Kdo ví - 5.díl

On je prostě zvláštní, jiný, okouzlující, vtipný...
a já jsem blbá, malá puberťačka, protože jinak se nechápu. Je normální, aby se mi o něm i zdálo? A to se nutím na něj alespoň přes den nemyslet. Jenže noci jsou horší, můj mozek se na něj přeorientoval asi dočista úplně. Vendulka se mi jen směje, prý nevěděla, že jsem z něj tak paf. A navíc je úplný gól, když ho potkáme ve městě a on nás celý nadšený zve na jeho a kámošovu oslavu 20. narozenin.
,, Tak jdem, to je přece jasné, co Andy?" Nechci před ním hrát na netykavku, a jen zakývám hlavou. Tohle si s Vendy vyřídím později, což se mi vlastně naskytne hned, protože se s námi loučí s tím, že už zase musí letět.
,, Tak se mějte kočky a určo přijďte," stihne ještě vysypat a pak už vidíme jen jeho záda.
,, Vendulóóó, jestli si myslíš, že tam jdu, tak si těžce na omylu!"
,,Proč by jsi zase nešla ty trubko?" diví se Vendy.
,, Proč, proč? protože se nebudu koukat na to, jak se celý večer tahá s Janinkou. Fakt jim to totiž děsně přeju," zavrčím na Vendulku, která de fakto za nic nemůže. Naštěstí se mnou má trpělivost a s klidem mi vysvětluje.
,, To se kvůli nim budeš omezovat do nekonečna? Navíc kdo ti brání, abys ho sbalila sama?"
Vendulku sice strašně žeru, ale nemá vůbec tušáka, jak to chodí v sourozeneckých vztazích, protože přítelé sourozenců jsou naprosto tabu!!!..
Tuhle moji teorii ona stejně moc pochopit nemůže, protože jako jediná dcera docenta Pavlíka, tohle nikdy řešit nemusela. Navíc s jejím kukučem anděla by před ní padl každý, ona by snad přesvědčila i gaye.
,, Tak prosím tě nedělej Dášu a pojď, já se chci bavit, navíc tam určitě nebude sám v zastoupení mužského pokolení."
,, Ty si vážně trhlá Vendy, tak teda půjdem, ale jen proto, že už si mu to slíbila." Neujde mi zoufalý pohled a ona se mi začne jako vždycky smát.
,, Kdyby ses viděla, vypadáš jak uzoufaný králíček, jen ti chybí cedulka HLEDÁM DOMOV" ukončí svůj monolog a já ať chci nebo ne dostanu výbuch smíchu. Ta holka je prostě číslo.
Na party se připravujem dost pečlivě, protože Vendy razí heslo "nikdy nevíš, koho potkáš". Jenže ona i kdyby nechtěla, vždycky kolem sebe bude někoho mít, kluci jsou z ní vedle, jak ta jedle, jenže ona stejnak jenom flirtuje, ale nic víc, což mi jednou zdůvodnila tím, že zatím nepotkala toho pravého na to, aby s ním chodila nějak dýl.
Oblečem se do toho nejlepšího, co šatník nabízí ( u mě dost po skromnu) za to Venda si to frčí. Taky si občas říkám , proč jsem té krásy nezdědila víc, třeba by si Kryštof všiml, že žiju. Teda on to ví, po té sprše toho viděl víc než dost, ale stejnak jsem pořád jen mladší ségra jeho holky.
Společně s Vendou dorazíme na místo určené, což je nějaká chata kámoše dvě vesnice od města. Lidu je tu celkem dost, na to že jsem tu celkem přesně na čas. Pomalu se proderem davem až k oslavenci a předáme dárek. S Vendou jsme mu vybraly tričko s potiskem "MLÁDÍ VPŘED" a nějakou karikaturkou. Hned ho samozřejmě rozbalí a neskrývaně na něm jde vidět, jak se mu náš dárek líbí a nám oběma líbne pusu na tvář, akorát já zrovna otáčela hlavu tak, až mi jeho ústa přistála na mých. A zase proč se tohle stává mě, nečekaně se mi roztřesou ruky a ani nemám sílu se mu podívat do očí, naštěstí mě Venda vezme za ruku a táhne pryč.
,, Véňo díky jsi zlatá"
,, Za nic trubko, stačil tvůj pohled a bylo mi to jasné. Pojď, radši se jdem bavit." Jelikož s Vendy preferujem bavení se bez alkoholu, zajdem si pro kelímek s colou. Venda se samozřejmě ihned zapojí do rozhovoru s nějakým klukem, který stál před námi. Takže já jim nebudu dělat křena a padám si sednout na volnou lavičku. Jenže opět bych to nebyla já, abych něco nezvorala. Nějak jsem si nevšimla kluka procházejícího proti mně a drcla do něj. Ten samozřejmě pustil svoje pití na zem a oba jsme byli celí od piva. K mému překvapení ale nezačal nadávat, nýbrž se na mě podíval tak, až jsme se tomu začli smát oba. Navzájem jsme se snažili setřít sebe co nejvíc zlatavého moku, ale bylo to docela marné. Naše trička už nasákla pití a my vypadali jak telata. Nějaký kluk z jednoho hloučko zakřičel ,,Sundat! Sundat!" a tak kluk stojící vedle mě začal svlékat tričko. "Ty nééé" ozval se opět dotyčný. To už jsme se ale zase všichni smáli až na jednoho - Kryštofa. Se zamyšleným výrazem mě probodával očima...