Nebezpečné známosti 19. kapitola

„T-to nejde se tak rychle rozhodnout.“ Obořím se. „Podle mého názoru, se není o čem rozmýšlet Amber. Být v tvé situaci, zdrhám co nejdál.“ Sykne Siler a zřejmě ho vytáčím svou nerozhodností, možná i těmi emocemi. Odtáhne se, aby mi dal prostor, a vytáhne si ze zadní kapsy cigaretu. Vidím to u něj prvně. Utřu si slzy, strčím nervózně pramínek vlasů za ucho a koukám na něj. „Není to zrovna lehká situace a vůbec od kdy kouříš?“ zamumlám. „Kouřím, když jsem vytočený nebo nervózní.“ Opáčí a zapálí si. „Jsi na mě naštvaný?“ „Štveš mě, jak jsi naivní Amber. Vždyť co lepšího se ti může naskytnout, než svoboda. Svoboda od nich, od tvého perverzního a hnusného strýce, tety co tě zaprodala. Nemíním ti to opět připomínat.“ „Nejednej se mnou jako s dítětem.“ obořím se, protože začne být nepříjemný. „Promiň.“ Hlesne jen a cigaretu, kterou nevykouřil ani z půlky, zahodí. „Pojď, pojedeme domů, tam si promluvíme.“ Usoudí, zlehka mě obejme za rameno a vyvede mě z tmavé uličky.
Když po dalších pěti hodinách cestování dorazíme pozdě v noci domů, překvapivě je ještě Jameson vzhůru. „Kde jste byli tak dlouho?“ vpáčí ihned Jameson místo pozdravu. „Zdrželi jsme se no.“ Odpoví Siler a sundá si koženou bundu. „Potřebuju si promluvit, nebo teda potřebujeme.“ Dodá Siler a posadí se na sedačku. Jameson se podívá na mě, pak na Silera a pak se odhodlá posadit naproti Silerovi. Já zůstanu stát. „Poslouchám.“ Vybídne Jameson a čeká, co přijde. „Myslím, že bychom měli dát Amber teda svobodu.“ „Jak svobodu?“ zeptá se udiveně Jameson, přitom je to tak jasné. „Nemusíme, nebo teda nemusíš ji tu držet. Vždyť ona nemá kam utéct, řekl jsem ji to o té její „rodině“ a myslím, že pochopila, že útěk není to pravý ořechový.“ Řekne Siler vážně a Jameson též zvážní, podívá se na mě a tak trošku se i zamračí. „Jak by sis představovala tu svobodu?“ zeptá se mě. Tato otázka mě zaskočí, o tom jsem opravdu nepřemýšlela. „Nevím, ale pravda je, že se tam nechci vracet. Sice teta Sue je hodná, jenže je pod vlivem toho hajzla a já nevím, jak ji od něj dostat.“ „Zaprodala svoji vlastní krev, jestli se nemýlím.“ Cekne Siler. „Každopádně, chtěla bych tu ještě chvíli zůstat. Jelikož nemám peníze, nechodím do školy a nemám ani bydlení, byla bych ráda, kdybys mě tu ještě chvíli nechal, Jamesone.“ Dodám nejistě. Jamesonův pohled se změní. „Nepustil bych tě někam bez peněz a podobně. Můžeš tu zůstat, jak dlouho chceš, víš, že tenhle byt je dost velký i pro dvě osoby.“ řekne Jameson mile, ale stále má zachovanou tvrdou a vážnou tvář. „Takže se můžu taky nastěhovat?“ hrkne provokativně Siler a Jameson na něj hodí jaký si útvar zabijáckého výrazu. „Ale mám určitou podmínku.“ Obořím se ještě dodatečně. Oba dva se na mě podívají. „Nechci žádné omezování, chci svobodu, jako každý normální člověk a chci, aby jste se ke mně i tak chovali.“ Navrhnu. Jameson kývne a Siler neřekne nic. Aspoň něco. „Platí, chceš chodit do školy, nebo si najít práci?“ začne se vyptávat Jameson. „Ještě nevím, ale popřemýšlím o tom.“ Odpovím, otočím se a vydám se ke schodům. „Kam jdeš?“ zeptá se Siler. „Jdu spát, je půl druhý ráno!“ syknu a s novými myšlenky, s novým životem a novým domovem, jdu spát. Jsem zvědavá, jak to ještě všechno dopadne.