Nebezpečné známosti 28. kapitola

Vzbudím se brzy ráno a nevím, na jakou stranu těla si mám už lehnout. Svaly mi ztěžkly a je to snad ještě nepříjemnější než včera. Místo toho, abych vstala, raději jen odpočívám a přemýšlím. Není to dobře, já vím, ale potřebuju si vše urovnat a smířit se s tím co se stalo. Vydržím ležet, tak další dvě hodiny, a když se odhodlám položit nohy na pevnou zem, otevřou se dveře. „Amber? Jsi vzhůru.“ Pousměje se Jameson. Dnes mu to sluší, bílá košile, tmavé kalhoty, vrabčí hnízdo na hlavě a tím prodírajícím světlem mezi dveřmi, vypadá, jako anděl. „Jo, už nevím, jak si lehnout.“ Přiznám a nazuji si bačkory. „Někdo za tebou přišel.“ Řekne s úsměvem a mezi dveřmi se objeví Rachel. „Rachel? Ahoj, dlouho jsme se neviděly.“ Pozdravím ji a ona vejde do pokoje a rozsvítí lampičku na stole. „Nechám vás o samotě.“ Navrhne Jameson a zavře za sebou. „Tak co, jak ti je?“ posadí se Rachel ke stolu na kolečkovou židli a ladně hodí nohu přes nohu. „Ale jo, jde to, bylo samozřejmě i lépe.“ „V tvém stavu, bys asi nemohla jít nakupovat.“ Okomentuje Rachel mou vizáž a celkový postoj, jak se hrbím, protože mě vše bolí. „No, dneska opravdu ne.“ Usměju se a stoupnu si, abych se aspoň trochu protáhla. Stále jsem v teplákách a tričku a nevadí mi to. Je to ležérní oděv, který je příjemnější, než nějaké upnuté džíny a topík po prsa k pupíku. „Dala jsem mu výpověď, ještě včera večer.“ Řekne Rachel vážně. „Kluci ti volali, ještě večer, že?“ „Jo, mají o tebe vážně starost.“ Usoudí Rachel a podívá se po pokoji. „Jak tu můžeš spát, není tu ani okno.“ Vyhrkne najednou dotčeně Rachel a už ji zase poznávám. „Nejdřív mi to vadilo, ale teď jsem si spíše zvykla, než abych nadávala, co se mi tu líbí a nelíbí.“ „Měla by sis říct o jiný pokoj, ten druhý co má Jameson.“ Navrhne Rachel. „Rachel, to je teď to nejmenší, co bych chtěla řešit.“ Uculím se popravdě a zase zapluju pod peřinu. Samozřejmě ne doslova zapluju, spíše se tam nasoukám po dobu pěti minut, než opravdu zalehnu. „A ten Aaron, to je tvůj bratr jsem slyšela.“ Šeptne Rachel záhadně. „Jo je, proč to tak záhadně vyslovuješ?“ „Je to kus.“ „Ale je mladý, né, že ty bys nebyla, ale on je zajíček oproti tobě.“ „Je mi třicet dva, jsem zralá a mladá žena, která miluje muže a tvůj bratr, je toho příkladem, mladý, krásný, sexy zadek, nevinný výraz a je to polda, to je ještě více sexy!“ okomentuje mého bratra, tak jak ho asi vidí jen ona. „Nemáš své sexuální dny?“ rýpnu si do ní. „Tshe, náhodou.“ Odbude mě. „Jsi zřejmě hodně zoufalá, když se ti líbí můj bratr.“ Rýpnu si opět. „Ty jsi mi dneska, ale rýpavá, máš štěstí, že jsi otlouklá, jinak bych tě dusila pod polštářem.“ „Jo jo, jasně.“ Syknu ironicky a musím se zasmát. „Ale nikomu to neříkej ok? Bude to naše malé tajemství.“ „Jasně…a co nemám říkat?“ „No to s tvým bratrem!“ „Vždyť jsi to teď řekla!“ „Ty jsi hrozná!“ sjede mě Rachel a jakoby uraženě vstane. Musím se opět smát, ne teda naplno, protože by mi rozkřupla bránice a žebra, ale tak zlehka se zasměju. „Jsem ráda, že je ti líp a že se hlavně směješ. Život jde dál Amber, je to těžké se s tím vyrovnat, ale ty to zvládneš, jsi po mně.“ „Jasně.“ Odsouhlasím ironicky a přijmu její přátelské objetí.

Na oběd se sejdeme všichni u stolu, já, Aaron, Rachel, Jameson a dokonce i Siler, ale ten je z nás asi jako jediný z ticha. „Tak co chutná vám?“ optá se Jameson zvědavě. „Máš to fakt dobrý.“ Odpoví mu Aaron s plnou pusou steaku a brambor. „Co ty Silere, nejede ti to?“ zeptá se ještě svého bratra. Siler se jakoby probudí z transu šťouráním v jídle. „Co, co?“ vyptává se ihned. „Co to máš s rukou?“ zeptám se ho, když si všimnu jeho zkrvavených kloubů na ruce. „Odřel jsem se v autě.“ Odpoví mi chladně a schová si ruku pod stůl. „V autě?!“ ucedím a nevěřím mu to ani za mák. „Jo.“ Odbude mě a dál se rýpe v jídle. „Vy jste za ním byli, že je to tak?“ pomalu mi to dochází. Nastane hrobové ticho. Podívám se na Jamesona. „Jen jsme ho trochu proklepli.“ Přizná se. „Trochu? Nezabili jste ho, že ne?“ zeptám se nejistě. „Neee to ne, ten si to odnese hůř, ale trochu jsme mu zmalovali ksicht.“ Odpoví Aaron. „Ty taky?! Takže v tom jedete všichni tři?“ ucedím. „Dostal co si zasloužil.“ Řekne vážně Siler. „Jo to možná jo, ale přemýšleli jste taky nad tím, že za to může něco udělat on?“ „Nebuď paranoidní.“ Odbude mě Siler. „Nejsem paranoidní, trochu si pleteš pojmy, jsem akorát opatrná, vím, co dokáže a jaký je to psychopat a vy si ho jdete zmlátit. Co když vám to vrátí?!“ vystartuju na ně naštvaně. „Umíme se bránit, holčičko.“ Odpoví Siler hnusným tónem. Holčičko, tohle oslovení, za to bych zabíjela a ve mně to ještě více vře. „Byly jsme opatrní Amber, měli jsme masky, ale i tak, dojde mu to, ale nic s tím nenadělá, má toho tolik v trestném rejstříku, že bys tím mohla popsat celou zeď.“ Uklidní mě Jameson a dojí. „Jestli ještě něco zkusí, podáme na něj trestný oznámení.“ Dodá Aaron a též dojí svůj oběd. Všichni dojedli, ale mě prostě přešla chuť. „Pojďte raději řešit to, jak oslavíme narozeniny tady mojí sestřičky.“ Navrhne Aaron po hrobovém tichu a všichni si uleví, že se to dál nemusí řešit. „Kdy máš přesně narozeniny?“ zeptá se mě Rachel. „Na silvestra.“ Odpovím stroze a opřu se zády o opěradlo židle. „Páni, tak to je super! To bych taky chtěla mít, slavit narozeniny a nový rok v jednom.“ Usoudí Rachel nadšeně. „Není to nic extra.“ Ucedím a mám úplně přešlou náladu. „Ale no tak…máš nějaký speciální přání? Budeš mít dvacetiny, kulatiny, ty se mají vždy hodně oslavit.“ Řekne s úsměvem Rachel. „Já nevím.“ Odpovím popravdě. Nevím co, bych si měla přát, popravdě, když bydlím tady u Jamesona mám vše, co potřebuji. Střecha nad hlavou, jídlo, postel, práci, přátelé a mého bratra. „Co kdybychom jeli oslavit tvé narozeniny do hor, do nějakých lázní. Mohli bychom si tam všichni odpočinout a na Silvestra slavit, tak jak se patří.“ Navrhne Jameson. Není to špatný nápad, ale za tím vším stojí peníze. „Jooo, to je dobrý nápad!“ vyhrkne nadšeně opět Rachel. „Já nevím, nemám tolik peněz…“ přiznám a je mi to trapné, opět se starám jen o to, kolik to bude stát, ale v mé finanční situaci. „Měla bys to ode mě dárek k narozeninám.“ Navrhne Jameson mile. „Já v práci začínám až v lednu, takže pro mě to není problém.“ Usoudí Aaron. „Taky bych jela.“ Hlesne Rachel. „Pak není co řešit a pojedeme, co ty Silere?“ zeptá se ještě Jameson. „Uvidím.“ Odpoví suše a začíná mě slušně iritovat. „No pak je to teda jasný, sbalte si kufry, pozítří odjíždíme!“ řekne s úsměvem Jameson a všichni jsou nadšení.