Navždy

Sedím tady u ohně sama a přemýšlím o minulosti o tom co bylo .o tom co se již nedá navrátit .
Bylo to v jedné malé vesnici jménem Zlato Drakovice kde jsem se narodila jedné ženě jménem Arya ,byla to moje matka ale ze začátku mě neměla ráda protože můj příchod na svět byl pro ní skoro smrtelný já jí doslova požírala zevnitř ,ale já jsem nevěděla že jsem jiná než ty ostatní děti ,jak bych také mohla když jsem byla čerstvě narozené dítě .Ona mě nejen neměla ráda ,ona mě doslova nenáviděla a dávala mi to najevo,chtěla mě zabít až přišel její bratr Elair ,který mě tak moc miloval až mě zabil jenom protože bych mu mohla vzít někoho koho měl ještě raději ,byla to moje matka ta osoba kterou bych mu měla vzít ,on ji miloval a na tolik že kvůli ní raději zabíjel než aby přijal další osoby ..

A tak se to jednou večer stalo když matka nebyla doma zase někde byla ,nevím kde byla jsem ještě miminko ale to co si pomatuji byli ty červené oči a nuž bořící se od mého teplého bříška ,pak už nebylo nic jen tma.Ale já nebyla mrtvá jen jsem spala věčným spánkem z kterého se nejde jentak probudit ,ale já jsem se probudila nebo spíše mě vzbudili ,říkala jsem si zda by nebylo lepší již zůstat mrtvá ,protože mezitím si pořídila moje babička nové dítě jménem Laurent a ten se stal rázem miláčkem mojí matky jen proto že to byl její bratr ,já doslova zuřila ,ale co jsem já mohla namítat když mě můj děda ,tedy nevlastní děda kamarád mé matky kterého přijala za otce vzbudil pomocí temné magie …

Musela jsem přijmout tento těžký život
Pak se stal zvrat matka mě začala mít ráda ,dokonce milovat protože její rodiče jí začali nenávidět ,ale nás to spojilo .Náhle bylo vše fajn a pak vstoupil do mého života
Sendokun…
Byl to syn mého nevlastního strýčka Kury ,byl tak hezký měl černo červené vlasy,na první pohled jsme se do sebe zamilovali ,ale já to nechtěla přijmout pořád jsem s nim bojovala a snažila se ho od sebe odhánět všemi možnými způsoby ,ale ono to nešlo,protože lásku jentak něco nezlomí ,tak šel čas a moje nemoc se stále zhoršovala já byla tak slabá že jsem nemohla ani vstát s postele ,nikdo krom mé matky o mé nemoci nevěděl ,moje matka Arya řekla Kurovi o mé nemoci až když mi bylo už opravdu na umření ,myslela jsem že by bylo lepší umřít,věděla jsem že mám na tomto světě jen omezený čas žití ,ale Sendokun a Kura si dupli že budu žít a tak zatím co já jsem ležela a odpočívala se Sendokun a Kura ponořili do hlubin bádání aby našli pro mě lék ,ale já věděla že lék není pouze něco co by tu nemoc mohlo krátko době zpomalit …
A pak se to stalo bylo to jednou večer když už mi bylo tak zle že to nešlo vydržet ,Kura přišel na lék ,byl to jaký si amulet jeho předku ,měl ovládat tu nemoc zpomalit jí než přijdeme na to proč jí mám a co se ní dá dělat .Chtěla jsem umřít a proto jsem byl podrážděná a smutná ,ale když jsem neumřela dala jsem si za cíl že tedy budu něčím větším v životě než ostatní ,chtěla jsem dostat artefakt o kterém mi kdysi vyprávěl Kura ,bylo to kouzelné zlaté žezlo ,já jsem si usmyslela že ho získám a pak budu vládnout několika zemím společně se SENDOKUNEM po svém boku ..Jendou ráno jsem se chtěla vydat na cestu že půjdu za svím snem ,ale Sendokun mi v tom bránil ,prý že jsem moc slabá že mam počkat než budu starší,ale já se nedala,on se mi stavěl do cesty tak jsem se utkali já ho přemohla jako vždy ,ale ublížila jsem mu a to jsem nemohla snést ,zhroutila jsem se s toho psychicky ,vždyť jsem vztáhla ruku na svého milovaného ,bylo to strašné,od té doby jsem si o době už myslela jen to že jsem strašná bestie ,která chce zabíjet a ničit všechny co jí mají rádi ,naprosto jsem se do sebe uzavřela ,chodila jsem na zahradu kde jsem si vždy vlezla někam do kouta a tam jsem zůstala tiše a nehnutě jako myška co se skrývá před kočkou co jí chce ulovit ,tak to šlo několik měsíců než za mnou přišel Kura a nabídl mi to že mě bude cvičit a že společně zvládneme tu bestii co mám v sobě,démona .Já jsem to přijala a tak jsem cvičila já Kura ,matka a Sendokun ,cvičili jsem jak se nepříteli vyhnout i jak se mu postavy ,boj s katanou a i magii ,ze začátku mi to moc nešlo Sendokun kterého jsem tak milovala a dříve i v boji porážela mě ted lehce porazil a mě to moc trápilo ,že jsem tak zeslábla .Byla to cena za moje částečné vyléčení ,já věděla že časem to nebude o nic lepší,ale možná i horší ale stejně jsem pilně cvičila a snažila se jít za svím snem .Když mi bylo asi patnáct let Sendokun nás opustil a já zůstala sama s matkou a Kurou,chtěla jsem také pryč,musela jsem pryč nedokázala jsem tam být bez své lásky a také jsem toužila po moci .Po pár měsících mého truchlení jsem si sbalila věci ,doma byla jenom matka ,Kura někam odjel ..Já jsem přistoupila k matce do kuchyně,zrovna něco vařila ,napadla jsem jí protože mi bránila v odchodu ,bojovali jsem dlouho magicky i mečem ,ale nakonec jsem svojí matku zabila ,do očí se mi vháněli slzy ,když matka padala na studenou zem v kuchyni a kolem ní se objevila kaluž červené teplé tekutiny,byla to krev ..Ted oči mojí matky nebyli tak krásné jako dřív,zhasli jako padající hvězdy ,na památku jsem si vzala matčin kapesník který byl ještě potřísněn její krví ,něco málo jsem si sbalila ,ve stáji jsem si vyzvedla svého malého šedého draka jménem Drago a s rancem přes záda jsem vyrazila se slzami v očích stříct novému osudu vražedkyně a prokletého stvoření.
.Cestovala jsem po kraji a šířila strach a zabíjela ,abych se tak zbavila svého smutku,pořád jsem si opakovala on mě zradil říkal na věky budem spolu a je pryč,je to jeho vina ..Až jedno jsem došla na jeden hrad kde jeden pán zrovna pořádal přijímání vojáku a já se přihlásila a ve zkouškách uspěla a tak jsem mu začala sloužit,vysvětlila jsem jeho sluhovi proč tu jsem a on mi řekl že Sendokuna zná a že sem jezdí ,tak jsem pár dnu čekala ne přijede ale nepřijel tak jsem šla za pánem on mi dal listinu pro Sendokuna a já se tam vydala ,nebylo to ale kvůli lásce ale kvůli pomstě ,chtěla jsem ho zabít a i jeho rodinu pokud nějakou má .Kvůli tomu že mučil mé srdce,že padali slzy pro něj ,chtěla jsem aby jedna moje slza byla jedna jeho kapka krve …Dojela jsem na jeho hrad on mě s prvu nepoznal ,ale já ho hned poznala i když byl starší ,byl pořád krásný a už z něj byl muž .Došla jsem k němu s mečem za zády ,chtěla jsem ho zabít ,on mi řekl at ho klidně zabiji ,ale já o neudělala dala jsem mu dopis od pána a počkala co udělá jestli si vzpomene kdo jsem,on si vzpomněl políbil mě a náhle byla pomsta pryč,vystřídal jí smutek,já jsem na plno plakala v jeho náručí,kde jsem po dlouhé době našla štěstí ,lásku a také útěchu ,to po čem jsem toužila ,On se mě ujal poslal pánovi listinu a já s ním bydlela u něho na hradě ,te byl Sendokun mím pánem,já mu sloužila jen za lásku ,ale on se mi odvděčil tak že mi dal to po čem jsem vždy toužila žezlo moci ,já ted měla co jsem chtěla ,po nějakem čase našeho společného soužití se z naší lásky narodilo dítě kluk ,pojmenovala jsem ho Doran,ale on byl velice zlí takže ho Sendokun přkril nějakou pečetí .Bylo nám všem spolu dobře a od té doby než přišla válka já jsem byla zasažena šípem a upadla jsem do bezvědomí ,když jsem se probrala byla jsem v lese a Sendokun nebyl nikde a ani můj syn Doran,od té doby přemýšlím o tom jestli to nebyl všechno jenom nějaký hloupí sen a nebo jestli to byla opravdu realita .A tak bloudím v lesích a hledám Sendokuna a svého syna a nebo alspon někokoho kdo by mi o nich něco řekl ,a také hledám svého nevlastního dědu Kuru ,protože ten se kdysi kamsi ztratil .Budu hledat až do konce , pokud nenajdu a budu muset bojovat tak at je muj meč rychlí .Přeji všem rychlé nohy a rychlé ostří meče a také aby našli to co hledají ……Tyto vzpomínky věnuji svému milovanému synovi Doranovi a mé lásce Sendokunovi děkuji vám za vše ….S pozdravem Arya



Omlouvám se že mé hledání již nemůže pokračovat ale nemoc mě dohnala ..
Sbohem mí drazí….

Fantasie je to nejlepší co máme ….
Prosím napište svuj komentář...