Kdo ví - 4. díl

,,Jasně no, ono je fakt na výběr kam utéct, když máme ten byt tak prťavý," vyprávím fakta kamarádce Vendě. Ta jen s vykulenýma očima visí na mých pohybujících se rtech.
,, Ty jo, to je vážně mazec, nepokoušel se tě pak dohonit?" zeptá se mě, ale to už v jejím hlase slyším notnou dávku smíchu.
,, Nahý, mokrý a vyjukaný - ideální rozhovor mezi čtyřma očima ne?" plácnu ji jemně do čela a dodám:,, to víš, že ne. Myslím si, že se rychle oblékl a pádil za Janou, asi jakoby se nic nestalo." tohle už jsou spíše mé domněnky, protože jakmile jsem se v rekordním čase nasoukala do letních mini šatiček, vyrazila jsem k Vendě, která naštěstí bydlí o patro níž. K ní jsem došla už jako zmoklá slepice, alespoň tak to stihla komentovat již ve dveřích, ale není se čemu divit, neboť mi stékající kapky vody snad z každého kousíčku těla, totálně zpromáčely šaty. I tohle jsem obětovala jen proto, abych tam nemusela zůstat už ani o minutu dýl.
Venda, ta dobračka, mi naštěstí půjčila ručník společně s jejím dlouhým tričkem. Šaty jsme daly sušit na maličký balkonek, aby je teplé podvečerní slunce stihlo ještě trošku vysušit. Nicméně teď vůbec nevím, co mám dělat. To se tam mám vrátit jakoby nic? Usmívat se na všechny kolem sebe? Trošku terno, jenže mi asi nic jiného nezbyde, když se mi v ruce rozezvoní telefon a na display se objeví jméno MAMKA.
,,No ahoj, kde jsi prosím tě?" ptá se mamka.
,,U Vendulky, proč něco se stalo?" snažím se vykroutit z návratu domů.
,, Ne, jen bude večeře a ty celý den lítáš venku, tak by nebylo na škodu vidět, jestli má milovaná dcera ještě žije." s tím zavěsí telefon a já hlasitě vzdychnu.
,, Co vzdycháš ty trdlo, normálně tam nakráčíš jakože nic, přece on vlezl za tebou, ne ty za ním!" prohodí se mnou Venda, když se převlékám. Jí se to řekne, ale ona není v mé situaci.
Jakmile vycházím těch pár schodů k našemu bytu, stihnu si vymyslet miliony důvodů, proč změnit směr a navigovat se zpátky k Vendě, jenže já musím domů, volala mi přece drahá mamá. Znovu se mi v mysli přehraje celá ta trapná, ale zároveň (asi jen pro mě) krásná chvilka, plná něžných doteků a polibků. Byl to stresující přitom tak hezký zážitek. Jenže teď už mi mamka otvírá dveře a já poslušně vklouznu do bytu. Snad mi nikdy dýl netrvalo vyzutí obyčejných žabek, čehož si stihne všimnout i mamka, která to samozřejmě komentuje tím, jestli tam ty žabky snad vyrábím. Co bych teď dala za to, být na kterémkoliv jiném místě než právě tu. Jenže to nejde, nemám ani kouzelnou hůlku ani nejsem pan Tau, a tak se nadechnu a vstoupím do kuchyně, kde sedí zbytek rodiny + Kryštof.
Okamžitě na sobě cítím pohledy jak mamky, Jany ale i Kryštofa - samozřejmě. Strašně moc se snažím na něj nekoukat, jenže jeho pohled je snad hypnotizující, pokaždé když si myslím, že se nedívá na něj kouknu a on mě upřeně pozoruje. Určitě i rajče je podle mě bledule, jak strašně cítím, že rudnu. Hlavně když ségra zmíní, že jsem tu sprchu, dneska zvládla extrémně rychle. Super, protože jakmile tohle vyslovila, začla jsem se dávit zaskočeným drobečkem. A jelikož byl po ruce nejblíž Kryštof, začal mě poplácávat po zádech, abych to vydýchala. Nevím jestli to byl přelud, nebo jsem to možná jen chtěla cítít, ale zdálo se mi, jako by mě pak na malou chvíli mírně pohladil. Ihned mi po celém těle naskákala husí kůže a já se pouze vzmohla na kývnutí jako symbol díku. Dál jsem neměla v úmyslu v kuchyni postávat a hrnula se do obýváku, protože můj pokoj je NEČEKANĚ nyní jejich .
Snažila jsem se soustředit na večerní film v televizi, ale moc mi to nešlo. Myšlenkama jsem byla ve svém pokoji a užírala se představou, jestli se jí dotýká tak jako mě. Jsem hloupá husa, jasně že ano, přece spolu chodí. A užírala jsem se doslova, protože můj ohlodaný nehet na palci byl jasným důkazem. A to jsem si myslela, že tenhle blbý zlozvyk mám za sebou. NEMÁM.
Po chvíli soustředění na stupidně zamilovanou dvojici, mě přešla chuť tuhle kravinu sledovat, a tak jsem se šla do koupelny umýt. Nebyla bych to já kdybych neměla zase tolik štěstí najednou. Nevšimla jsem si, že se v koupelně svítí, a tak jsem jednoduše otevřela. Zarazila jsem se okamžitě, protože Kryštof stál před umyvadlem a čistil si zuby. Rychle jsem se vzpamatovala a koktavým hlasem řekla:,, promiň, nevěděla jsem, že tu někdo je, už mizím." aniž bych dořekla poslední slovo, ukázal prstem, abych chvilinku počkala a přes pěnu u pusy se mi snažil sdělit, že už bude. Maličko jsem se zasmála, jak se snažil mluvit tak, aby nevyplyvl všechnu pastu. Pozorovala jsem ho jen po očku, aby neměl pocit, že ho sleduju, jenže copak to jde, když je tak krásný. Z vypracovaných rukou a bříška mě svědily prsty, jak moc jsem se jich chtěla dotknout. Jenže on má Janu a Jana je ségra, prostě všchno je děsně složité. Sklopím hlavu a přemýšlím. Asi hodně intenzivně, protože mezitím dojde ke mě a opatrně mi zvedne obličej ke svému a broukne:,, Dobrou noc, princezno" a já tam dál stojím tak trochu přimražená.