,,půjdete na maliny musím dělat zásoby na zimu aby bylo co pít a ještě tam je ta plná vana prádla!' dodala s úsměvem babička.
A takové velké prádlo na chalupě bez proudu a zavedené vody nebyla žádné legrace! To se muselo den před praním namočit do vany plné studené vody a nastrouhaného mýdla. Druhý den děda nanosil plný kotel (a obvykle ne jeden) vody prádlo se zhruba vypralo v té vaně na valše, poté se dalo do obřího kotle na kamna vyvařit tak asi hodinu, no nakonec se máchalo ve vaně, nebo za hezkého počasí venku v potoce. No a když svítilo sluníčko tak se ještě rozprostřelo na trávu aby se vybělilo a nakonec pověsit.
Při téhle představě druhého dne a té práce nás ani nenapadlo něco namítat, stejně by nám to nebylo nic platné, protože co řekla babička bylo svaté! Noc byla sice krátká ale spánek vydatný Hned jakmile zaklepal paprsek slunce na okno ložnice vyskočily jsme z postele a honem do kuchyně,kde už babička zavařovala houby a v druhém kotli se vyvářelo
,,Než se nám prádlo vyvaří můžete dojít na maliny'' povídá babička od kamen a podávala nám dvě dvoulitrové bandasky, k tomu určené
,,To máme tedy co dělat''! Koukla se mamka na hodinky, které ukazovaly něco kolem 9 hod. ale my to zvládneme“ dodala mamka a vyšly jsme ven.
Zase byl horký letní den,již nyní slunce pálilo tak akorát tak na koupání. Šly jsme kus po rozžhavené silnici a pěkně z nás tekl pot. Při vstoupení do lesa, kde byl příjemný chládek stromů se nám hned ulevilo. Malin tam bylo tolik, že se bandasky velmi rychle plnily tak že za chvíli byly plné a my měly po práci. Sedly jsme si tedy na paseku a pozorovaly jak se pasou srnky. Jelikož se blížilo poledne mamka usoudila, že je čas jít domů. Sebraly jsme tedy bandasky plné malin a kráčely podél bublajícího potoka k domovu.
„Mami mohly bychom se jít po obědě vykoupat k naši tůni,, zazněla moje prosba.
To byla taková tůně, vyhloubená v potůčku tam, kde se potok rozšiřoval tvořil zátoku, na jejímž dně byla naplavenina písku,, a byla jak z pohádky a tu pravou pohádkovou ilusi dotvářela velmi stará vykotlaná vrba, jejichž větve se něžně dotýkaly průzračné vodní hladiny tůně, po které v mé dětské fantazii tančily vodní víly a na vrbě si z dýmky klidně pokuřoval vodník. S tím svým brekečke.
„No to by bylo sice pěkné, ale podívej támhle, jak se mračí obloha a počítám, že než dojdeme do chalupy, tak pěkně zmokneme.,,
Mamka měla pochopitelně pravdu ušly jsme sotva pár metrů, obloha ještě více potemněla dalo se do pořádného deště,který nás zastihl jen kousek od baráku, ale byl tak vydytný, že jsme promokly na kost.