Nebezpečné známosti 16. kapitola

Celý den strávíme spolu. Koukali jsme na film, vařili, povídali si a nasmáli se. Když sedíme opět u televize a koukáme na nějaký seriál, Silerovi začne zvonit mobil. „To je Jameson.“ Řekne a zvedne hovor. „No, brácho?“ osloví ho a já vypnu televizi, aby se slyšeli. „Jo, jasně. Dobře, spolehni se.“ Odpoví Siler a vypne zase hovor. Netrval ani minutu. „Co je?“ zeptám se zvědavě. „Máme připravit nějakou večeři, přijde návštěva.“ „Dobře, to není zase takový problém. Jameson má jediný štěstí, že vaření mi celkem jde a nevadí mi to.“ „Když tak bych uvařil já no.“ „Umíš vařit?“ „Jasně že.“ „A co?“ „Vajíčka na měkko a na tvrdo.“ Odpoví mi a mě to zase rozesměje. Během hodiny připravíme na rychlo zeleninový salát s kuřecím masem a připravíme stůl. „Má přijít jenom jeden člověk?“ zeptám se Silera. „Nevím, ale řekl bych, že to bude jeden člověk a že to bude žena.“ Hlesne Siler. „Hm možná jo.“ Opáčím a zrovna se ozve bouchnutí dveří. Oba ze Silerem jdeme do obýváku a podíváme se, kdo nám to přišel na návštěvu. Jo, Siler měl pravdu. Je to žena, je to Christine. „Dobrý večer.“ Pozdraví s milým úsměvem. „Dobrý.“ Pozdravím a Siler se k ní hrne, aby jí gentlemansky políbil ruku. Herečka jedna! „Co jste udělali k večeři?“ zeptá se mě klidným hlasem Jameson. „Zeleninový salát s kuřecími kousky.“ „Dobře, tak to prosím nandejte na stůl, já musím ještě něco ukázat Christine.“ Opáčí a přejde k Christine. Jsem ráda, že aspoň řekl prosím. Ti dva odejdou do jeho pracovny a my nandáme jídlo. „Připadám si jako sluha.“ Ceknu jízlivě. „A nejsi snad?“ rýpne si Siler a já mu dloubnu do žeber. „Auuu, to bolelo jako!“ ucedí a už by mi to i oplatil, ale včas se zastaví, když vidí, jak se k nám blíží Christine s Jamesonem. „To vypadá velmi dobře.“ Řekne s úsměvem Christine a posadí se naproti mně. Oplatím ji úsměv a všichni se usadíme společně ke stolu a začneme jíst. „Máte to opravdu výborné? Čím to máte dochucené?“ zeptá se mě překvapeně Christine. „Citronem a limetkou, nezdá se to že?“ „To opravdu ne, nejedla jsem ještě takovou variantu.“ „To jsem ráda.“ Řeknu a strčím do pusy poslední sousto. Když všichni dojíme, odnesu talíře do kuchyně a rovnou to umyji. „Já už půjdu zlato, třeba se uvidíme, nebo taky ne.“ Hlesne za mnou Siler a cítím jeho ruce na mém zadku. „Hele!“ ucedím na něj a oženu se po něm utěrkou. „Klid, to byla sranda, tak ahoj a…díky za pěkný den.“ Usměje se k odchodu. „Nazdar.“ Syknu a zaksichtím se na něj. Domyji to a přejdu do obýváku, kde se zrovna obléká Christine do kabátu, protože odchází. „Tak děkuju za večeři, byla skvělá.“ Opáčí a podívá se na mě. Nahodím milý úsměv a podám si s ní ruku na rozloučenou. „To byla jen malá náhrada za včerejšek.“ „Ale, vždyť já to chápu ty hloupoučký.“ Utrousím, dlaň mu položí jemně na tvář a na druhou tvář políbí. „Tak ahoj.“ Rozloučí se a zavřou se za ní dveře. Oba dva ještě malou chvilku koukáme na zavřené dveře a pak se na sebe podíváme. „No, já si jdu do pokoje.“ Hlesnu. Je sice teprve půl deváté večer, ale klidně bych šla zase spát. „Nechceš si dát se mnou skleničku vína, mohli bychom si promluvit.“ Navrhne Jameson a neváhám odmítnout. „Dobře.“ Odpovím a jdu si sednout na sedačku. Přinese černou láhev červeného vína a dvě vysoké skleničky, určené jen na víno. Nalije nám obou stejně a sedne si do křesla naproti mně.
„Chci se ti omluvit za ten včerejšek, přehnal jsem to, vím.“ „Je ti odpuštěno.“ Opáčím. „Ale stejně, choval jsem se jako naprostý kretén.“ „Taky jsem se nezachovala nejlíp.“ Obořím se a napiji se vína. „Víš, že už je to asi týden, co jsem tady.“ Dodám ještě. „Jo, dneska jsem nad tím přemýšlel. Celkově, poslechl jsem tě a zamyslel jsem se nad sebou.“ „Kam jsi jel?“ zeptám se zvědavě. „Byl jsem za městem, je tam obrovský park a u něj je i hřbitov. V tom parku jsem se tenkrát poprvé poznal s Kate a na tom hřbitově, je pohřbená, jak paradoxní že?“ utrousí. „Bohužel jo.“ Přiznám. Nastane ticho a posloucháme jen praskání ohně v krbu. „Měla autonehodu.“ Řekne po chvíli Jameson. Je mi jasné o kom mluví. „To je mi líto.“ „Bylo to zdrcující. Zřejmě na okamžik usnula a vjela kamionu do protisměru. Prý byla na místě mrtvá, aspoň že netrpěla tolik.“ Nic na to neřeknu. Nemám co k tomu říci, je mi ho akorát líto. „Největší záhadou, ale bylo to, co na té silnici dělala.“ Utrousí. „Jak to myslíš?“ „Jela po dálnici, aby se dostala co nejrychleji domů. Měli jsme strávit spolu celý víkend, protože ten víkend před tím, jsme měli výročí pět let od naší svatby a to byla na pracovní cestě. Jenže ten večer nejela z pracovní cesty, ale od Silera.“ „Silera?“ udivím se. „Já jsem to potom nikdy neřešil, raději jsem to nechtěl vědět, trpěli jsme oba dva, na něm to bylo též vidět. Řekl bych, že měli spolu nějaký poměr.“ Usoudí Jameson a mě to celkem dost zaskočí.