Prodána ve 21.stoletím

Monika kolem ní chodila a prohlížela si ji asi 5 minut. Poté klidným hlasem řekla:
„Takže asi nejdřív začneme vlasy, Michal chtěl něco udělat s tou délkou, takže je teď prodloužím, ale barvu necháme stejnou“
„Né, já je chci nechat takhle, vůbec mě nezajímá, co chce on, ale já je chci takhle“ odpověděla Nikol.
„Je mí líto, ale já dělám pouze svou práci a to co mě Michal požádal, to si potom vyříkej s ním.“
Jak si vůbec může dovolit rozhodovat za ni, co je to za chlapa, to už nebude mít normální život, o kterém může sama rozhodovat? Se smutným výrazem zavřela oči a nechala Moniku, ať vykoná své dílo.



Monice trvalo přibližně tři hodiny, než ji vlasy prodloužila a spletla je do vkusného drdolu, který ozdobila perličkami a sem tam nechala spuštěný pramen. Poté Nikol udělala lehký make up.
„Tak já myslím, že tohle by stačilo a teď tě můžeme konečně obléknout, co na to říkáš?“
Nikol pomalu otevřela oči a mále by sama sebe nepoznala. Kdyby zrovna neprožívala, noční můru, dokonce by se ji to líbilo, vypadala jako modelka z časopisu. Stoupla si z křesla, zašla za oponu a svlékla se. Monika ji podala krásné bíle spodní prádlo a podvazkový pás s červenými růžičkami, vše si oblékla a na Moničinu výzvu vyšla zpoza opony. Monika ji přes hlavu pomalu převlékla šaty a začala ji je vzadu stahovat šněrováním, když byla, hotová podívala se Nikol do velkého zrcadla.
„Pane bože to je krása“ šaty měli světle krémovou barvu, bohatou nabíranou sukni a těsně upnutý korzet. Nemohla se na sebe vynadívat. Do půle zad jsi spadal, bílí závoj a připadala si jako princezna. Monika k ní pomalým krokem přišla a sem tam upravila dlouhou sukni, když byla, hotová přehodila ji přes obličej závoj a vyšla z místnosti. Po delší době, kdy se prohlížela v zrcadle, někdo zaklepal na dveře a vešel onen muž, se kterým si Michal povídal před zámečkem.
„Tak Nikol pojďme, Michal už čeká“ vzal ji za ruku a pomalým krokem vešli na chodbu, kterou prošli až do druhé části zámečku a to do kaple. Viděla před oltářem stát Michala ve světlém fraku, ale víc neviděla byl k ni otočený zády. Zazněla hudba a pomalým krokem se vydala směrem k oltáři. V prvních lavicích seděla Monika s tou krásnou blondýnkou, která měla světle růžové šaty. Muž, který ji vedl za ruku ji obřadně předal Michalovi, a šel si také sednou. Pomalu ani nevěděla, co kněz říká, ale jedno si pamatovala dobře a to že při větě:
„vstupujete do manželství dobrovolně?“ Michal stisknul pevně její ruku a pohlédl na ni přísným pohledem. Sama sebe slyšela, jak odpovídá ona a tím zpečetila svůj osud! Po Michalovém ano, které znělo pevně, a přesvědčivě mu farář oznámil:
„Můžete políbit nevěstu“
Pomalu ji k sobě otočil, sundal závoj a uchopil v pase. Jeho rty byli čím dál blíž až, cítila, jak ji jeho teplý dech hřeje na rtech. Myslela si, že to bude malý polibek jen na rty, ale Michal se k ní vášnivě přisál celými rty a mírným tlakem ji donutil je otevřít. Vnikl jazykem do jejich úst a jazykem prozkoumával každé zákoutí. Hlava se ji točila jako na kolotoči a kdyby ji nedržel, v pase určitě by spadla. Lehce se od jejích rtů odtahoval a zašeptal do ucha:
„Na tohle jsem čekal už hodně dlouho“ odtáhl hlavu a mrknul na ni.
Všichni jim přáli vše nejlepší do manželství a poté šli jen s tou blondýnkou a mužem co ji doprovázel k oltáři na večeři.



Po večeři se s nimi Andrea a Petr (byli si tak představeni u jídla) rozloučili a odjeli autem. Celou dobu u jídla nepromluvila skoro ani slovo, Petr se na ni díval povzbuzujícím výrazem, ale Andrea jako by ji chtěla zabít pohledem. Nemohla to pochopit, před Michalem se usmívala, ale jakmile si myslela, že se nikdo nedívá, dokázal by její pohled zabíjet. Nikol ještě ve svatebních šatech nastoupila do auta za Michalem, jen co usedla na sedadlo spolujezdce a zapnulo se topení, usnula jako malé dítě.