Já anděl 45

„Nejvyšší souhlasil s tím, že by mi povolil rozšířit řady andělů, pokud se podaří tvůj úkol splnit.“
„Co s tím mám co dělat já?“
„Zkus hádat. Můžeš jednou.“
„Neštvi mě. Zeptala jsem se přímo a očekávám přímou odpověď.“
V tu chvíli se Gab zase objevil. Jeho záře byla matná.
Jerome ho chvíli sledoval. Byl to jenom okamžik, než zase pokračoval.
„Abych se mohl stát andělem, musel bych zemřít. Ale to nejde, protože jsem Prorok a jako takový musím na Zemi zůstat. Jediný způsob, jak to zařídit je, že by si se mnou někdo z Nebe vyměnil místo.“
„Gab?“ zašeptala jsem vyděšeně a zahleděla se na něj přímo.
„Ale to … to nesmíš!!! Jsi archanděl. Co jsi to provedl?“
Došlo mi, že jsem to strašně zvorala. Víc, než jsem si dokázala vůbec uvědomit a týkalo se to daleko víc osob, než bych si kdy byla představila. Pokud tedy dokončíme úkol, pak já dostanu možnost se rozhodnout, jak se svou duší naložit, Jerome se stane andělem a Gab Prorokem. Jako archanděl skončí a moc Nejvyššího bude oslabená.
Gab se ke mně přiblížil a já zase cítila ten zvláštní závan čehosi, co mělo nádhernou uklidňující moc. Jeho aura mě zalila do svého světla a já byla na chvíli Gabovou součástí.
„Jsi jako moje dcera. Udělal bych pro tebe cokoli.“
„Ale ohrozit svou vlastní existenci? To je přeci příliš!“
„Neohrožuju svou existenci, Santin. Jen ji měním a to je rozdíl.“
„Budeš smrtelný a přijdeš o svá křídla.“ Namítla jsem ještě zoufale.
„Ano. To já vím. A jsem ochoten to podstoupit, pokud se mi Jerome zaručí, že v pořádku dokončíš svůj úkol a vrátíš se zpět na Nebe.“
Povzdechla jsem si.
„To bude ale problém, Gabe. Jerome nemůže zařídit můj návrat na Nebe. Já už andělem být nechci. Jako anděl jsem trpěla.“
„Což je to, co se ti tu snažím sdělit.“ Pronesl ironicky Jerome a my oba jsem ho žahli přibližně stejně ostrým pohledem, který říkal jediné: Teď se do toho nepleť!
Zdvihl ruce v obranném gestu.
„Vyřiďte si to mezi sebou, děti.“ A vlezl do stanu. Jelikož tam rozsvítil jakousi baterku a začal tam prapodivně šuchrat, došlo mi, že asi balí věci.
„No pokud nebudeš andělem, pak ti toho moc nezbývá.“
„Neobtěžuj se, Jerome mi všechny moje vyhlídky velice důkladně objasnil.“
„A?“
„Zůstanu člověkem. Za pár let zemřu a stanu se jednou z duší v Ráji. Chci už mít klid, Gabe. Myslím, že po tak dlouhé službě už si to zasloužím. I když jsem porušila Řád, já vím. To mi připomínat nemusíš. Důsledky mého činu jsou více než zřejmé.“
„Jsem rád, že si je uvědomuješ.“
„Já netušila, že tě stáhnu s sebou, Gabe. Ani ve snu by mě to nenapadlo.“ Z očí se mi proti mé vůli začaly hrnout slzy jako hrachy a já je zaboha nemohla zastavit.
„Každý jsme zodpovědný za své činy sám, Santin. Ty za ty své a já za ty moje. Ničeho nelituju, i kdybych nakonec jako Prorok skončil.“
„To já vím. Dokud budu člověk, pak se s tebou budu moci vídat. Ale pak zemřu, půjdu do Ráje a tebe už nikdy neuvidím.“
„Ano. Ale budu vědět, že tvá duše navěky neskončí v Pekle. To mi úplně stačí.“
„Takže naši úmluvu dodržíš, i když se Santin nestane andělem?“ Jerome zrovna balil stan a naprosto nepokrytě nás celou dobu poslouchal. Maminka ho zjevně nenaučila dobrým způsobům.
„Jistěže. Je to slovo archanděla. To je zákon. Svoji duši bych v Pekle taky nerad viděl.“
Déle už jsem to vydržet nedokázala. Vrhla jsem se mu kolem krku a Gab měl co dělat, aby svoje rize astrální tělo co nejrychleji změnil na pevné, protože jinak bych jím proletěla a spadla obličejem přímo do písku.
„Jak dojemné.“
Otočili jsme se všichni tři a tam stála ona. Bylo zvláštní porovnat její auru s tou Gabovou. Amithielina zářila lehce do fialova, zatímco Gabova byla čistě stříbřitá. Docela by mě zajímalo, jakou auru jsem měla já, když jsem byla anděl.
Tleskala nám a celé to vypadalo tak posměšně, že kdyby to bylo jen trochu možné, ukopla bych jí hlavu. Jenomže to jde s astrálním tělem trochu blbě.
„Proč jsi nás sem přenesla?“ vymrštil se Jerome ze země a přiblížil se k ní ve zlomku vteřiny.
„Zkus se zamyslet, milý Jerome. Třeba na to přijdeš sám. Každopádně teď jsem tu proto, že jsem vám chtěla říct, že jsem na vaší straně. A ta dohoda mezi vámi se mi značně zamlouvá. Civilizaci máte celkem nedaleko. Hledejte Tusayan. Je to malé městečko v Arizoně. Nejste od něj ani moc daleko. Tam se opět setkáme.“
„Proč bys nám pomáhala?“
„Protože Gab nemůže.“
Udiveně jsem se na Gaba podívala, ale on neřekl nic.
Amithiel zmizela a místo, kde předtím stála, zalila černočerná tma. Dokonce ani hvězdy nebyly schopné prakticky nic osvítit.
„Nemůžeš nám pomoci?“
„Ne. Moje kroky hlídá Nejvyšší. Mohu jen to, co každý anděl.“
„A co takhle svítit na cestu?“ zeptal se Jerome a Gab se po něm ohlédl. „No dost by nám to bodlo. Tahle prťavá svítilna nám od hadů, štírů a jedovatých pavouků moc nepomůže.“
Až teď mi došlo, že jsme v poušti a podobní živočichové se tu můžou velice jednoduše nacházet.
„Ježíši.“
„Ten je mrtvý, Santin.“
„Co?“
„No jestli vidíš Ježíše, tak se nech co nejdřív vyšetřit.“
„Myslím, že zrovna takhle to nemyslela, Gabe.“ Podotkl jemně Jerome a já se musela začít smát.
„Jo Gabe. Člověkem už nejsi vážně příliš dlouho a andělem jsi taky zatraceně krátce. Máš se co učit.“ Trochu popíchnout archanděla nemůže škodit.
„A to jsi věděla, Santin, že Ježíš byl první Prorok?“
„Blbost.“
„Ne e. Je to pravda. Pak po něm byl Mojžíš, pak Buddha. To jsou ti nejznámější. Pravdou je, že většina Proroků se ale ukrývá raději v anonymitě. Tohle jsou spíše výjimky potvrzující pravidlo.“
„Prorokové jsou výhradně muži?“
„Ne. Jen mužští Prorokové jsou víc vidět. Ženy byly poněkud ušlápnutější, dalo by s říci. Ale třeba taková Máří Magdaléna byla Prorokem, stejně tak Johanka z Arcu nebo Matka Tereza.“
„A krom tebe je ještě v současnosti někdo?“
„No jasně. Třeba Dalajlamu bys mohla znát.“
„Aspoň vidíš, že Boží moc sahá všude.“ Pronesl Gab tajemně.
„Jo, to nelze popřít.“