Nikdy dokonalý 4. Party gilr

Ani zatčení za držení drog Margaret nezměnilo natolik, aby přestala chodit na hloupé párty plné nadržených chlapů a chlastu. Od kdy se vrátila, což jsou už asi tři týdny, nedělá nic jiného pouze se vláčí s nějakou pochybnou partou a nasává. Přijde domů v podnapilém stavu a já ji musím potom propašovat do jejího pokoje, uložím ji do postele a usnu u ní na křesle.
Ještě stále mě bolí krk od včera, co se to opakovalo asi po sti krát. Opravdu nevím, co na tom alkoholu stále všichni vidí, problémy to nevyřeší jenom na chvíli odloží. A bavit se tím, že budu někde za stromem poohlížet co jsem snědla před dvěma dny není nejlepší způsob jak strávit noc.
Mé osobní zkušenosti s alkoholem se v poslední době opravdu zvětšily, máma nepřestala pít a Tomášovi se to samozřejmě moc nelíbí, tak zvýšil každodenní dávku úderů určených mé mámě. Ona pije, Tomáš ji bije, Margaret neví co s sebou a já jsem uprostřed toho všeho.
Občas mám chuť skoncovat tu s tím vším a jednoduše odejít pryč. No nemohu, nemohu jich tu nechat samých. Oni mě potřebují a já to cítím. Je to hluboce zakorené v mém srdci. Miluji svou rodinu a ochraňovat ty, co milujete je samozřejmost, takže zůstanu a vydržím, dokud on odíte první.
"Ahoj" pozdravila mě máma a přísada si ke mně na židli oproti. "Ahoj mami. No, jak? Hlava bolí? "Vypadala hrozně. Před tím než začala pít byla sice hubená, ale nebyla tak bledá jako za poslední období. Bojím se o její zdraví.
"Ne moc, ale bolí." Pokusila se o úsměv. Měla na sobě noční košili a župan, vlasy v kolíčky a na jejím obličeji se objevila modřina téměř po celé délce pravého líce. Pichl mě u srdce, když jsem to uviděla. Vystrela jsem ruku a jemně jsem jí po ní prošla. "Bolí?"
Odtáhla se a tvář se jí skrivila bolestí. Nic neřekla pouze na mě zírala.
Postavila jsem se a odešla z kuchine.
Zřejmě to je moje vina.
Asi jí to spravil když jsem byla ve škole.
Nesnáším ten pocit viny.
Zatavit Tomáše dokážu jen občas, ale vždy když se mi to nepodaří nastane mučivý pocit viny. Vina se ve mně usadí a sžírá mě zevnitř jako nějaká žíraviny, snažím se udržet si chladnou hlavu, ale jako když vidím mou matku v takovém stavu.
Hněv, pocit viny, smutek, to vše teď pociťuji najednou.
Ničí mě to.
Chci plakat, no nejde to, pláčem to přece nenapraví, neplakala jsem již dhe roky, všechno držím v sobě. Nikdy, nikdy neplačem a ani nikdy nebudu.
Nepoloží mě to.
Budu silná.Vždy jsem byla a vždy také budu.
Jakmile začnu pociťovat, že mi všechno přerůstá přes hlavu uzavřu se do svého světa.
Do svého vymyšleného a krásného světa bez starostí.
Vešla jsem do svého pokoje a zavřela za sebou dveře, hodila se na postel a nasadila sluchátka.
Teď už jen zbývá otevřít brány do světa Kristin Kingová, otevřít brány do mého vysněného světa krásy.
V hlavě se mi rozezněla písnička od Eminema-not afriad. Miluju tuhle písničku.

Zelené stromy, malý vodopád tekoucí rovnou do průzračného jezírka, tam plavou barevné rybky a obloha je bez jediného mráčku, jasná a modrá, slunce hřeje a vše je skvělé.
Žádné starosti s rodinou, zda se školou, jen já a nádherná příroda. Dotkla jsem se zelené orosení trávy a stébla my projížděli mezi prsty, ruku jsem měla posetou miniaturními kapičkami rosy. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila jsem čerstvý trochu vlhký vzduch. Dokonalé počasí na koupání. Rozběhla jsem se ke jezírku ale zjistila jsem, že mám na sobě šaty. Bílé krajkové šaty, vyrobeny z hedvábí. Nevadí, miluji koupání se šaty.
Ponořila jsem bosou nohu do vody. Bylo to osvěžení a šok zároveň.
Voda je studená jako led. Přesto jsem do ní vešla.
Ponořila jsem se s úsměvem na tváři. Najednou mě něco šklbalo za rameno. Nechtělo mě to pustit. Topím se.
"Vstávej! Kristin. "Otevřela jsem prudce oči. Margaret stála nade mnou.
"No konečně. Oblékni se jdeme! "Ani nevím jak jsem usnula. Sluchátka mi vypadly z uší a hučelo mi při obou uších. Máma mi vždy říká ať si to nedávám na plnou hlasitost, protože ohluchl, ale pak bych z toho neměla zážitek.
"Kam jdeme?" Zeptala jsem se snažíc se vyteperiť z postele. Margaret rozhadzovala věci v mé skříni, zřejmě aby mi našla něco slušné oblečení. Vytáhla mi modré džíny a červený svetřík. To bude spolu ladit.
"Rychle. Za chvíli odchází. Pohni! "Pobíhala po mém pokoji a balila mi věci do kabelky.
"Dobře ale kam jdeme?" Zmatená jsem si naťahovala džíny.
"Řekla jsem Nikolase, že se s ním seznámíš. Jedeme na jednu Zurko k jeho příteli. "" Vždyť jděte. Netoužím se s ním poznat. Jen další opilec z té tvé partie. "Margaret se zamračila. "On není opilec. Slíbila jsem mu, že tě s ním seznámím, tak tě seznámím. Jdeme se bavit "odporovala mi.
"Víš, že nesnáším žúry." Konečně se mi podařilo navléknout na sebe i svetr.
"Nemůžeš alespoň jednou pro mě něco udělat? Jít se mnou alespoň jednou pobavit? Hm ...?" podívala na mě pohledem štěňátka vyhozeného na kraj cesty, které si hledá cestu zpět k matce.
"Nedívej na mě takto!" Snažila jsem se uhnout jejího pohledu ale nedalo se. Jen málo kdy mě někdo přesvědčí. No ona je moje sestra a zřejmě jí na tom velmi záleží.
"Dobře. Ale nechci aby si pila. Nebudu tě v noci táhnout domů. "
"Yes ... udělala jsi mi obrovskou radost sestřička. "strčila mi do ruky kabelku a tahala mě do koupelny. "Musíš se trochu upravit. Vyprávěla jsem mu jaká jsi pěkná, tekže se laskavě uprav ať to je pravda. "Postavila mě před zrcadlo a do ruky mi vopchala oční stíny.
Podívala jsem na ni. "Já nejsem ta, co dělala dva roky modelku, nevím se malovat."
Vytrhla mi šminky z ruky a pustila se do svého díla. Vlasy, řasenka, oční stíny, rtěnku, lesk, to vše jí trvalo deset minut. A musím uznat, vypadám dobře.
Vyšli jsme ven a Margaret se vrhla kolem krku nějakému nagélovanému frajer.
Políbila ho a řekla "toto je moje sestra Kristin. Krtistin toto je Nikolas, moj frajer. "Vztáhl ruku a já jsem mu jí potřásla jako civilizovaný člověk.
Nasedli jsme do jeho staré Felicie a vyrazili na párty.

Nikolas zaparkoval rovně před domem. Dům před kterým Nikolas zaparkoval je obrovský. Dvou-poschoďový rodinný dům má stěny namalované bledulinkou žlutou, dřevěné podpůrné sloupy a zelenou střechu. Předpokládám, že majitel tohoto domu patří k vesnické smetánce.
"Komu patří tento dům?" Zeptala jsem se. Nikolas si prohrabat vlasy a odpověděl.
"Patří to dětem místního starosty. Pojďte, Martin mě už čeká. "
Venku, ale také v domě se to hemží lidmi, mladými chlapci a děvčaty, co drželi v ruce láhve s alkoholem. Vytvořili se tu různé skupinky, které měly vlastní chlast. Mnoho lidí jsem znala ze školy. Prodrali jsme se až dovnitř a šli jsme rovně nahoru.
Kolem nás proběhlo dívka s pestrobarevnými vlasmy, na hlavě její zářily barvy jako fialová, zelená, žlutá, modrá, růžová a červená. Šílené.
Na poschodí nebylo mnoho lidí. Hudba a provizorní parket jsou dole, takže zde si užívají pouze párek, co chtějí mít soukromí. Margaret mě vtáhla do jedné z pokojů.
Pokoj vypadá útulně a originální. Na stěnách vysí plakáty skupin, o kterich jsem nikdy neslyšela, uprostřed postel s fialovým potahem av rohu psací stůl s počítačem. Ale to co mě ihned zaujalo, byly kousky skla přilepená na stropě. Osoba, která vlastní tuto pokoj se musela na sebe až chorobně rada dívat, dát si nad postel kousky skla, kde se můžeš poohlížet i při usínání řádně smrdí samolibosti. A to jsem si myslela, že jediný kdo je od sebe závyslí je moje samolibým sestřička.
Opět mě schytila a vyvlekl z pokoje zpět na osvětlenou chodu. Musela jsem přimhouřit oči abych si zvykla na světlo. "Co vlastně hledáme?" Zeptala jsem se, protože už mám dost toho pobíhání. "Hledáme Adriana. Také jemu jsem slíbila, že tě s ním seznámím. "
Její potmehútsky úškrnok se mi nelíbil. "A kam zmizel Nikolas? Vždyť tu před chvílí byl. "
Margaret mou otázku odignorovala a vtrhla do další z pokojů. Podle toho jak se tvářila jsem usoudila, že jsme v té správné.
"Adrian?!" Okřikovat chlapce na posteli. Ten se pouze letmo ohlédl a přikývl na pozdrav. Nevypadal jako chlapec, který by hořel nedočkavostí poznat mě.
Ale je velmi pěkný. Očividně svalnatý kluk, má asi tak sedmnáct, husté černé vlasy, nebo možná hnědé, v tom světle je to dost těžké poznat, v jeho modrých očích se odráželo světlo lampy a vypadaly jako dvě hvězdičky v širokém vesmíru. Nerada to přiznávám ale ten chlapec mě přitahoval. Najednou jsem měla chuť lehnout si k němu do postele a dívat se mu do očí a když hledím na to jeho tělo v hlavě se mi rodí myšlenky, které bych si nemohla zapsat ani do deníčku, protože kdyby si to někdo přečetl považoval by mě za nějakou Nymfomanka.
"Co tu sedíš jako nějaký autisty, máš večírek tak se pojď bavit." Pokarhala ho Margaret a vhupsla mu do postele. Chytila ho za ruku a tahala z postele. Adrian se jí vytrhl a lehl si zpátky do postele, vzal knihu, co četl a nevrle odsekl. "Není to můj včierok ale Martinov.
Já zde pouze přespával a občas zaplatím nájemné. "
"Přesně tak," ozval se něčí hlas za mnou "zaplatíš jen občas a proto chci aby si zbytek zaplatil tím, že se budeš bavit. Trvám na tom. "Byl to chlapecký hlas. Vysoký blonďák mě obešel a premieraval si mě. Bylo mi to nepriemné, tak jsem si stúpila za Margaret.
"Koho nám to sem čerti přinesli. Margaret a její společnost. "
Podával mi ruku. "Jsem Martin." Potřásla jsem mu ní. Chvíli jakoby na něco čekal a pak řekl "Víš, že je neslušné, když přijdeš do cizího domu a ani neřekneš své jméno?"
Pobouřilo mě to. "Víš, že je neslušné přeměřovat si hosty jako na nějaké přehlídce, když přijdou do Cudi domu?" Odpověděla jsem drze.
Pouze se zasmál a řekl. "Ty máš tedy řádnou kuráž dívka. Poučovat mě ve vlastním domě. "
"Mohu odejít a kromě toho pochybuji, že ty platíš nájemné." Otočila jsem se a vykročila. No zaslechla jsem jak se někdo opodál směje. Otočila jsem se a uviděla jsem vysmátý Adriana. "A ty se čemu směješ. Ty si také neni dvakrát přívětivý. "Opět jsem se otočila přichystána naodchod.
Vtom se mi někdo postavil do cesty. Podívala jsem na osobu ve dveřích. Martin tam stál s tou svojí chutnou tvářičky, do které jsem měla chuť udeřit.
"Uhni pokud nechceš přijít k újmě." Neuhne ani o kousek.
"Nechoď, líbí se mi když jsou ženy takové drzé a agresivní." Dal si záležet na posledním slově. Ten kretén mě bude poučovat o nějakých správních způsobech a ještě si mě také ohlíží jako nějaký kus masa. Nelíbí se mi zde. Prostě nejsem ten typ, co se vystavuje a je šťastné, že je ve středu pozornosti.
"Hej, děvče počkej. Mrzí mě, že jsem byl takový. Měl jsem jenom špatný den. "Zatavit mě Adrian.
Zahlédla jsem, že to myslí vážně. Trochu jsem se uklidnila. Hodit to všechno za hlavu je zřejmě dobrý nápad. Ale s tím Martinem se bavit nebudu.
"Jsem Kristin." Představila jsem se jako by to chtěl Martin. Jako poslušné děvče.
Adrian obešel Margaret a přistoupil ke mně as úsměvem řekl. "Já jsem Adrian. Těší mě. "
Jeho ruku jsem přijala velmi ráda. Najednou mě zamrzelo, že jsem po něm tak vyběhla.
"Viz též mě mrzí, že jsem tak vyběhla. Také špatný den. Vlastně pouze takový běžný den. "
Připletl se do toho Martin. "Takže, když už jsme se všichni seznámili, pojďme si něco dolů vypít. Co vy na to? "Mrgaret okamžitě souhlasila. Adrian sice trochu váhal ale nakonec souhlasil. Já pít nechci nic.
Níže hrála hudba a gradovala zábava. Margaret ovládla taneční parket a ožila ve svém živlu. Martin šel nalévat nějakým čtrnáctileté dívky a Adrian zůstal se mnou venku, kde byl klid a klid. Sedli jsme si na plot a na okamžik nastalo trapné ticho, slyšet bylo pouze šustění listí. No naštěstí po chvíli to ticho vyplnil. "Vy jste tu nový. Jak se ti tu líbí? "
"Myslíš kromě nadržených mladých chlapců, který nalévají nezletilým?" Prstem jsem ukázala směrem k domu.
"Martin není vždy takový. Je to fajn kluk. Křivdy mu. "Obrana ho.
Podívala jsem se na něj a věřila jsem mu. "Možná jedna z mých nespočetných chyb je ta, že lidi rychle odsoudit a to bez toho abych je poznala. I když podle toho jak se choval nahoru, nevím zda se vyplatí poznávat ho. "
"Vyplatí. On už toho hodně vypil a takto se chová, když vidí opravdu hezké děvče. "
Eašteže je večer, protože by viděl jak se červenám.
"Pěkné děvče. Toto "ukázala jsem na svou našminkovanú tvář" je Markétině dílo. "
"Ale kde. To je Boží dílo. "Oba jsme se zasmiali.
Nevím proč, ani jak, no prostě vím, že mi je s ním dobře. Toto je pro mě úplně nový pocit. Jaký to je pocit? Žeby pocit bezpečí? Já pocit bezpečí skoro ani neznám. Vždy mi šlo o to aby pocit bezpečí pocítili ostatní. Asi proto je to pro mě něco nového.
"To mluvíš každé? Krása, Boží dílo a podobně ...?" zamilovala jsem se na něj. Čím to je, že od něj nedokážu odtrhnout oči.
"Já říkám většinou pouze pravdu." Ten jeho úsměv, ty jeho zuby.
"Tak to si můj pravý opak. Já většinou jen Lžu. "Opět jsme se oba zasmiali.
No odrazu zvážní. Z jeho tváře jsem vyčetla, že chce změnit téma na něco vážnější. Možná něco co se mi nebude líbit. A v duchu doufám, že to nebude o ...
"Viděl jsem na Margaret modřiny." Že to nebude přesně o tomto. "Ona říkala ..." váhal, zda má začínat s tímto tématem nebo ne "říkala, že to máte doma těžké. Měla modřiny po celém těle. Mluvila o tom jak se tvá matka opije a pak ji zbije. "
Tuto informaci můj mozek nechtěl zpracovat. Šok mnou proběhl jako raketa a celkem mě to zmátlo. Vše pěkné se vytratilo jako ranní mlha.
"Co řekla?" Moje reakce ho zjevně zaskočila. "Promiň já se vám nechci míchat do života .. Já jen, že .. ja jen, že jsem si prožíval podobné situace jako vy. "
Hněv. Po šoku přišel hněv. "Jak může takto klamat. Jak může ... "hlas se mi třásl. Od hněvu se mi chtělo až plakat. "Kde je?" Adrian se mě snažil uklidnit.
Setřásá jsem jeho ruce z ramen a rozběhla jsem se k domu.
V domě jsem se ji pokusila najít abych jí řádně prečistila žaludek, ale nenašla. A asi je to i dobré. Nechci se s ní hádat zde před všemi.
Ale musím jít pryč. Vyšla jsem z domu. "A teď kádě?" Zeptala jsem se sebe samé.
Poškrábané jsem se na hlavě. Dělám to vždy, když jsem v koncích.
Tak v pravo. Určitě zase zabloudit. Někdo mě chytil zezadu za ruku.
Vykřikla jsem. "Hej klid, uklidni se."
Prudce jsem se otočila. "Martin, ty idiote. Víš jak jsem se lekla? "
"Slyšel jsem." Debilne se usmál. "
Kam jdeš? Nechoď sama. Tato vesnička má své tajemství, které vrcholí právě v noci. "
Trochu mi odlehlé, že je to pouze on a ne nějaký opilý blázen. "Například upíři, vlkodlaci a jiné krve chtivé potvory? Ale i tak je všechno lepší než ty. "
Ruka mu vystřelila k srdci. "Au, to bolí ... to ... bolí. "
"Debilko." Pokračovala jsem v chůzi. "Ne fakt, neměla by si chodit sama."
"Proč? Vždyť všichni mladí jsou na tvé párty. "
"Mladí ano, ale co ti staří úchyláci, co bývají oproti vám." Zastavila jsem se. "Děláš si srandu." Konstatovala jsem s obavami.
Potřásl hlavou. "Ty si o nich neslyšela? Prý jejich zavedou do svého domu a tam je nese ...."
"Přestaň, to je blbost." I když, opravdu v domě oproti bývají nějaký divný típci.
Ale .. to je kravina.
Odstrčila jsem ho ze silnice a pokračovala v cestě.
"Ne, fakt, počkej. Doprovodí tě. "" Ne. Neodprevadíš. "Zase jsem zastala. On je takový otravný. No je pravda, že poté, co jsem slyšela od Adriana jsem tak naštvaná a zmatená, že bych netrafila domů ani po třech letech a navíc se zde nepožaduje. Vzdychla jsem si, toto budu asi litovat.
"Dobře. Pokud víš, kde bydlím veď mě, protože já nemám ani sajnu o tom kde právě jsem. "
O půl hodinu už konečně stojím před domem. Cesta sem se ale neobešla bez bloudění. Ukázalo se, že ani Martin se ve vesnici moc nevyzná a to tu žije od mala.
Jediné co zde zná je jeho dům a ty jeho jedinečné večírky nebo lépe řečeno hromadné ožieračky a staří úchyláci.
Co mě ale nejvíce překvapilo je, že jsem si s ním opravdu rozuměla. Dokonce jsme vedli i smysluplné rozhovory. Těžko uvěřit. Opravdu bych se měla naučit neodsuzuji lidí jakmile je vidím. Adrian mluvil pravdu. Je celkem fajn kluk, když si odmyslíme to jeho frajerské chování před lidmi a nalévání alkoholu malim dívkám.
"Půjdeš se mnou zítra na kávu nebo čaj?"
"Tak na to zapomeň."
Pokusil se políbit mě. Rukou jsem mu zakryla tvář.
"Jdi už, protože si to pokazí a odejdeš odsud s monoklem." Řekla jsem smrtelně vážně.
"Fajn, ale pak nevyplakávaj do polštáře." Vtipný je ten chlapec.
"Jediné proč budu plakat je, že jsem tě nekopla do ..."
"Dobře, už jdu." Řekl rezignovaně. Pomalu ustupoval a rukama si chránil rozkrok. Nakonec se otočil a odešel.
Dveře domu otevírám pouze s jednou touhou. Martin byl sice fajn, ale jeho nechci. Moje touha je, setkat se zase s Adrianem a vynadat Margaret. Jen ať se těší domů.
Služba Google Translate pre moje:VyhľadávaniaVideáE-mailTelefónRozhovorFirma
O službe Google TranslateVypnúť okamžitý prekladOchrana osobných údajovPomocník