Nebezpečné známosti 25. kapitola

Došla mi slova. Nevím, co říct. Nevím, jak se mám zachovat, nevím, zda mám po něm skočit radostí, nebo se ho vyptávat, co tu dělá. „Amber?“ dostane ze sebe, též s těží. Čapne mě za loket a odtáhne mě více k zábradlí, abychom byli bokem od těch dvou přihlížejících. Silera a té dívky. „Co tady sakra děláš?!“ vyjede na mě tiše, aby nás asi neslyšeli. „Uklidni se a pusť mě, bolí mě to.“ Ucedím a jeho stisk povolí. „To samé bych mohla říct já, co tu děláš?“ dodám zmateně. „Musíme pryč, není to tu bezpečné.“ Řekne vážně Aaron. „Ne počkej, řekni mi, co tu děláš?“ „Hledám tě, co asi…myslíš, že jsem naletěl těm dvěma, když mi řekli, že jsi odjela pryč a že mě už nechceš nikdy vidět? Teďka pojď.“ Utrousí naléhavě, opět mě pevně chytí za ruku a míří ke dveřím, jenže cestu mu zastoupí Silar. „Ouuuu, kam si jako myslíš, že ji táhneš?“ sykne Silar a ta dívka raději odejde, netýká se jí to. „Uhni mi, chlape, už takhle jsem dost vytočený.“ Řekne varovně Aaron. „Aarone, nech toho, já nikam nejdu, dokud mi všechno nevysvětlíš.“ „Amber, tady není vhodné místo na vysvětlování, měla bys vědět, že jsi v doupěti ne zrovna vhodné společnosti. Myslíš, že tenhle dům je z čistých peněz, ne, je z drog, těžce vydělaných drog a zbraní. Odcházíme!“ „Nenechám ji odejít s někým cizím.“ Tvrdí si svou Siler tvrdohlavě. „Silere, je to můj bratr.“ Řeknu klidně, aby pochopil. Překvapeně si ho přeměří, ale neustoupí. „Ustup!“ vybídne ho znova Aaron. Silar zakývne hlavou, jako že ne a to byla chyba. Aaron mě pustí, rozpřáhne se a vrazí jednu Silarovi. „Aarone! Nech ho být do háje!“ křiknu po něm a přejdu k Silarovi, který se opírá o zábradlí, aby nespadl. Drží si nos a přes prsty mu teče krev. „Promiň, je mi to líto.“ Omluvím se mu. Postaví se normálně, otočí se a odejde pryč. Vzdal svou tvrdohlavost. Vyměnil ji za ústup. „Proč si ho praštil?!“ sjedu Aarona. „Stál mi v cestě.“ Odpoví vytočený Aaron a stále naléhá na odchodu. „Aaron, já odsud nemůžu jen tak odejít, prosím vysvětleme si všechno tady.“ „Proč musíme být tady, neslyšela jsi snad, co jsem říkal?“ „Slyšela, já vím, ale nechápu to. Jak si se sem dostal, co tu děláš sakra?“ „Víš snad jaká je má práce?“ „Jo, jsi dobrovolník u policie a?“ „Hned, jak mi to drahá teta oznámila, že jsi odjela, tak jsem ji nevěřil, ale nedal jsem ji to na sobě poznat. Sbalil jsem si své věci a odešel. Našel jsem si byt na druhém konci města a začal pátrat. Věděl jsem, že bys nikdy neodešla bez toho, abychom se rozloučili. Vyptával jsem se sousedů, zda něco neviděli a naštěstí pro mě, soused Downey viděl nějaký muže v černém, jak tahají nějaké děvče. Nepoznal tě, myslel, že tam byla nějaká párty a oni táhnou svoji nalitou známou. Došlo mi to, když jsem si dal vše dohromady. Poprosil jsem ho o podrobný popis aspoň někoho z těch chlapů. Bingo, pamatuješ si určitě na toho holohlavého chlápka, často k nám chodil na ty posraný karty strýce. Toho jsem našel v policejní databázi. Byl už několikrát odsouzen za překupnictví drog, zbraní a hlavně mladých holek, jako jsi ty. Byl to pro mě záchytný bod. Nikomu jsem to neřekl, možná to byla chyba, ale nechtěl jsem s tím dělat velký rozruch, pak by to i věděla televize a ten šmejd by se stáhnul. Jeden známí, mi našel jeho staré bydliště kousek od Atlanty, opět jsem si sbalil věci a vydal se tam…opravdu to musíme probírat tu?“ sykne Aaron, když si všimne, jak na balkón někdo zahlíží. „Takže ty jsi věděl, že mě unesli.“ Přeberu si to v hlavě, ten jeho výklad je na mě moc složitý a rychlý. „A dál?“ vybídnu ho. „No prostě jsem přijel sem, našel jeho staré bydliště a narazil na jeho bývalou ženu se třemi dětmi. Řekla mi, že je s ním víc jak rok rozvedená a že o něm dlouho nic neslyšela. Jediné co věděla, bylo, že ihned po rozvodu odjel do Atlanty udělat nějaký kšeft, na který se prý chystal hodně dlouho. Myslel jsem, že už jsem v hajzlu a nevěděl co dál…ale opravdovou náhodou bylo, že jsem ho potkal. Myslel jsem, že se ukoušu chtíčem ho zabít, ale to bych ztratil tebe. Sledoval jsem ho. Našel jsem všechny jeho byty po celém městě, které střídá. Viděl jsem ho i u překupnictví drog a jsem tak dobrý, že jsem si to dokonce vše nafotil.“ „Aarone, já vím, že máš vše proti němu, abys ho dostal do basy na hodně dlouho, ale zahrávat si s ním je špatný nápad. Už byl i u nás doma, přijde mi, jako kdyby měl něco v plánu.“ „Moment, kde doma? J-jak si se vůbec dostala na svobodu. Teda jestli jsi na svobodě,..ale podle tvých šatů, drahých šperků, bych usoudil, že se máš dobře.“ „Eeeh, no já…“ „Hele víš co, opravdu odsud vypadneme, odjedeme, aby tě ten idiot už neotravoval a aby se ti hlavně nic nestalo.“ „Pojedeme ke mně.“ Navrhnu aspoň. Souhlasně přikývne, což se divím, že nemá u toho dalších deset otázek. Je to celé chaotické, až sama se v tom ztrácím. Vejdeme spolu do sálu a rychle se vydáme k východu. „Amber, už jste na odchodu?“ uslyším za sebou a otočím se. „Ah ano Matte, děkuji za skvělý večírek, neviděl jste Jamesona?“ „Vydal se vás hledat ven, také se mě před chvílí vyptával.“ Odpoví mile, jenže to už mě Aaron táhne pryč. „Odkud znáš tohohle chlapa?“ lpí na další otázce Aaron. „Je to známí Jamesona, znal naši matku.“ Odpovím mu a toho utiší, ale na dlouho. „Jamesone.“ Křiknu po černovlasém krasavci, který se rozhlíží všude okolo. „To je zase kdo?!“ „Mlč už.“ Ucedím. „Jedeme domů.“ Hrknu na něj a on trochu zmateně, ale přeci jde za mnou a zavolá taxi.
Sedneme si všichni tři dozadu a ti dva se udiveně přeměřují. „Ehm, Jamesone, to je Aaron, můj bratr a Aarone, to Jameson můj…můj kamarád.“ Představím je. Netykavě na sebe jen kývnou a jeden je více zmatenější, než ten druhý.
Konečně dorazíme domů a já si sundám kabát. „Tak tady žiješ?!“ hrkne nevěřícně Aaron a rozhlíží se s velikým obdivem. „Budeš mít opravdu co vysvětlovat.“ „Fajn, po té co mě unesli, pamatuji si jen, že mě dotáhli na jakousi aukci, tam si mě koupil Siler, ten co ses s ním potkal na tom balkóně.“ „Já věděl, že ho mám zabít.“ „Nech toho, ten mě dal jako dar, tady Jamesonovi, nebudu vyprávět, jak to probíhalo, ale je to ok…mám práci, mám domov a žiju nový život. Chyběl jsi mi do něj už jen ty, a jsi tady.“ „Co jsi ji prováděl, ty úchyle?“ řekne trpce Aaron Jamesonovi. „Nic zlého jsem ji neudělal…chtěl jsem, ale nejsem úchyl.“ Přizná se Jameson a já se na něj udiveně podívám. „No co.“ Opáčí a posadí se na sedačku. „Co s ním, jako máš?“ „Ježiši nic Aarone! Nic s nikým nemám, chápeš.“ „Takže jestli chápu dobře, tak ty tu žiješ se svým únoscem, v bandě bůh ví, jakých zlých týpků.“ „Ne!“ „Super.“ Utrousí Aaron a cekne sebou do sedačky.
Po hodině dalšího vysvětlování, a snad posledního, se konečně všechno vysvětlí a každý chápeme svou situaci. „Takže, ty tu chceš zůstat?“ zeptá se mě ještě dodatečně Aaron. „Dokud si nevydělám na svůj byt. Jamesonovi to nevadí, pomáhám mu tu v domácnosti a on pomáhá mě.“ „Fajn, tak jestli to panu Jamesonovi nebude vadit, nastěhuju se sem, nechci o tebe znova přijít.“ „Aarone, to nemůžeš.“ „Ale jo, může Amber. Já ho chápu, je tu ještě jeden pokoj pro hosty, tak klidně.“ Navrhne Jameson. „Já vím, že jsem troufalý a rozcapený, ale opravdu tě už nechci ztratit, jsi pro mě stále malá sestřička.“ „Aarone, to si nemůžeš dovolit, nemůžeme tu bydlet společně, sakra!“ „Amber, tvůj bratr má pravdu, chce ti být na blízku a já ho naprosto chápu, Siler by tu taky ještě bydlel, kdyby se nechoval jako naprostý idiot. Je ještě malý blb.“ Řekne pobaveně Jameson. „Siler je tvůj bratr?!…už jsme jak mexická telenovela!“ zasměje se Aaron. Naštvaně vstanu. „Hele víte co, já jdu spát…je už tři ráno a já potřebuju trochu spánku.“ „Fajn, ráno tě vzbudím.“ „Ne, já nechci, abys mě budil, chci tě vídat, ale ne každý den v tomto bytu…co na tom nechápeš, jsem už dospělá, ne ta malá sestřička!“ vyjedu na něj, vydupu schody a zapadnu do pokoje, jak náctiletá puberťačka, mám ho zase pro jednou dost. „Ono ji to přejde.“ Mávne rukou Aaron. „Dáš si trochu whisky na seznámení?“ navrhne Jameson. „Proč ne.“ Uculí se Aaron.

Chtěla bych poděkovat drahé Mie a Evičce, za jejich pomoc...bez nich bych tento díl nenapsala !!!