Petr a Lucie (3.část)

A jsem opět zpátky s již 3.částí mého příběhu o Petrovi a Lucii. Zajímá Vás jak se Lucie rozhodla? Zda odjela domů, nebo nakonec v Praze u Petra zůstala a prožila s ním noc? To se dozvíte již za pár okamžiků...

Petr čekal na odpověď opravdu velice krátce. Lucie se na něj podívala svýma krásnýma modrýma očima, a stydlivým ANO souhlasila s tím, že u Petra přespí. Petr byl z toho v první chvíli úplně mimo, nevěřil vlastním uším, ale zároveň byl nesmírně šťastnej z toho, že s ní bude moct celou noc být a mít jí u sebe.
Myslel si, že mu řekne "NE, nechci", nebo "Děkuju, ale raději pojedu domu". Souhlasila a on byl v sedmým nebi. Takhle šťastného ho dlouho nikdo neviděl, radost a spokojenost z něj sršela do všech stran.
Necelou hodinku po tom, co mu Lucie odpověděla se vydali směrem k Metru. Když dojeli na Chodov a vylezli z metra ven podíval se letmo Petr na nebe. Hvězdy svítili jasně, skoro celé léto byla obloha zatažená, nebo jen málokterá hvězda svítila tak zářivě, jako právě ten večer. Tu noc byla celá obloha nejzářivější. Petra v tu chvíli napadlo to, co chtěl v nějakou vyjímečnou dobu s vyjímečnou osobou a na vyjímečným místě udělat. Pojmenovávat hvězdy. Přišlo mu to děsně romantické a byl to jeho tajný sen v noci koukat s někým na hvězdy. Ovšem Petr byl z Lucie tak unešený a stále nějak mimo z její odpovědi, že se k tomu ani nedostal, byl rád a užíval si každý okamžik, kdy mohl být po boku jeho vyvolené.
Když po pár minutách přišli k domu, napadlo Petra, že by se ještě někam mohli jít projít, že se mu domu ještě nechce. Lucie jen přikývla. Petr si skočil domu pro mikinu, kdyby se ochladilo a vyrazili. Kam? To ani oni sami nevěděli, chtěli být jen co nejvíc spolu a bylo jim jedno kde to bude. Jestli u Petra doma, venku nebo kdekoliv jinde. Cestou na zastávku, kam mimo jiné došli se společně zarazili na tématu Horoskopy. Dlouho nemohli najít jaký že je ve skutečnosti Vodnář a Rak. Po pár minutách to přeci jen našli a nemohli uvěřit vlastním uším i očím co se o sobě dozvěděli.
O chvilku později si sedli na zastávku, pustili si pomalý písničky a vzpomínali na to co jim osud postavil do cesty, co je v životě potkalo, co je potěšilo a zároveň co je rozesmutnilo. Oboum v tu chvíli došlo, že stále ještě existují lidé, co se rádi baví i o vážných věcech, že tu nejsou mezi nimi jen tací, co chtějí bejt o půlnoci doma aby seděli na internetu, nebo aby chodili pařit na diskotéky. Pouze tam tak seděli a naslouchali jeden druhýmu, měli k sobě v tu chvíli nejblíž, dokázali si porozumět a toho si na tom druhým moc vážili.
Po dlouhém povídání jim ovšem začala být zima, a tak šli pomalým krokem k Petrovi domů, ale až k němu nedošli, sedli si na chodbě a jen tam tak seděli vedle sebe a povídali si.
Petr v tu chvíli chtěl Lucii obejmout, dát jí pusu, něco hezkýho říct, ale strach mu to nedovolil, možná to bylo dobře, jelikož si myslel, že by to Lucie nepochopila, vstala by a odešla. Čas utíkal jako voda, bylo něco kolem 2 hodiny ráno, když se rozhodli, že už půjdou k Petrovi domu, chvilku si ještě povídali, potom zhasli světlo a šli si pomalu lehnout.
Ty pocity jaké Petr v tom okamžiku měl se nedají několika písmenky ani z části vyjádřit, ani gesty, ani slovy čímkoliv jiným, ty pocity si musí jedině každý prožít sám. Neměl ani pomyšlení na to, že by na ní něco zkusil, že by jí začal ošahávat, nebo že by se na ní vrhl. Vážně mu stačilo to, že se na ní mohl koukat, ležet vedle ní, něžně se jí dotýkat a vychutnávat si Ty chvilky po jejím boku.
V tu chvíli mu bušilo srdce dvakrát rychleji a zároveň pomaleji, měl pocit, že se s ním úplně zastavil svět a přál si, aby tato chvíle nikdy už neskončila, aby tam takhle leželi už napořád. Ještě asi 2 hodiny jí lechtal, dotýkal se jí, stále dokola něco povídal, jen aby neusnula a mohl si s ní toho říct co nejvíc, než oba dva usnou. Ovšem, nevydrželi to dlouho ani jeden a tak po náročném dnu spolu sladce usnuli a nechali si zdát krásný sen. O čem? To nevím, ale co vím určitě, že tato noc byla pro Petra jednou z nejkrásnějších a nejzajímavějších nocí které prožil a dokázal nejen sobě, že ikdyž má po boku tak úžasnou a krásnou slečnu, že se nemusí vůbec nic stát, aby ho to udělalo šťastným.
Ráno, když se Petr s Lucíí probudili a Petr jí šel doprovodit na metro, věděl a uvědomoval si, že za chvilku Lucie zase odjede a že za pár hodin, od sebe budou víc jak 200 km. Petr si to nechtěl připouštět, ale bohužel, bylo to tak. V hlavě se mu stále vybarvoval včerejší úžasnej den, večer a noc, kterou prožil s Lucií.
Moc se mu líbila, nejen tím jak vypadala, ale i tím jaká byla. Věděl, že jí už ztratit nikdy nechce a přál si, aby jí mohl být nablízku už napořád. Ovšem čas s ní utíkal jako voda a nastala chvíle, kdy musela už jít, odloučit se a zase si jen psát a psát a psát. Ani jednomu se nechtělo, ale bohužel, čas je tlačil. Petr Lucii pevně obejmul, naposled se podíval do jejích krásných modrých očí a musel se otočit a jít svou cestou, kterou předtím přišli s Lucií společně. Cestou domu měl v hlavě jen jí, nic jinýho se tam nevešlo a ani o to nestál, aby tam bylo i něco jinýho, přál si být jen s ní.
Když po pár minutách přišel k jeho mamce domu vyrazili směr Teplice. Cesta byla dlouhá a myšlenky na ní ještě větší.. Byl štastnej, zároveň smutnej. Začala mu nesmírně moc chybět, a to i přesto, že se vlastně viděli pouze jeden den. Za ten den si ho ovšem Lucie tak získala, že na ní ani na chvilku nedokázal nemyslet. „Teď se mi stýská, chci být jen s ní, je mi jedno kde, hlavně že bych tam byl s ní, po jejím boku mi bylo nejkrásněji za poslední časy“ probíhalo mu v hlavě. Za hodinu byl Petr doma, jen si lehl na postel a koukal do stropu, v hlavě si přehrával všechny ty okamžiky, všechna ta slova, všechna místa kde spolu byli a začalo mu být líto, že to je pryč, že teď nemůže s Lucií být. Začala mu téct po tváři slza. Štěstí, nebo smutku? Oboje v jednom. To mi věřte.

Jak jste se mohli dočíst Petr si Lucii vážně moc oblíbil, ale sdílí i ona sympatie k němu? Myslíte, že takové okamžiky spolu ještě prožijí, že třeba časem jim to spolu i vyjde a Petr se stane nejšťastnějším klukem na světě? Přeci jen, vztah jsou dva a hlavně Lucie bude mít v tom poslední slovo. Jak se rozhodne? Dá Petrovi šanci, nebo Petr svou šanci propásne? Těžko říct, každopádně....
pokračování zase příště..