Zloděj snů XIV.

Na čele se mi objevila drobná vráska. Právě volaly do ředitelny Willa a Tomáše. Zdá se, že o tom ví celá škola a ty dva budou mít průser, díky kterému se našeho gymplu dostane alespoň trocha vzrušení. Proč ho musel způsobovat zrovna můj příbuzný, to pro mě byla záhada, ale v jeho případě jsem se vlastně nedivila nikdy ničemu. S povzdechem jsem si podepřela hlavu dlaní a zkrabacené obočí s vražedným pohledem dávaly všem jasně najevo, že není radno se ke mně jenom přibližovat.
Idiot, idiot, idiot. Sotva nastoupí, už se chce nechat vyloučit, nebo co. Radši jsem nechtěla vědět, proč je do toho zase zapletený Tomáš, už mě tahle stará ohraná písnička moc nebavila. Můžou si zmizet z povrchu zemského třeba oba dva, mě to na škodu nebude. To by byl klid, možná bych se z něj po tolika zážitcích snad i zbláznila. A zmizet si může klidně i Matyáš. Dnešní zkouška byla z nějakého důvodu odvolaná, ale vydedukovala jsem, že za to může právě on. Do háje s ním. Mám z něj v hlavě duto.
„Slyšela sem, že si je zavolaly oba, ale první rána padla od toho angličana,“ zaslechla jsem z vedlejší lavice. Tímhle vším se zřejmě nejvíc bavila Radka, na první pohled nenápadná obrýlená zrzka. Ale přišla mi hubená jak lunt a pohledná, s tím jejím jemně pihovatým obličejem. Proč je z toho všeho tak rozrušená, to pro mě zůstávalo velkou neznámou.
„Jo, no vypadal docela jako frajer. A zjevně se umí i rvát,“ prohodila koketně a napůl pochvalně jiná z mých spolužaček. Málem se mi obrátil žaludek naruby. Už je to tu zase. Náš oblbovák holek – zvlášť pokud šlo o kokety – nasbíral plusové body. Možná mu o nic jiného ani nešlo. Do háje s ním. Vzedmula se ve mně nečekaná vlna vzteku.
„Ale… já si nemyslim, že je takovej jak vypadá,“ prohodila Radka bezvýrazně, měla jsem však dojem, že jen nepatrně zrudla. Nezdálo se, že by si toho někdo jiný všiml. Přece jen, jak už to tak bývá, lidi se zrzavou hlavou rudnou poměrně snadno. Moc jí to nezávidím, byť to může být roztomilé.
„Já si zas myslim, že by stálo za to s ním něco mít,“ poznamenala třetí. Tyhle komentáře mě neskutečně rozčilovaly. Trochu jsem se zarazila. Proč vlastně, vždyť jde o debila, může mi být jedno, s kým chrápe. A nejasně jsem tušila, že Radka projevuje o tenhle případ zájem právě proto, že jí taky oblbnul. Zrovna takovou normální holku… Debil.
„Hele, proč se to vlastně strhlo?“ zeptal se někdo z hloučku, který se mezitím shromáždil kolem vedlejší lavice.
„Já nevim, slyšela sem, že ten anglán nechce vůbec říct, o co de a proč mu jí natáhnul.“
„Jakej k tomu má důvod? Bude to jenom horší.“
„Kdo ví,“ pokrčila rameny Radka. „Je mi ho docela líto.“
„Líto?? Proč proboha? To on se začal rvát, je to jeho chyba, jestli vyletí.“ Přesně tak. S touhle větou, kterou kdosi nadhodil, jsem se mohla jenom ztotožňovat. Jeho blbost. Tak proč mi to není úplně jedno a mám náladu pod psa? Možná proto, že máma pravděpodobně i zdupe mě, to vážně neni moc šťastná vyhlídka.
„Byl sem poblíž. Tomáš někoho urážel a tomu klukovi se to nelíbilo,“ informoval je někdo z kluků, ale do obličeje jsem mu přes všechny ty lidi neviděla.
„Koho?“
„Nějakou holku, jméno sem nezaslech.“ Ztuhla jsem. Holku? Copak on tady zná nějakou holku, kterou by dokonce bránil, kdyby se do ní Tomáš navážel? Pochybovala jsem o tom, že by se stihnul až tak rychle a dobře seznámit. A vlastně mi přišlo docela zvláštní, že se to všechno semlelo. Jak se ty dva setkali a ještě stihli dostat k tématu nějaké holky.
Pak mě něco napadlo. Nemohlo by jít o mě? Téměř okamžitě jsem to zavrhla, proč by se proboha rvali kvůli mně. Jenže Debil tu žádnou jinou holku dobře nezná, ne? Nebo toho stihnul mnohem víc, než si myslím…
Moje přemýšlení přerušilo zvonění, poledka byla u konce. Začalo mě zajímat, proč se vůbec prali a moje rozčilení bylo najednou zas o trochu jiné.