Nebezpečné známosti 29. kapitola

A Tím, že Gilbertovic rodina, vždy drží slovo, tak se i stalo. 28. prosince jsme dobalili kufry a všichni společně vyrazili na společnou dovolenou do hor. Mimochodem do Evropy do Francie k Aplským horám.
Po dalších 24 hodinách sedíme ve velkém teréním voze a jedeme z Lyonského letiště do hor. Cesta nás vyjde na dalších pět hodin a já necítím zadek. Ještě jsem to chytla vedle Silera, který je neustále nafrněný z nevím jakého důvodu.
„Jsme tady!“ vyhrkne Jameson na předním sedadle, když projíždíme serpentinou zatáček a na vrcholu je vidět menší městečko. Všichni si značně oddychnou, protože tahle cesta byla opravdu náročná. Auto nám zastaví před obrovským dřevěným domem, no spíše palácem. „Páni to je výhled…“ utrousím překvapeně, když vystoupím a pohlédnu dolů. Pod námi se klikatí několik zatáček, a jelikož svítí sluníčko, je dobře vidět i daleko. Několik měst a lesknoucích střech, dvě řeky, nádherná scenérie. „Jamesoooon!“ vyhrkne s prapodivným přízvukem menší mužík, který stojí ne též velké terase u dřevěného paláce. „Nazdar Lui!“ řekne radostně a jde si podat ruku s přítelem. „Lidi, tohle Lui a díky němu, jsem mohl ze dne na den zařídit tuto dovolenou.“ Řekne s úsměvem Jameson a začnou si povídat s Luim. „Jameson sem asi jezdil často, že?“ hlesnu na Silera zvědavě, ale jaksi se mi nedostaví odpovědi. Otočím se, a co nevidím. Už támhle u druhé chaty flirtuje s nějakou blonďatou francouzskou. „To není možný tohle…“ ucedím a začnu vyndávat jako první zavazadla z velkého kufru. Popravdě, i když jsme tu jen na necelých pět dní, mám dvě plné cestovní tašky, jenže to je vše plné teplého zimního oblečení, které jsem musela nakoupit s Rachel den před odjezdem…ovšem na moji milovanou Rachel nemám, ta si sebou táhne další tři kufry na kolečkách. S vybavováním kufru auta mi pomůže Aaron. „Neměla bys to moc tahat, ještě.“ Utrousí na mě po chvíli, když si vytáhnu i tu druhou tašku. „Je mi dobře.“ Odpovím mu. Je fakt, že modřiny úplně ještě nezmizeli, ale cítím se lépe. Pan drahý Siler se vrátí s úsměvem na tváři a vytáhne svůj jeden velký kufr. „Co se tváříš tak znechuceně?!“ rýpne si do mě, když vidí můj odpor ve tváři. „Sama sobě se dívím, že mě ještě překvapuje tvá povaha.“ „No co, vyzkoušel jsem svojí francouzštinu.“ Osočí se Siler. „Nebo spíše svůj francouzský jazyk.“ Ucedím dvojsmyslně a s dvěma tašky táhnoucími po zemi, jdu do té chaty. Krok do krásného tepla a příjemné vůně skořice mě uchvátí jen společenská hala. „Páni…“ okomentuju to. Velký krb, tři černé kožené gauče, chlupatý dlouhý koberec, jelení rohy na zdi, a další blbůstky jako lapači prachu. Prostě pravá zimní chata! „Amber, pojď sem…“ houkne na mě Jameson, který stojí u velkých schodů společně s Luim. „Chci ti představit Luiho, je to můj dlouholetý přítel a Lui, tohle je Amber, má kamarádka.“ Představí nás a já si s ním potřesu rukou. „Máte k dispozici celé druhé patro pro sebe, takže se běžte zabydlet a v jednu hodinu přijďte sem, bude tu oběd.“ Řekne Lui plně anglicky a jde se věnovat služebnictvu do místnosti pro personál. „Amber, pro tebe mám speciální pokoj, kde jsem dříve býval já, ale nechám ti ho…“ řekne záhadně Jameson a táhne mě nahoru po dřevěných schodech. V druhém patře, se rozléhá další společenská místnost se stolem, televizí, skříněmi, hifi věží, krbem a velkým starodávným oknem. Pak se dál rozvíjí dlouhá chodba a my dojdeme až nakonec. „Máš pokoj i s koupelnou.“ Poodkryje mi záhadu toho pokoje, ale když otevře do něj dveře, je mi to jasné. Myslím, že mi v tu chvíli nestačí slova. Dřevěná podlaha, vestavěné skříně, obrovská postel, psací stůl, televize, a to okno! Vlastní velké okno se zabudovaným nízkým parapetem, to byl vždycky můj sen, jen tak si v něm sedět, přemýšlet a koukat ven! „Co na to říkáš?“ optá se zvědavě Jameson. „Je nádherný.“ Vydechnu úžasle a musím ho obejmout. „Děkuju!“ utrousím a ještě si ho jednou prohlédnu a omakám.
Nakonec to vyjde, tak, že každý má svůj pokoj a každý má své soukromí. Všichni se zabydlí, vybalí si věci a sejdeme se zase u oběda. K obědu je jakási krémová polévka, která nechutná nejhůř, ale už bych si ji asi nikdy nedala. „Co takhle, kdybychom šli odpoledne lyžovat?“ navrhne aktivně Aaron, když čekáme na druhý hlavní chod. „Jooo, to je dobrý nápad.“ Přizná se Rachel a uculí se. „Šel bych taky klidně, co ty Amber?“ zeptá se mě Jameson. „Mmm já dneska nejdu, neumím to, nejsem ještě tak dobře na tom, abych si zase mohla rozbít tlamu, jsem hlavně unavená.“ Odpovím. „Tak v tom případě, musíš navštívit zdejší termální lázně.“ Hlesne Lui, který začne roznášet hlavní jídlo. Brambory, maso a zelenina. Normálka. „Máte tu termální lázně?“ udivím se. „Ano, když vyjdeš na terasu a podíváš se doprava, půjdeš dál podél těch chat, co tu jsou, sejdeš malou stezku, která je pokaždé bezpečně udržována a uvidíš pod ní takovou dlouhou budovu, tam to je.“ Obeznámí mě Lui a myslím, že je to skvělý nápad. „Zní to dobře.“ Usoudím s úsměvem a pustím se do jídla. „Jednak se omlouvám, že máte tak jednoduché jídlo, ale začíná nám první zimní turnus a máme toho až nad hlavu, ale nebojte se, večeře bude dvakrát tak lepší.“ Utrousí Lui a odejde zase pryč. „No, i když to bylo obyčejné jídlo, pochutnal jsem si.“ usoudí Aaron, když dojí a podívá se na nás. „Stále se dají půjčit lyže, tam za rohem za chatou?“ promluví po dlouhé době Siler na Jameson. „Jojo, jsou tam furt.“ Odpoví Jameson. „Pojedeš s námi?“ zeptá se Rachel Silera. „Uvidím ještě…“ odpoví stroze a též dojí.
Po jídle si dá každý tak trochu polední klid a odpočinek aspoň do třech hodin. Pak si vezmu tašku přes rameno, nacpu ji plavkami, ručníkem, šampónem, hřebenem, čistým spodním prádlem a vyrazím celá natěšená do termálů. Podle ticha, které panuje po chatě, bych řekla, že šli opravdu všichni lyžovat. Vyjdu ven a nandám si kulicha a rukavice, protože začíná hustě sněžit. Sejdu z verandy a líbí se mi, jak pod mnou ten sníh zlehka zakřupe. Miluju sníh, ale nikdy jsem si ho ani pořádně neužila, tak jak si ho chci užít tady. Projdu kolem chat, kde se to hemží cizinci, a sejdu hezkou stezku, kterou doprovází alej malých smrčků. Jak pohádkové. Dojdu opravdu k dlouhé budově, která připomíná, jak nějakou epochální řeckou stavbu. Vejdu dovnitř a ovane mě svěží vánek vody a trochu cítím chlór, ale to je normální. Projdu bez problému kolem recepční, která uměla též perfektně anglicky a zapluju do dámské šatny. Převléknu se do nových žlutých plavek, které mi jsou tak akorát, obalím se ručníkem a zamknu. Klíček připnuté na gumičce si navléknu na ruku a projdu sprchami. Po sprchách je rozcestí pěti cest. Vyhřívky, sauny, termální prameny, bazén, lázně. Myslím, že se vrátím a okusím každí aspoň jednou. Jako první navštívím termální prameny. Po kachličkové chodbě dojdu k mělkému bazénku, který vede čím dál tím hlouběji, kdo jakýchsi umělých jeskyní, kde je už hodně teplá voda. V umělé jeskyni je i sem tam zabudované akvárium s barevnými rybkami a vypadá to kouzelně. Místy je i dokonce voda pod svícená různými odstíny barev, no prostě nádhera. Dojdu až na konec, kde je slepá ulička a k mému štěstí tu nikdo není. Uvelebím se v rohu, a protože tu nikdo není, sundám si plavky. Je to normální, tohle se dělá, takže mě nikdo nemůže osočit. Položím plavky na skalku a užívám si, jenže po pěti minutách uslyším dlouhé a těžké kroky ve vodě. „To neeee…“ utrousím si tiše pro sebe, chtěla jsem tu být sama a teď budu mít společnost. Zpoza rohu se objeví…Siler. Nahodím otrávený ksicht a zcvrknu se tak, abych nebyla vidět, samozřejmě marně. „Věděl, jsem, že tě tu najdu.“ Utrousí Siler a dojde až ke mně. Teprve teď mi oči spočinou na jeho vypracované tělo, křivky a…to že nemá plavky. Odvrátím obličej stranou a on se usadí vedle mě. „Hledal jsi mě snad?“ ucedím nepříjemně. „Jo hledal, protože si musíme něco vysvětlit.“ Řekne vážně a já se na něj podívám, už s menším ruměncem na tváři. „Co vysvětlit?“ „Ten tvůj tón, ten tvůj odpor ke mně…fakt by mě zajímalo, co jsem ti tak strašného udělal, že se tak ke mně chováš.“ „Haha, tak to mi dovol říci pár slov…ty se poslední dobou chováš jak nafrněný panák, co není podle něj, je špatně. Jsi nepříjemný, podrážděný a duchem nepřítomný, a když už jsi v pohodě, nabaluješ támhle nějakou ženskou! To jsi prostě ty.“ Řeknu zostra, nebudu na něj už tak milá, jak jsem byla. Kouká na mě celkem udiveně. „Tak za prvé, byl jsem celkem dost mimo z toho, co ti udělal ten hajzl, byl jsem mimo z toho co se dělo potom, mám i vlastní problémy, vše se netočí jen kolem tebe. Za druhý, tu holku jsem nijak nebalil, vážně jsem zkoušel svoji francouzštinu, protože jsem se ji učil kdysi a za třetí, když žárlíš, na každou buchtu co kolem mě projde, to už není můj problém, spíše mě to jen potěší.“ Začne se bránit. „Já nežárlím!“ osočím se. „Jasně.“ Ucedí. „Fakt ne!“ „Říkej si, co chceš.“ Odbude mě. „Myslíš, že je každý zahleděný do tebe? Ok, možná jsi hezký, ale jinak se chováš jako naprostý debil.“ Přiznám, ale nic víc za tím není. „Pokaždé co jsem tě políbil, byla jsi mimo.“ Trufne mě. „J-jo to jo, protože jsi mě zaskočil činem, ne tím jaké to bylo.“ Obořím se. „To ti tak žeru no…“ cekne. „Ty jsi byl taky vzteky bez sebe, když jsem byla ve společnosti jiného muže.“ Začnu zase hrát stejnou písničku. „Jo, jenže já to aspoň přiznám, víš, jsem vzteky bez sebe, že tě prostě nemůžu mít, sere mě to, že nejsem pro tebe moc dobrý a nejvíce mě štve, že tu bude vždy někdo lepší, než jsem já.“ Vyhrkne na mě na jeden nádech. „To je to, co jsi mi chtěl říct na tom večírku?“ dojde mi tak nějak. „Jo…“ odpoví tiše a nepříjemně se ošije. Pak akorát nastane ticho a najednou se spustí bublinky. „Chtěl jsem to říct líp, romantičtěji, ale teď jsem celkem dost vytočený, tak jsem to nezvládl.“ Hlesne po chvíli a já se musím pousmát. „Co takhle začít do začátku…bez lhaní, dělání naschválů, nepříjemností a toho všeho.“ navrhnu kompromisně. Podívá se na mě a chvíli si mě prohlíží. „Ok.“ Řekne jen stroze a já mu podám ruku. „Ahoj, jsem Amber.“ Představím se jakoby poprvé. „Siler, těší mě.“ Odpoví, a teď už mu chybí jen ten milý úsměv, který někdy nahodí.