Nebezpečné známosti 24. kapitola

Taxíkem společně dojedeme mimo Atlantu do Sullivana residence, která je velmi rozlehlá, krásná a s obrovskou zahradou. Sakra na tu údržbu musí mít aspoň pár stovek lidí! Dojedeme až k domu, spíše vile, objedeme fontánu, jak je to v každém filmu a zastavíme před modrým kobercem. Nevím, proč zrovna modrý, ale i tak to vypadá vznešeně. Čekala bych fotografy, ale dveře taxíku nám otevřel jen majordomus, no jo jsme v Atlantě, ne v Hollywoodu. Projdeme po modrém koberci až dovnitř, kde se rozléhá obrovský sál laděných do modrých, šedých a bílých barev. Už chápu, je to jakoby zimní večírek, není tolik spojen s Vánoci, ale se zimou. U dveří nás obskočí dvě služebné, krásně upravené, sjednocené s velkým úsměvem. Vezmou si od nás kabáty a na oplátku nám dají šampaňské. „To se mi začíná líbit.“ Utrousí v dobré náladě Jameson a nastaví nám s Rachel rámě. S úsměvem se ho chytneme a j´jdeme dál, spíše do davu lidí. Hraje tu živá hudba. Hrají něco mezi classic a jazzem. Možná by střelili i nějakou tu hitovku. Je tu spousta lidí, co byla i na narozeninách Jamesona. Na oplátku půlku z nich vůbec neznám. Ale co mě uchvátí, je obrovský lustr složený ze spousta skleněných částí a přímo pod ním velký zelený stromek ozdobený červenými ozdobami. Trošku sem neladí, ale přesto je velmi pěkný. Je to živý stromek, cítím tu vůni lesa. Ten jsme si nikdy nemohli u nás doma dovolit, to si ještě pamatuji, na takové trochu umělé koště, které jsme měli vždy rohu našeho obýváku. Jooo to byly příjemné časy. Pustím se Jamesona a jdu se podívat na ten stromek z blízka, zvlášť mě zajímají ty ozdoby. Jsou celkem velké. Jsou to různé tvary hvězd, andělíčků a … a…penisů? Vsadila bych se, že tato ozdoba je penis. Úplně mě to vykolejí. „Není to penis?“ cekne tiše za mnou Rachel a začne to zkoumat společně se mnou. „Jaký úchyl by si byl schopný dát na stromek skleněný penis?“ utrousím zaskočeně a zároveň mě to pobaví. „Ehm…“ ozve se za námi. Obě se lekneme, narovnáme se a otočíme. „Haaaah pane Sullivane!“ vyhrkne Rachel a ihned ho přivítá. Já zrudnu studem, protože můj argument byl zřejmě moc hlasitý. „Vítám Vás dámy.“ Usměje se mile pan Sullivan a gentlemansky nám políbí ruku. „Zkoumáte můj stromek?“ řekne pobaveně. „No, jooo…zkoumaly jsme tvary vašich pe…ozdob!“ vyhrknu, zakoktám se a nevím co všechno. Myslím, že teď jsem rudá až na zadku! Sullivan se začne smát a Rachel s chechtavou raději zmizí. Super! „Taky jsem byl zaskočený, když mi přišly tyto ozdoby z Evropy. Objednával jsem je přes jednoho známého. No otevřel jsem balení a vidím…červený penis! Pro Evropany je to zřejmě normálka, ale nebojte, nejste ani první ani poslední, kdo je zaskočen.“ Řekne mile Sullivan a mě to trošku uklidní. „Máte to tu pěkné, to tu bydlíte úplně sám?“ zakecám to otázkou. „Aaah ano, starám se o tuto residenci už deset let. Zdědil jsem ji po prarodičích.“ „Ach tak.“ Odpovím a nastane tak trochu ticho mezi námi. „Jste opravdu celá matka.“ Utrousí a prohlíží si mě. To si uvědomím, že je to vlastně on. To je ten muž, co si mě odchytl na večírku, oslovil mě Eleno, jménem mé mamky a pak zdrhl. „To jste vlastně vy!“ vyhrknu udiveně. „Jo, no já se omlouvám, že jsem tak utekl z ničeho nic, ale opravdu mě zaskočila ta zpráva, že Elena už nežije.“ Přizná a pomalu se rozejdeme směrem k nápojům.





„To se neomlouvejte, já to chápu. A odkud znáte moji mamku?“ „Z vysoké, studoval jsem medicínu, stejně jako ona. Akorát já ji nedodělal…neměl jsem na to nervy. Což ona ano, za to jsem ji vždy obdivoval.“ „To je pravda, měla opravdu trpělivost, i s námi.“ „Promiňte, že se ptám až teď, ale jak se jmenujete slečno?“ „Amber.“ „Tak to mě těší Amber, prosím tykejme si, říkej mi Matte.“ Oboří se a podá mi ruku. „Těší mě.“ Odpovím s úsměvem. „Hey Matte, ty starý brachu!“ hrkne nějaký muž naproti nám, další host, se kterým se zřejmě Matt dlouho neviděl. „Omluv mě, ještě se uvidíme.“ Opáčí Matt a odejde ke svému známému s otevřenou náručí. Vezmu si další sklínku šampaňského ze stolu a jdu najít Rachel, nebo Jamesona. Jenže místo hledání těch dvou, jsem našla Silera. Ne tak přesně. Zahlédla jsem ho u druhého stolu s alkoholem, jak tam flirtuje s nějakou blonckou s vlasy až po zadek. Nechápavě zakroutím hlavou, nežárlím to opravdu ne, jen mě štve to jeho sukničkářství, kdybych to měla říci slušně. „Co ty tu tak sama princezno?“ řekne někdo za mnou. „Olivere? Co ty tady?“ zeptám se udiveně, nejhezčího chlapa z práce. „Jsem též pozvaný, dělám menší doprovod mé mámě, je dlouholetá přítelkyně Matta.“ Odpoví s lehkým úsměvem. „Jojo, no já se tu jen tak rozhlížím.“ „Mě spíše přišlo, že jsi tu polemizovala nad tím jaký je mladý Gilbert děvkař?“ „Myslíš Silara?“ „Jo.“ Potvrdí. „No tak trochu.“ Přiznám. „Nechápu co na něm ženský vidí.“ Sykne a zadívá se na něj jak balí další ženský, tentokrát zrzku. „Je pěkný, zajímavé oči, má charisma, ale jinak je to paličák a zmetek.“ Řeknu mu popravdě. „Mmmm a co Jameson?“ zeptá se zvědavě. „Tím, že je starší je i vyzrálejší. Ví co chce, což je za výbornou, je pohledný, má charisma, ale je to opak Silara. Někdy je výbušný, jindy je jak milius. To Silar je neustále příjemný, jak prdel.“ Řeknu popravdě a uvědomím si tak, proč mu to vlastně říkám, znám ho jen z práce, nikdy jsme si spolu ani moc nepromluvili. „A já?“ zeptá se na sladkou tečku jeho vyzvídání. „Tebe neznám.“ Spařím ho jednoduše. „Tak první dojem?“ „Myslím, že jsi tak trošku maminky mazánek, hezký, upravený s vysokým egem.“ „Tak to díky.“ Řekne pobaveně a naštěstí ho to neurazilo. „To mi všichni říkají, když mě poznají, ale později říkají něco jiného.“ „Že jsi nafrněný idiot?“ rýpnu si pobaveně, nechápu čím mě to tu láduje. „Ty jsi dneska nějaká ostrá poslyš.“ Utrousí s úsměvem, ale stále se neuráží. „Jo, pravda…promiň.“ Omluvím se a nahodím milý úsměv. „Zdravím mládeži.“ Objeví se najednou Siler u nás. „Říkáš to, jako kdyby ti bylo padesát.“ Sykne Oliver na něj. „Nellsone s tebou se nikdo nebaví.“ Ucedí Siler. „Já se tu bavím s Amber, a ona se mnou.“ Oboří se Oliver a začíná to tu houstnout. „Už ne.“ Sykne, čapne mě za ruku a odtáhne od jeho společnosti pryč. „Hey…“ ceknu na něj, jenže jeho síla překoná mé vzdory. Odtáhne mě snad na druhou stranu sálu k balkónu. Vyjdu ven na mráz a koukám na něj udiveně. „Co to sakra děláš?“ vyjedu na něj. „Doporučuji ti se s ním moc nestýkat, nepatří pro ty dobré partie mužů.“ „Heh a ty snad jo?“ ucedím sarkasticky. „To jsem neřekl, ale jeho máma taky nejede v něčem dobrém, takže tě předem upozorňuji.“ „Ježiši Silere, dej mi pokoj s těmi tvými upozorněními. Jsem dospělá a umím rozhodovat sama za sebe, tak už mi do toho nekecej.“ „Až jednou přiběhneš za mnou s brekem, víš co ti řeknu…“ „Ne! Kdybych selhala, nebudu běžet zrovna za tebou. Za elitním děvkařem, který klátí každou!“ vyjedu na něj zostra. Myslím, že ho to zaskočilo. „Jak jsi na to přišla?“ „Stačí se podívat, každou chvíli stojíš u jiné ženy, flirtuješ ji, nenápadně ji šáhneš na zadek…nejsi neviditelný Silere.“ „Myslíš tu blondýnu? To je bejvalka, raději s ní budu mít dobré vztahy, než ty špatné, ale nespal jsem s ní od té doby! Fakt přísahám a ta zrzka, to je Christine, vždyť ji znáš.“ Oboří se Siler a rozhodí ruky.







„To je jedno.“ Syknu a přijdu si jak nějaká žárlivá fúrie. „Žárlíš?“ zeptá se opatrně. „Proč bych jako měla?“ „Nevím, třeba se ti líbím, nebo ke mně něco cítíš?“ „Jsi směšný.“ Ucedím a chci odejít, jenže on mi zatarasí cestu. „Amber…no tak, chci ti něco říct.“ Řekne prosebně. Odstoupím od něj a tedy poslouchám. „Rozhodl jsem se.“ „Už víš co chceš?“ rýpnu si. „Já…“ nedořekne, protože to se otevřou dveře, jakýsi pár nám sem vleze. „Aaah pardon.“ Opáčí omluvně ten muž…počkat !!! Překvapeně na něj zírám a on na mě. Tomu nemůžu uvěřit. „Aarone?!!!“ ucedím nevěřícně, že přede mnou stojí můj vlastní bratr.