Nikdy dokonalý 3.Nečekaný příchod

Oči rozšířené, srdce o tři palce vyzsie jak by mělo a poskakovat kolem dívky, o níž jsem si myslela, že ji už nikdy neuvidím. Štěstím plná bez sebe. Takovou radost jsem nezažila asi celý život. Margaret. Moje milovaná Margaret. Moje sestřička.
Margaret je moje nevlastní sestra. Tomášova dcera.
V mém srdci je místo pro dvě osoby. Jedna je ta, co mě drží nad vodou a díky kterému ještě mám proč žít, moje matka. Druhou osobou je tato dívka, Margaret, díky ní je život o něco lehčí. Dívka s kratšími do postupná vyholené vlasy, oči má hnědé až černé a čumáček má malý jako šteniako.
No z toho všeho rozplývania mě probudila až jedna důležitá otázka. "Co tady děláš? Neměla si být v Košicích? "Veškerá radost se z ní vytratila a na obličeji se jí objevil výraz malého děvčátka, které rozbilo babiččinu oblíbenou čajovou soupravu a nechce se s tím přiznat.
"Vyhodili mě." Řekla Margaret a kající se na mě podívala. "Vyhodli? Co se stalo? Proč? "
Sedli jsme si na sedačku v obýváku. "Během večírky jsem se vykradou ven a šla s jednou kamarádkou na jednu párty. Přišli mi na to a vyhodili mě. "
"Pouze proto, že si byla jednou na nějaké hloupé párty?" Zeptala jsem se. Nedávalo mi to smysl. Žádná druhá šance? Margaret podívala na Tomáše a pak na mě. "Nebylo to poprvé.
Již více krát jsem to spravila. Prý to byla poslední kapka. "
Lhala. Do očí lhát mně i Tomášovi.
Vlastně spíše to byla pouze polo pravda, co nám říkala. Je to příliš jednoduché.
Její oči mi to prozrazovaly. Toto divadélko hrála jen kvůli svému otci. Určitě se stalo něco vážnější než utíkejte z pokojů po večírku na nějakou párty. Vycítit když něco tají je pro mě hračka. Strávila jsem s ní 14 let a už ji dobře znám. V patnácti se rozhodla dělat modelku a přijali ji na modelingovou školu do Košic. Byla jsem ráda, když odešla, protože alespoň jeden člověk se mohl konečně začít těšit ze života a odejít z tohoto každodenního teroru. Říkala, že pokud to víjde půjde po škole do Ameriky. Margaret je opravdu krásná a její tělo je opravdu hodné modelky. Chodila po kdejaké castingu a pár krát si i našla dobře placenou práci. Různé focení pro časopisy, hostesing a dva krát předváděla i šaty. O všem mi psala a poslala i pár fotek ale nechápu proč se vrátila.
Co se stalo?

Sedli jsme si na postel v mém pokoji. Je čas pro můj plán. Dostanu z ní co se stalo i kdyby mě to mělo stát život. Pomohla jsem jí vybalit a pak si přisedl ke mně na postel.
Počkala jsem dokud si sedne a pak jsem spustila. "Takže? Jak to bylo? Proč si tady? "
Zmateně na mě podívala. Typické. Nyní začne zatloukat. "Nevím o čem to mluvíš, už jsem ti to přece řekla. Vyhodli mě kvůli těm nočním vycházkám. "
Už zase mi lže. A do očí.
"Vím, že to tak není. Ty nechodíš do podniků. Si spíše typ, co chodí na párty do velkých domů, kde je hodně bohatých chlapců a hodně pití a podobně ... Za celý čas, co jsem s tebou vyrůstala si nebyla ani jednou v baru, zda hospodě ani na diskotéce. Že by tě až tak střední změnila? "Margaret vstala a chvíli přemýšlela. "No tak, Margaret. Jsem tvá SESRIEM. Co si zapomněla? Mně můžeš věřit. "Rozvalila se na potel a zakryla si tvář polštářem. "No dobře," začala "ve škole je jeden úžasný kluk, volají ho Ed, protože jeho mno je Eduard, a strašně se mi líbil."
"Protože byl jediný, kterého si ještě nedostala?" Popíchl jsem ji. "Chceš abych ti to řekla nebo ne?" "Promiň. Síla zvyku. "Usmála jsem se a přiměla ji aby pokračovala. "Byla jsem celá bez sebe, když mě pozval na párty k němu domů. Chodí tam pouze vybíraný lidé ... chápeš ... vip. Hodinu jsem přemýšlela co si mám obléct, mimochodem. Nakonec jsem se rozhodla obléci si černou blůzu a tu sukni, co si mi poslala na narozeniny. "" Neodbiehaj od tématu. Dobře? "Její schopnost zaplést se při vyprávění nějakého příběhu, zda vtipu je obdivuhodná. Přesně jako teď, odbočím od tématu a skončí někde při tom, jak zařídit dům podle feng šuej nebo proč si vybírat pokoj s výhledem na moře, či les. Pak přijde půl hodinová přednáška o tom, že je to relax mít před očima krásu matky přírody, prý je to pro pracovně vytížené lidi ten nejlepší způsob jak dát odpočinek své mysli, když usíná a přitom hledí na moře nebo hory a atd. ...
"Takže, přišla jsem k němu domů, což mi trvalo asi hodinu, protože jsem nezohnala taxík a pěšky to bylo daleko a nechtěla jsem si zničit nové boty, tak jsem šla stopem, bla tam taková zlatá ženská ..." "Margaret" okřikovat jsem ji. "Dobře. Bože! Přišla jsem tam a víš, hudba hrála, každý tancoval a také jsme trochu popili. "Vyčítavě jsem na ni podívala. "Dobře, tak jsme pili mnoho. Ale všechno si pamatuji. "Zaksichtila se nevinně a nahodila šibalský úsměv.
"Tedy téměř vše. Najednou tam vtrhla policie a všichni se tlačili ke dveřím a oknům. Někteří při sobě měly i drogy. "Polštář položila vedle sebe a zhluboka se nadechla.
Trocha zrudla, zřejmě jí pod tím polštářem bylo již teplo.
"Byla jsem zmatená a nevěděla jsem co se děje. Všichni utíkali a já jsem tam jen stála a dívala se kolem sebe. Pak mě někdo schytal a vtáhl na záchod. Vím, že mi něco říkal ale nevnímala jsem ho. Dal mi něco do ruky a utekl. Za pět minut se dovnitř vali policista i se psem a zatkli mě. "
"Cože, tebe zatkli? Proč? "Nastalo ticho. Najednou Margaret začala plakat. Přišlo mi její líto a pohladila jsem ji po hlavě. Slzy se jí zkotúlali z líce a zamokrili plachtu. Pod očima se jí objevily černé kruhy od řasenky. "Ten balíček co mi dali byly drogy. Mariska. Nechtěli věřit, že to není moje. "Hlas se jí začal lámat a přes vzliky ji nebylo téměř slyšet.
"Napsali škole. Většina z lidí na té párty byly ze školy, tak udělali razii i ve škole. Když se ředitel dozvěděl, co se stalo, a že mě zatkli okamžitě mě vyhodil. Naštěstí pochopil,
po dlouhém přesvědčování, že by mě otec zabil ... Domů zavolal s tím, že jsem po večírku šla na tu párty. "" A co policajti? Těch si jako přesvědčila aby nevolali domů? "
Přestala plakat. Zvedla ruku, pokrčila ukazováček a šúchala ho o palec. Její pláč se zmnil k smíchu. Měla pocit dobře vykonané práce. "Ty si je podplatila?" Zeptala jsem se šokovala. "Ne právě jejich. Ale máma mé spolužačky byla jejich šéfka. Všechno jsem jí to vysvětlila a ta mi uvěřila. Díky dvě stě eurům a její pomoci jsem dostala pouze pokutu za pití na veřejnosti. "
"Ale vždyť si nepila na veřejnosti."
"Já vím, ale za něco těch dvě stě euro dostat musela."
"Ty si tedy číslo. A co budeš teď dělat? "" Já nevím. Skončím s modelingem, definitivně. Půjdu na internát do Bratislavy na nějakou soukromou školu, ale pár měsíců zůstanu tady. "Vstala a vzala si ze stolu keks, namočila ho do mléka a Schütt do něj kousla.
"Budu si zde nyní vychutnávat vše co jsem tam nemohla. Budu zde přibírat. "Pohladila po plch břiše.
"Zřejmě si neuvědomuje co se zde děje Margaret. Nechci aby si tu byla. Nechci aby tě znovu bil tak, jak mou matku, aby si tím, že tu zůstaneš pokazila život. Možná tě už nepustí pryč. Vždyť si byla šťastná. Proč sis to pokazila? Já na tvém místě bych utíkala kádě snadněji. "Zvážnila. Její úsměv vyhasl jako sfúknutá svíčka na narozeninovém dortu.
V jejím pronikavých očích jsem sbalí, že si konečně uvědomila vážnost situace.
"Za čtyři měsíce budu dospělá. Přesně na své narozeniny odejdu do Bratislavy ak němu se již nevrátím. Budu žít tam. "
Popošla ke mně a objala mě. "Děkuji, že se o mě tak staráš sestřička."
"Chci abys byla šťastná. A tady se to nedá. Vrátila jsi se do jámy lvů. "
Odtáhla se ode mne a řekla. "Budeš ke mně chodit na návštěvy. Najdu ti nějakého krásného chlapce v Bratislavě a budeš tam potom muset chodit častěji, takže tě častěji uvidím. Vlastně můžeš potom bydlet u mě. Hm ... Co ty na to? "Nad její bláznivými nápady se dá pouze zasmát. Podívala jsem se do její rozzářený očí. "Víš, že to nejde. Nenechám tu mámu s ním samu. "" Máš pravdu. Promiň. "Nastala chvilka ticha. Pak znovu promluvila.
"A co kdyby šla i tvoje máma? Otec tu zůstane sám a zemře hlady, protože si nebude vědět uvařit ani párky. "S chuti jsem se rozesmála.
Jsem šťastná, že ji znovu vidím, ale nešťastná když si pomyslím na to, co tu bude muset znovu prožívat. Nyní bude moje úloha možná těžší ale vím, že to stojí za to chránit osoby, které miluji a na kterich stojí celý můj svět.
Pokud chci přežít, musí přežít i ony.