Prodána ve 21.století

Nikol se probudila, byla v nemocnici. Tohle místo pozná vždycky. Podle zápachu a toho že nikde jinde není takový klid. Rozhlédla se kolem sebe, někdo ji držel za ruku, podívala se tím směrem a viděla Michala usazeného v pohodlném křesle, spal. Chtěla se posadit, ale hrozně ji bolela hlava a celé tělo. Sykla bolestí, Michal se na ni podíval, utrápeným obličejem, měl kruhy pod očima a vypadal hrozně.
„Tak ses konečně probrala, ani nevíš jak jsem se o tebe bál. Spala jsi dva dny, bolí tě něco, jak ti je?“
„Já nevím, hrozně mě bolí hlava.“ Podívala se směrem k čelu postele a nezklamala se byla, tam karta o zdravotním svatu.
„Podáš mi to prosím tě?“ Podíval se kam směřoval její pohled a všiml si karty.
„Na co ti to bude“? vstala a podal ji kartu.
„ Potřebuji se na něco podívat.“ Vzala si ji do ruky a začala v ní listovat
„Ty tomuhle rozumíš?“ Žasl co se o ni soví, vždyť měl pocit že ho nic nemůže překvapit.
„Jo umím, po tolika úrazech jako jsem měla já, bys to taky uměl.“ Usmála se na něj a četla dál. Bez změny v obličeji četla další a další stránku. Když byla hotova podala mu ji, ať ji dá na své místo.
„Tak co ses dozvěděla?“ Poprvé za tu dobu se na ni usmál.
„No že to není až tak hrozný až na tu nohu teda, to bude zase trvat než to sroste.“
„Není hrozný já jsem se o tebe tak bál a ty řekneš že to není hrozný. Mohla ses zabít Nikol.“ Právě když mu chtěla něco říct vešel do dveří doktor. Mohlo mu být tak 50let, byl malé a kulaté postavy, šedé na krátko střižené vlasy měl ostříhané na ježka.
„ Tak jak se má naše krásná pacientka?“
„Dobře akorát mě bolí hlava, ale jinak je to fajn.“
„To by mělo za dva až tři dny přestat, utrpěla jste otřes mozku, dvě naražené žebra, ale ta noha nám dala zabrat, museli jsme ji zešroubovat dvěma šrouby, zlomila jste si ji přímo v holeni.“
„Kdy mě pustíte domů?“
„ To se Vám u nás tak nelíbí, teď jste se vzbudila už byste chtěla jít? Jestli to půjde dobře tak za týden můžete jít.“
„ Nešlo by to dříve?“ Hodina na něj psí oči.
„ No když mi slíbíte že na sebe budete dávat pozor, tak zítra bychom to mohli ještě probrat“. S úsměvem se podíval na Michala a ten řekl:
„ Já se o ni postarám, aby nic neděla, bude ležet.“
„Ale vždyť musíš do práce!“ odpověděla Nikol. Teď ji to došlo, já ani nevím jestli pracuje a co vůbec dělá?
„ Tam mě teď tak nutně nepotřebují, zůstanu s tebou a budu se o tebe starat.
„ Tak dohodnuto, dnes zůstanete ještě tady a zítra Vás propustíme. Michale pojď semnou na chodbu potřebuji s tebou ještě něco probrat“ zvedl se z křesla, políbil Nikol na čelo a šel za doktorem, když se za nimi zavřeli dveře, Nikol chtěla vstát a jít poslouchat o čem asi můžou mluvit. Odkryla deku a podepřela se rukama, pomalu se posadila a chytla si zlomenou nohu rukou. Sesunula ji na zem a po ni i druhou. Strašně ji všechno bolelo, ale na tohle si už zvykla, vždyť to není poprvé co se ji něco stalo. Doktoři to dávali za vinu tomu co se ji stalo v dětství. Prý má porušenou stabilitu těla a s tím už nikdo nic neudělá. Postavila se na zdravou nohu a opřela se o postel, už byla uprostřed cesty ke dveřím, ale v tom se otevřeli a do pokoje zase stoupil Michal. S hrůzou se na ni podíval:
„Proboha co to děláš, chceš se zmrzačit?“ Rychlým krokem k ni došel a opatrně ji chytl do náruče. Přenesl ji k posteli kde ji jemně položil a znovu přikryl.
„Já jsem jenom chtěla vědět co po tobě chce, nic jiného, promiň.“
„ tohle už nikdy neděléj, je to rodinný přítel. Nic jiného!“ Natáhl ruce za ni a jeho obličej se přibližovat, snad mě nechce zase políbit? Jenže on se natáhl pro tlačítko na sestru a zazvonil.
„Proč zvoníš však nikdo nic nechtěl?“
„Tys něco chtěla.“ S unaveným obličejem se na ni podíval, ale jeho oči byli stále krásné.
„ Já nic nechtěla, tohle se nesmí když to není důležité.“
„Co se týká tebe je vždy důležité.“ Do pokoje přišla setra a nesla tácek s léky.
„Tak jsem tady a vy si vyhrňte rukáv slečno.“
„Co mi to chcete dát, mě nic není.“ Se strachem se podívala na Michala, ale ten nic neříkal ,jen seděl a koukal.
„Je to jen něco proti bolesti, tak šup ten rukáv, nebo Vás mám prosit?“vyhrnula si rukáv a odvrátila hlavu na druhou stranu, očima se střetla s těma Michlovýma, usmál se na ni a chytl ji za ruku.
„ Teď to trochu zabolí a potom už to bude v pořádku.“ Jen co to dořekla Nikol sykla bolestí, sestra ji shrnula rukáv zpátky a odešla.
„ Co vůbec děláš za práci“ řekla Nikol, nepřestávaje se mu dívat do očí
„ Zdědil jsem po tátovi advokátní kancelář, potom co se odstěhoval do Španělska, celkem dobře to vynáší a je to zajímavá práce, ale určitě to není tak zajímavé jako to co jsi studovala ty.“
„ No to já nemůžu soudit právo mě nikdy moc nebavilo, bylo to moc o přemýšlení já jsem spíš na krásu a proto jsem šla na návrháře, pokaždé je to něco jiného a né pořád dokola.“
„ Právo není pořád dokola, každý případ je něčím jiný a přitom stejný.“ Hladil ji po ruce, přisunul si křeslo blíž k ní a pohladil ji po tváři.
„ Já, nezlob se že sem tě vystrašila, jsem prostě nemehlo.“
„Ty se nemáš za co omlouvat, já prostě měl radši být zticha a užívat si ten povit štěstí. Všechno jsem pokazil promiň, asi jdu na tebe moc rychle.“
„ To bude nejspíš ono, ty o mě víš všechno, ale já o tobě nevím vůbec nic. Prostě mi dej čas, si zvyknout na tohle všechno, prosím“
„ Dobře, neudělám nic co bys ty sama nechtě, OK“
„OK, ruku na to.“ Michal uchopil její malou ručku do své a políbil ji do dlaně. Poté se natáhl a dal ji ještě pusu na čelo.
„ Dobrou noc lásko, musím už jít. Stavím se pro tebe zítra. Papa“
„ Zůstaň tady než usnu prosím.“
„Dobře, ale jen dokud neusneš.“
„Děkuji, nechceš jít tady ke mně?“
„ Jako k tobě do postele?“ mlčky přikývla a posunula se, aby mu udělala víc místa. Lehl si vedl ní a objal ji kolem pasu, položila mu hlavu na rameno a zavřela oči. Za chvilku už pravidelně oddechovala, Michal ještě pár minut ležel, ale potom se opatrně zvedl, tak aby ji nevzbudil a políbil ji na ústa. Když odcházel otočil se ve dveřích a řekl:
„ Miluji tě!“ a odešel.