Čekat na lásku? 4. kapitola

„Crr,“ zvoní zvonek.
„Jdu tam,“ řvu na bráchu.
„Ahoj,“ usměje se Michal a svou přítomností mě donutí vykouzlit ten největší úsměv.
„Ahoj! Jdeš za bráchou?“
„No, za vámi oběma!“
„Tak pojď dál,“ pozvu ho dovnitř.
„Patriku!“ volám na bráchu, který se za chvíli přiřítí dolů.
„Čau chlape!“ pozdraví brácha Michala.
„Zdar!“ odpoví Michal.
„Přišel jsem vás pozvat na moje narozky.“
„Hej, to bude kalba co?“ začne nadšeně brácha.
„Jo a Naty že zvu taky.“ dodá Michal.
„OK...jdu jí zavolat nebo na to zapomenu.“
„Mě taky zveš?“ ptám se udiveně.
„No jasně,“ mrkne na mě. „Dlužíš mi tanec.“
„Jo, to dlužím,“ rozesměju se.

Do Michalovy oslavy zbýval ještě týden. S Naty jsme chtěly koupit nějaký pořádný dárek, ale nakonec jsme stejně koupily blbosti. Naty Michalovi koupila černý trenky s červenýma pusinkama a já jsem koupila růžová pouta. Bohužel nás nic lepšího nenapadlo.

Tentokrát si Naty usmyslela, že musím vypadat báječně. Pořád věřila, že já a Michal se dáme dohromady a musím se přiznat, že já někde uvnitř taky. S Naty jsme sehnaly úžasné šaty. Já jsem si koupila vínové bez ramínek ke kolenům a Naty fialové na ramínka, které měly vepředu pod prsy mašličku. Musím říct, že nám to oběma moc slušelo. Zatím co já jsem měla vlasy vyžehlené, ozdobené vínovou čelenkou, Naty měla vlasy natočené. Když už jsme byly dostatečně upravené a namalované, vyrazily jsme k Michalovi. Ano, šly jsme pěšky, protože Michal bydlel o pár baráků dál než já. Přišly jsme asi o hodinku dřív, než párty začala. Slíbily jsme Michalovi, že mu trochu pomůžeme.

„Teda holky! Vy jste kočky!“ vykřikl Michal hned, jak nás uviděl.
„Hele! To je moje kočka!“ řekl brácha a šel políbit Naty.
S Michalem jsme na sebe zakroutili očima. Za chvíli už to Michal nevydržel, protože to jejich líbání bylo nekonečný a šel ke mně.
„Sorry kámo, ale tvoje ségra si tu pusu zaslouží!“
Přišel ke mně, krásně se usmál a dal mi pusu na tvář a do ucha mi zašeptal: „Jsi nádherná.“
Byla jsem z toho v šoku tak, až jsem se neudržela na nohou a padala k zemi, ale Michal mě rychle chytil. Opět jsem se zadívala do jeho zelených očí, které si mě tak zvláštně prohlíželi.
„Hele!“ zařval brácha. Michal se lekl a rychle mě postavil na zem.
„Co to je za pohledy? Sory kámo, ale takhle na ní koukat nebudeš!“
„Patriku!“ zařvaly jsme současně s Naty.
„Patriku, vždyť to nic nebylo. Přece bych nejel po tvojí ségře!“ řekl Michal.
„Patriku vážně, to se ti jen zdálo!“ zachraňovala situaci Naty.

Já jsem tam jen stála a nevěděla, co mám říct. Vážně to řekl? Přece bych nejel po tvojí ségře? Byla to rána...i když jsem v to nikdy nevěřila, že já bych s Michalem mohla něco mít, ale pořád tady ta naděje byla. Ten tanec, ta pusa. Vážně jsem asi naivní. Nevěděla jsem, jestli mám křičet nebo brečet.
Najednou jsem dostala hrozný vztek na Patrika.
„Víš Patriku, po mně by totiž nejel žádný z tvých kámošů. Víš proč? Protože ty ke mně nikoho nepustíš! Ať je to tvůj kamarád nebo ne. Už by jsi měl pochopit, že nejsem malá holčička!“

Tak a bylo to venku. Otočila jsem se a šla na zahradu.

„Patriku! Simča má pravdu. Nemůžeš jí tohle dělat. Už je dospělá, je stejně stará jako já.“
„Já vím, ale já se přesto nedokážu dostat. Měl bych za ní jít a omluvit se jí.“
„Ne! Nechoď za ní! Nech jí dneska vychladnout! Půjdu za ní já.“ řekla Naty a šla za mnou.

S Naty jsme si na zahradě popovídaly a mně se udělalo líp. Šly jsme připravit pití a jídlo na stůl. Však už bylo na čase.

Když už byli všichni v náladě, Michal se rozhodl, že rozbalí dárky. Dostal spoustu dárku od oblečení po nejrůznější blbosti. Když rozbalil trenky od Naty, donutili jsme ho, ať si je nasadí.
Když začínal rozbalovat dárek ode mě, odešla jsem do kuchyně nalít si víno. Mezitím Michal rozbalil můj dárek a co nenapadlo mého bratříčka, když uviděl ty pouta? Zavázal Michalovi oči a řekl, že té dívce,které se Michal dotkne, tak tu připoutá k Michalovi.
Michal chodil po místnosti, ale většina holek před ním utíkala. Michal se blížil ke kuchyni, když v tom jsem z kuchyně vyšla já s vínem v ruce, narazila jsem do Michala a vylila víno na něj.
Michal zakřičel: „ Mám jí! A asi i s nějakým pitím!“
Koula jsem na Naty. Ta se kácela smíchy a přitom ukazovala palec nahoru, ale bráchovi se to trcohu nelíbilo, když mě šel připoutat k Michalovi. Připoutal nás a sundal mu šátek z očí. Michal na mě koukal s vykulenýma očima a já byla taky pěkně v šoku. Snažila jsem se mu vyhýbat od té nepříjemnosti, ale nějak se to nepovedlo.

Najednou někdo zařval: „ Pivo!“
Všichni se rozeběhli za hlasem, který vycházel ze zahrady. Já s Michalem jsme tam zůstali stát.
„Kde máte koupelnu? Vyčistím ti to politý tričko.“ vypadlo ze mě.
„To je dobrý nápad, tak pojď.“

V koupelně jsme nejdřív mlčeli. Bylo to zvláštní. Jednou rukou jsem byla až moc blízko té jeho a tou druhou jsem mu čistila tričko. Nevydržela jsem to a začala jsem se smát.
„Co je?“ začal se taky smát.
„Nepřijde ti to divný? Já ti tady spoutaná k tobě čistím tričko.“
„Ne, vůbec. Jen je to vypadá jako nějaká upoutávka na erotický film!“
To už jsme nevydrželi a vyprskli jsme smíchy. Michal ale pak zvážněl.
„Víš, to, co jsem řekl. Já to tak nemyslel. Řekl jsem to kvůli Patrikovi.“
„To je dobrý.“
„Ne není....já....víš...ve skutečnosti bylo hrozný říct, že bych nebalil ségru mého kámoše....Ty...jsi nádherná a dneska ti to moc sluší. Jsi pro mě víc, než si myslíš, jen jsem nikdy neměl šanci ti to říct.“

Připadala jsem si jako v pohádce. To,co říkal bylo nepopsatelný. Jak dlouho jsem si to přála? Jak dlouho jsem o tom snila po nocích? Jak dlouho jsem toužila, aby se mě dotkl.

Ruku mi stiskl a přibližoval se ke mně. Bohužel jak jsem se nahnula k němu, sklouzla jsem z okraje vany, na které jsem seděla a spadla jsem do ní. Jelikož jsme byli připoutaní, tak jsem ho stáhla sebou. Vana byla plná vody, protože, jak jsem čistila Michalovi tričko, měla jsem puštěnou vodu a nevšimla jsem si, že vana je zašpuntovaná.
Oba jsme se začali smát. Tohle se může stát jen mně...říkala jsem si. Mohl mě políbit a já sklouzla do vany. Sakra!
Když jsme se s těžkou námahou vysoukali z vany, Michal navrhl, že mi půjčí svoje tričko než mi uschnou šaty. Michal se otočil a čekal až se převleču do jeho trička. Bohužel jednou rukou mi šaty nešly rozepnout.
„Asi budu potřebovat pomoct.“ řekla jsem nervózně.
Michal se otočit a škodolibě se pousmál.
„Samozřejmě, má paní.“
Díval se mi do očí a přitom mi rozepínal šaty. Šaty spadly na zem a on se ke mně opět přibližoval. Moje srdce tlouklo jako o závod. A já jsem si v duchu říkala: „Konečně!“