Prodána ve 21.stoletím

Nikol se probudila do krásného zářijového dne. Slunce svítilo do ložnice velkým, francouzským oknem. Pomalu otevřela oči, nejdříve si nemohla, vzpomenou kde to je, ale po té co uviděla na zemi její svatební šaty, se zděšením začala vzpomínat na události minulého dne.
„Proboha jak jsem se sem dostala? A kde to jsem?
Ložnice byla vybavena světlým nábytkem, který kontrastoval s tmavě hnědou podlahou a světle hnědými zdmi. Pomalu si prohlížela místnost, byla krásná, ale něco tu chybělo, život! Pomalu vstala z postele a s panikou zjistila, že na sobě má pouze pánské triko, nic víc. Podívala se směrem k hromadě, kde byli její šaty a uviděla nahoře její krásné spodní prádlo, vše bylo položené na jedné kupě, nikde nic poházené. Úlevou si oddechla a oblékla si na sebe tmavý modrý župan, který byl přehozený přes opěradlo postele. Procházela se po velké místnosti a všimla si úzké chodbičky, ze které vedli dvoje dveře, sáhla za kliku a vstoupila do velké šatny, spíš to vypadalo jako malý obchod s oblečením. Na jedné straně bylo panské a na opačné dámské oblečení. Vybrala si černé legíny a dlouhý bílo top. Poté vstoupila do krásné koupelny hned naproti šatně. Svlékla se do naha a rozpustila si ještě pořád zapletené vlasy, když byla hotova, vstoupila do velkého proskleného sprchového koutu a pustila si teplou vodu. Sedla si na vyhřátou zem a nechala jen tak stékat proudy vody po svém těle. Až teprve teď se s trpkým úsměvem rozbrečela. Nevěděla, jak dlouho seděla na zemi, ale vyrušilo ji klepání na dveře, někdo vstoupil dovnitř. Přes zamlžené dveře nikoho neviděla, instinktivně si přitáhla kolena k bradě a jen tiše poslouchala. Někdo se blížil k sprchovému koutu, bála se, pevně objala pažemi své dlouhé nohy a v tom se dveře, otevřeli.
„Proboha Nikol vždyť se nachladíš, vstaň z té země“ prohlásil pevným tónem Michal. Zkoumavě si ji prohlížel a teprve teď si všiml že brečí.
„Proč pláčeš? Tady ti nikdo neublíží, nemusíš se ničeho bát“ konejšil ji hlasem. Chtěla mu něco říct, ale z úst se ji vydral další vzlyk. Poklekl na kolena a chytl ji za ruce, měl je teplé. Nikol se na něj podívala, začal mít mokré vlasy a i jeho bíle triko utrpělo vodou škody.
„Vždyť budeš mokrý, podívej se, už teď z tebe kape voda.“
„To se dá rychle napravit“ stoupl si a začal ze sebe sundávat oblečení, zastavil se, až když byl jen v boxerkách, podíval se na ni a všiml si ztrápeného obličeje.
„raději si je nechám“ a poté vstoupil do sprchového koutu a zavřel dveře. Byl dost velký pro ně oba. Michal si stoupl přímo naproti Nikol a vzal ji opět za ruce, když viděl, že se nemá k tomu si stoupnout, sedl si naproti ní, a uchopil její obličej do svých rukou. Měla zavřené oči a i skrze vodu které ji tekla po obličeji, si všiml, že pořád brečí.
„Nikol co se děje?“ v jeho hlase šlo slyšet obavy a smutek z jejího chování,
„Já, se stydím“ podívala se na něj, měl krásné opálené vypracované tělo a děkovala bohu, že má na sobě aspoň něco. Musela znovu zavřít oči, nemohla vydržet jeho pohled, jak klouže po jejím nahém těle a prohlíží si ji, ale teď byl jeho pohled úplně jiný. Díval se na ni jako na ženu. Cítila jeho ruce, jak pomalu opouští obličej a sjíždí po rukou až na pas, zamrazilo ji v zádech. Vstal a ji táhl sebou. Stála před ním, jak ji pán bůh stvořil a ona cítila, že červená.
„Ty se vůbec nemáš za co stydět, jsi ta nejkrásnější žena co znám“ přibližoval se k ní, až cítila jeho tělo na svém. Opřel ji zády o zeď a políbil na rty, otevřela ústa a vychutnávala si jeho polibek, byl plný vášně. Jednou rukou hladil její boky a druhou zvrátil hlavu dozadu a přejížděl ji rty po krku, z úst se ji vydral slabý stén, byl to krásný pocit. Konečně byla někým milována, i když si to představovala úplně jinak. Michal na ni působil jako magnet, nemohla se mu bránit v jeho blízkosti si připadala bez zábran. Chytla ho kolem pasu a přitáhl asi ho ještě blíže k sobě. Rukou, kterou ji hladil po bocích směřoval víš až na její ňadra, jedno uchopil do dlaně a přejížděl palcem po bradavce, celý svět se s ní točil jako by byla opilá. Ústy sjížděl po jejím krku, až k prsu které držel v ruce, cítila jeho teplý dech na svém ňadru a potom přejel jazykem po už tak vztyčené bradavce, podlomili se jí kolena a zalapala po vzduchu. Michal ji pevně držel svým tělem u zdi a nepřestával ji laskat.
„ty si tak krásná a jsi moje“ řekl přiškrceným hlasem. V ten moment se v ní něco vzepřelo, ztuhla a odstrčila ho od sebe.
„Já nejsem tvoje, nejsem tvůj majetek, rozumíš. Mě si nekoupíš jako mou tetu a jen ty víš koho ještě. Nikdy nebudu tvá“ vykřikla na něj a prudce otevřela dveře. Chytil ji za ruku a otočil směrem k sobě, chtěl ji znovu políbit. To byla pro Nikol poslední kapka, volnou rukou mu vrazila facku a vysmekla se mu, rychle posbírala své věci a utekla. V ložnici se rychle oblékla a vyběhla z ní. Slyšela, jak na ni křičí, ať se vrátí. Ocitla se na velké chodbě, ze které šlo vidět dolů do přízemí, uviděla napravo schody a utíkala k nim, za sebou blížící se Michalovi kroky, zapomněla na to, že má mokré nohy a přímo uprostřed schodiště ji uklouzla noha a ona padal dolů. Poslední co viděla, bylo schodiště.