Nebezpečné známosti 23. kapitola

Vánoce jsou za dveřmi a všichni mají práce až nad hlavu. Já pomáhám především Rachel s Vánočním číslem její časopisu, který má třicet bonusových stran o módě a co celebrity nosí o vánočních chvilkách na sobě. Nejen já a Rachel, ale i Jameson má se sebou co dělat, dodělává pár posledních kapitol svého bestselleru a já už teď vím, že to bud jedinečná kniha, myslím, že by snad mohla být i oceněná, za tolik úsilí, kterou té knize vydal. Avšak o kom jiném neslýchám, jak nestíhá a nezvládá, je Siler. Ten se opět neozval od toho menšího incidentu vylévání srdce, že neví co chce. Já jsem v podstatě nad ním zlomila hůl. Měla jsem nad tím dosti času přemýšlení a vyvodila si jediné. Na tož, že je mu šestadvacet, je zřejmě ještě nevyzrálí a stále ze sebe dělá pubertálního jedince. Hold ženy nepochopí muže a oni zase nás. Tak nějak to bude.

Vánoční večeře složená s jahodového pudingu, ovocného želé, krocanem a salátovou nádivkou. „Páni, tohle jíte na Vánoce?“ utrousím, když vidím krásně prostřený stůl a na něm večeři asi o čtyřech chodech. „Je to trochu netypické, ale nikdy si nikdo nestěžoval.“ Řekne s úsměvem Jameson a je vidět, že je v dobré náladě. „A to jsi vše uvařil sám?“ otážu se a sundám si kabát, protože jsem teprve přišla z práce, přesně na vánoční večeři! „No jo, proč?“ houkne z kuchyně, neustále něco přináší a zdobí. Neřekla bych do něj, že je taková puťka. „Vypadá to skvěle.“ Přiznám a nahodím milý úsměv. „Podceňuješ mužskou práci?“ cekne a přimhouří oči. Přirovná k normálním příborům i dezertové vidličky a podívá se na mě. „Jasně že ne, jen se divím, že to ještě zvládáš, pár dní si byl úplně mimo.“ „Jo, spisovatelská činnost není nic lehkého, ale stále to psychicky unáším, jak vidíš.“ „Jo, to vidím, už se těším až ochutnám.“ Řeknu mlsně, když koukám na ten houpající se puding s třešní na vrchu. „Počkáme až přijde Rachel, povečeří s námi, jako každý rok.“ „Dobrá a co Siler, ten nepřijde?“ zeptám se na oko nezáživně. „Volal mi, že se sejdeme až na večírku.“ „Překvapivě.“ Ucedím ironicky. „No já se jdu ještě převléknout do něčeho svátečního.“ Dodám a odeberu se nahoru do pokoje. Obléknu se do černých pletených šatů, které vypadají i tak trochu vánočně. Vypadají teple a mají zajímavý střih s miniaturními šedými soby zapletených do kapes na boku šatů. Navléknu se ještě do těch stěsněných silonek, upravím obličej, učešu si vlasy a nijak víc tomu nevěnuji pozornost. Když už sejdu dolů, zrovna přišla Rachel s dvěmi taškami nějakých věcí. „Tady jsem přinesla dvě láhve tvého oblíbeného vína, cukroví, kupované samozřejmě, nějaké jednohubky, kupované samozřejmě a ananas.“ Vyhrkne na Jamesona Rachel a navalí mu do náruče ty tašky. „Ten ananas je asi také kupovaný, že?“ rýpnu si do ní, když přijdu k ní. „Aaaah ty máš na sobě ty šatičky, jsou suprové! Já je mám taky!“ hrkne Rachel nadšeně, rozepne rychle svůj černý kabát a ukáže mi své červené pletené šaty též se soby na kapsách. Popravdě, tyto šaty jsme si koupily spolu účelově, že si je vezmeme na vánoční večeři. Jameson hodí oči v sloup a odnese tašky do kuchyně.



Pojíme společně a musím přiznat, že je to velmi příjemná vánoční večeře. Zažila jsem samozřejmě lepší s mojí vlastní rodinou, ale tohle je taky dobré. I Jameson se vyznamenal svým kuchařským uměním. „Ty by ses uživil i vařením, než jen psaním.“ Hlesnu na něj a upiji trochu červeného vína. „To vaření mě tolik nenaplňuje, navíc baví mě ta práce, když je namáhavá, aspoň něco z toho mám.“ Přizná se Jameson. „Nevzdávej se psaní, jde ti to výborně!“ pobídne ho Rachel. „Díky.“ Poděkuje Jameson a pokračuje v jídle, máme spoustu dobrot ještě před sebou.
Po jídle si ještě popovídáme, zasmějeme se a sklidíme ze stolu. S Rachel narychlo umyjeme nádobí, Jameson sklidí zbytky do lednice a jdeme se všichni převléknout. „Nemusím si vzít žádnou róbu, že ne?“ zeptám se těch dvou. „Vezmi si jen nějaký sexy šaty, to bude stačit.“ Mrkne na mě šibalsky Rachel a vytáhne si své šaty z igelitového vaku, které si přinesla. Vytáhne z nich šedé třpytivé šaty na tělo, které vypadají opravdu skvěle. „Páni, když to tak porovnám s tvými šaty, mám ve skříni pytel.“ Utrousím zaskočeně, protože jsou opravdu nádherné. „Už jsi na sobě měla ty šaty co jsem ti přinesla tenkrát na poprvé, jak jsme se seznámily?“ otáže se Rachel. „Mmm no myslím, že ne.“ Hrknu, vyběhnu schody a zapluji do pokoje, abych se na ně podívala. Otevřu skříň, prohrábnu tam ramínka a zavadím taky o jeden igelitový vak. Vytáhnu ho, položím na postel a rozepnu. Spadla by mi čelist, ale nespadla. Tyto jsou jiné, taky pěkné, ale ty Rachel…mmm…sakra! Přesto si je na sebe vezmu, i tak jsou krásné. Jsou tmavomodré, hodně tmavě modré a do toho je všitá stříbrná niť, která dává těm šatům zvláštní třpytivý odlesk. Jsou až na zem, přitom já takové šaty nemusím, ale navléknu se do nich. Nebudu a nechci si ztěžovat! Avšak, když se postavím před zrcadlo, vypadají jinak. Vypadají o hodně lépe, když jsou na někom, než když se na ně koukáte, když leží na vaší posteli. Vyrýsuje mi to lehce nepravidelnou postavu a ukáže tak trochu i nedokonalosti mého těla, hold co no…byla velká večeře. Silonky si nechám a na nohy navléknu jen černé páskové lodičky. Ok, to by bylo, vlasy si rozpustím z culíku a trošku navlním. Víc tomu pozornosti nevěnuji, nejdu na „Miss unešených dívek“. Ach ten ironický černý humor! Nemám ho ráda. Sejdu dolů za těma dvěma a ti už jsou připraveni. Sluší jim to obou dvou. „Můžeme vyrazit?“ houknu na ně a v ruce třímám malou kabelku. „Jasně, vzhůru na vánoční večírek!“ povznese Rachel celá natěšená. „Sluší ti to.“ Usměje se Jameson a já mu úsměv oplatím, jako dík.