Nebezpečné známosti 6. kapitola

Stojím tam jak tvrdý Y a koukám do blba. „Dělá si srandu?!“ ucedím vcelku nahlas. To nemůže myslet vážně. On mě unese, dá se říct, a chce po mě, abych mu uvařila. To je hodně špatný vtip. Na nějaký vaření se mu vykašlu a jdu do obýváku. Porozhlédnu se, nikde žádný telefon, nic. Vyzkouším dveře, jenže ty jsou zamčené. Z okna je hodně vysoký, leda kdybych si chtěla skočit šipku na tvrdou silnici, což brzy asi udělám. Nikde prostě není nic, co by mi mohlo pomoci. Co takhle, kdybych ho přepadla nožem, jenže tady zase riskuji svůj život, prostřelený několika kulkami, jeho pistole. Odeberu s nakonec do kuchyně a nahlédnu do té ledničky, kterou už teď tak nenávidím. Je absolutně plná. Plná všech možných jídel, sladkostí, ovoce a zeleniny. Prostě vše se tam najde. Vytáhnu z ní zeleninu, vajíčka, salámy snad ne starý a vše to vyložím na linku. Rozhodnu s udělat jednoduchou omeletu s vajíčkem a salámem se zeleninou, jestli čeká nějaký menu o pěti chodech, to ať se jde třeba bodnout! Během půl hodiny mám udělané dvě omelety, které vypadají i slibně, nakrájenou zeleninu jako oblohu a odnesu to na stůl, který je pro čtyři osoby. Řekl mi, ať na něj zavolám, jenže, jak já mám na něj zavolat. Jamesone? Nebo pane?! Kašlu na nějaký zavolání a vyjdu schody do druhého patra a zaklepu na dveře, do kterých vešel. Nic se neozve, zatáhnu za kliku a otevřu. Je to jeho pracovna a prázdná, už bych ji zavřela, ale všimnu si těch knih, papírů, balíků s jednou a tou samou knihou, jednoho velmi známého románu, který nedávno četla Faith a hodně si ho chválila. Ježiš pokud je to nějaký úchyl a nebo, to napsal on. Ze zvědavosti mi to nedá a popojdu těch pár kroků dovnitř. Uchopím jednu knížku do rukou a poznám, že je to přesně ta knížka Faith, ze které byla úplně zblázněná. „Nebezpečné známosti mmm ?“ přečtu tiše název knihy a podívám se na bok knížky, zajímá mě jméno spisovatele. Robert J. Gilbert je spisovatel této knížky, je to opravdu Jameson? Že by to byl, tak vlivný člověk. On a spisovatel? Z bouchačkou v ruce. „Co tu děláš?!“ uslyším u dveří a pomalu vylítnu z kůže. Otočím se a vidím tam Jamesona mezi futry a moc přívětivě se netváří. „J-já nechtěla, myslela jsem, že jsi tady…“ zakoktám se. „Řekl jsem snad jasně, abys na mě křikla.“ Ucedí a vezme mi tu knížku z ruky. „Jak jsem na tebe asi měla křiknou hm? Pane?!“ hrknu drze, vidím jen, jak se tou knížkou napřáhne a už směřuje úderem na mě, jenže já dostanu takový malý šťouch do hlavy. Čekala bych přetáhnutí, že by mi snad ta hlava upadla a tohle bylo jen takový pohlazení. Jako kdyby jste dostali výchovný pohlavek, ani to ne. „Hlupačko, pojď dolů a sem už nikdy nechoď.“ Sykne, knížku pohodí na stůl a čeká u dveří, až odejdu. Koukám na něj jak zjara a odejdu tedy. Sejdu schody a směřuji ke stolu. Jsem celá žhavá z toho, jak teda promyslel můj život. Usadím se blíže ke zdi a čekám až si sedne i on. Posadí se naproti mně a prohlíží se omeletu. „To je k jídlu?“ řekne zaujatě. „Co myslíš že to je?“ osočím ho. Pokrčí rameny a vidličkou do toho rýpne. Mám chuť mu tou vidličkou vydloubnout oči. „Co teda se mnou bude?“ zeptám se opět. „Jelikož umíš aspoň trochu vařit, budeš mi tu vařit, pomáhat v domácnosti, pouklidíš tu a na nějakých příležitostí mi budeš dělat společnost. Nic víc v tom nevidím.“ Řekne jako kdyby to nic nebylo. „Děláš si srandu!“ syknu a bouchnu do stolu. Pohlédne na mě zcela vážně.




„Proč mě nepustíš sakra? To ti je lidský život úplně ukradený?! Proč si nenajdeš nějakou jinou služebnou, proč nemáš ženu, přítelkyni?! Já chci být volná, nejsem žádný zajatec a mám svá práva.“ „Už jsi skončila se svým vyléváním srdíčka?“ ucedí hnusně a já jsem naprosto bezmocná. Opřu se o opěradlo a koukám jinam, protože se mi ty blbé slzy nahrnují do očí. Nastane ticho a jen on ujídá ze svého talíře. „Tak víš co…uděláme to takhle. Ty tu zůstaneš do doby, než splatíš dluh, který jsi pro mě udělala. Budeš tu vařit, uklízet, sem tam mi uděláš společnost na večírku a až nastane ten pravý čas, pustím tě. Zní to možná bláznivě, ale peníze jsou peníze.“ Navrhne vážně. „Žádný dluh jsem ti neudělala.“ Ucedím mezi slzy. „Můj naivní bratr za tebe utratil dva půl miliónu dolarů, to je dost peněz a jestli nechceš trčet někde v kanálu, uděláš to.“ Pohrozí. Je to úplně debilní, ale myslím, že je to má jediná záchrana. Jediná co se zatím naskytla.