Porcelain I - část II

Za celá ta léta si neudělala žádné přátele, nazývala by to spíše společníky, kteří pomáhali jí a naopak. I když pravdou je, že když se jí někdo znelíbil, dozvěděl se o tom. Dosti palčivě. Za svoji první výpravu dostala speciální dýku s drakem na rukojeti. Speciální byla v tom, že když člověk věděl, jak ji použít, dokázala vysát duši. A pak měla pár schopností, které jak říkala, se hodily. Mezi ně například patřil i její dotyk. Když chtěla, bolel jak nic na světě. Díky tomu se nikdo neodvážil jí odporovat. Díky tomu měla všude otevřené dveře. A jak si na to rychle zvykla. Měla v krvi svého panovačného a krutého otce.
Měla dva nejvěrnější společníky. Jedním z nich byl Jake, blonďatý hezounek, který jí byl prospěšný jenom svými schopnostmi. Jinak se jí hnusil. Druhý z nich byl Luco. Mládenec s tmavými vlasy spadajícími do obličeje. Miloval stejně násilí jako ona. Zvláštní bylo to, že ke všem měla jen negativní city. Nikdo jí nebyl po chuti. Nikdo se jí nedokázal zavděčit.
Její otec jí nechával volný prostor pro její hrátky se smrtelníky. Když viděl, jak si to užívá, byl na svoji dceru patřičně hrdý. Ale i tak se sem tam ujišťoval, že to probíhá tak, jak má. Věděl totiž, že v ní koluje matčina krev, a že je možné, aby někdy došlo k něčemu…neočekávanému. Na to si dával patřičný pozor. Ona stejně však častěji bývala venku. Také si koupila byteček, když si zrovna chtěla hrát na obyčejného člověka. Bavilo jí to.