CHrám Tří sester - 6

Chrám Tří sester - 6.

Roan se rozhlédl kolem sebe. Stál na náměstíčku maličké vesničky. Kolem bylo několik domů postaveno dokola a v přesném středu stál malý sněhobílý kostelík.
"To je krása Roane!" rozhlédla se kolem Ildsis a zatočila se dokola.
"Ano. Je to pěkné."
Roan ji s úsměvem sledoval.
"Moc ti to sluší Ildsis," řekl potom tiše.
Dívka se na něj otočila a zadívala se mu do očí.
"Děkuju," usmála se rozpačitě.
Měla na sobě bílé šaty, které jí sehnal Chris u jedné místní ženy. Šaty byly velmi jednoduše ušité, ale na límečku, rukávech a spodním lemu byly vyšité kytičky. Vlasy měla Ildsis zapletené do dlouhého copu.
"Hrdličky! Musíme najít tu dívku!" ozval se vedle nich Chris. Od Roana si vysloužil rozzlobený pohled a od Ildsis rozzářený úsměv.
"Dávej pozor nebo tu slepici zašlápneš!" zaslechli náhle rozesmátý dívčí hlas.
Ohlédli se po dívce.
Na druhé straně náměstíčka stála dívka s hnědými vlasy, oblečená v prosté bílé halence a červené sukni.
Tvář měla rozzářenou úsměvem a sledovala chlapce, který se snažil chytit slepici, která zřejmě utekla z některé zahrádky za domem.
"To bude ona. Dcera Leontiny," vydechl Chris.
"Ano. Potomek nejmladší ze sester. Teda nejmladší...Tak nejmladší jak je to možné u trojčat," zakřenil se Roan.
"Všichni tě chápeme," ujistila ho Ildsis a sledovala svou vzdálenou příbuznou.
Chris se vydal k dívce.
"Ahoj, já jsem Chris," obdařil ji veselým úsměvem.
"Já jsem Leontina. Těší mne," usmála se dívka.
"Máš moc pěkné jméno! A není moc časté," nadhodil. Úsměv na jeho tváři se ještě rozšířil.
"Ty máš taky moc pěkné jméno," odvětila rozpačitě.
"Děkuji. Můžu ti představit svoje přátele?" ukázal rukou na Roana s Ildsis.
"Budu ráda."
Vydali se k Roanovi a Ildis. Roan na Chrise udiveně zíral. Takového svého kamaráda neznal. On ho znal jako veselého, ale vždy spíše zdrženlivého mladíka.
Ildsis se vesele usmívala.
"Roane, Ildsis, tohle je Leontina. Leontino - moji přátelé, Roan a Ildsis." Představil je Chris.
"Ráda tě poznávám," pousmála se Ildsis a Roan jen zdvořile kývl hlavou.
"Já vás také," odvětila Leontina stále s úsměvem.
"My bychom s tebou chtěli chvíli mluvit Leontino," ozval se Chris. Jeho hlas byl náhle vážný.
"O čem?"
"Víš, jsi hodně vzdálená příbuzná tady Ildsis. A jistý muž vás chce obě dostat pod svou kontrolu. Proto jsme Ildsis zachránili a teď chceme pomoci i tobě..."
Leontina na Chrise zírala a očividně přemýšlela, jestli se nezbláznil.
"Je to pravda Leontino. Já byla v domě toho muže - Darena - a mohu ti potvrdit, že je to naprostá pravda. Leontino, naše dávné příbuzné byly sestry. Byly tři. Já jsem potomek "nejstarší" z nich. Jmenovala se Panadrie. Ty jsi potomkem té "nejmladší", Leontiny."
Dívky si dlouho hleděly do očí, ale nakonec se Leontina zadívala na Chrise.
"Dobrá. A co chcete po mně?" zeptala se.
"Dostat tě do bezpečí."
"A to bude kde?"
"Daleko v lese je jeden takový domek. Tam se všichni schováme a vyčkáme dokud nebude kolem bezpečno."
"Aha. Tak vyrazíme?"
Roan povytáhl obočí.
"To tě tady neváže žádný vztah k místním lidem?"
"Ani ne. Nic co by mi bránilo odejít," zavrtěla hlavou. "Jen se rozloučím s Kamilem."
"Jo, jasně."
Leontina odešla za chlapcem, který konečně dostihl onu uteklou slepici a rozloučila se s ním. Bylo to hodně krátké rozloučení. Potom se vrátila ke Chrisovi, Roanovi a Ildsis. Ti ji odvedli za vesničku ke svým koním, nasedli a vyjeli.
Leontina se dívala zamyšleně před sebe.
"A jak se jmenovala třetí ze sester?" otočila se na Chrise, který seděl za ní.
"Nelsis," odpověděl jí stručně.
"Aha," prohodila a dál hleděla před sebe.

Po pěti dnech jízdy, zastavili v malé hospůdce schované v lese.
Byla to omšelá budova se zanedbanou zahrádkou. Nade dveřmi měla oprýskaný nápis "Tajemná noc".
"No to je teda tajemná," zavrtěl hlavou Chris. "Nepřespíme radši zase v lese?"
"Ne. Potřebují si pořádně odpočinout."
"Kdo? Medvědi?" zeptala se Ildsis ironicky.
Roan se zasmál a pohladil ji krátce po ruce. Musel si přiznat, že se mu Ildsis velmi líbí.
Rychle seskočil z koně a pomohl dolů i Ildsis.
Chris se zachoval stejně. Uvázali koně k držadlům na stěně hospůdky a vešli do dveří.
"Dobrý den," pozdravili.
"Dobrý den," odvětil jim starý muž. "Co si přejete?"
"Chtěli bychom někde přespat. Také jídlo a střechu pro naše koně," podal Roan muži váček s penězi.
"Ale jistě, pane," uklonil se stařec. Rychle je zavedl do pokoje a odešel se postarat o koně.
"Není to tak hrozné," rozhlédl se Chris po čistém pokoji. Byly v něm dvě postele. Každá v jednom rohu. Mezi postelemi byla u stěny skříň a v rohu proti každé posteli byl stolek se židlí.
"My s Chrisem se vyspíme na zemi," rozhodl Roan a hodil na zem starou deku z postele. Taktéž učinil Chris.
Ildsis s Leontinou poděkovaly, lehly si na postel a přikryly se prostěradlem. Usnuly dřív, než se dotkly hlavou polštáře.
"Proč jsme tu zastavily Roane?" otočil se Chris na přítele s otázkou hned, jak si byl jistý, že dívky spí.
"Opravdu si všichni potřebujeme odpočinout. Máme před sebou ještě dalekou cestu. Ale máš pravdu. Chci také zmást Darena kdyby nás náhodou vysledoval až sem."
"A jak to chceš udělat?"
"Uvidíš," usmál se Roan tajemně a zavřel oči.

"Roane, Roane," probudilo Roana tiché volání. Někdo mu lehce zatřásl ramenem.
"Co se děje?" posadil se a rozhlédl kolem. Byla ještě noc a proto byla kolem tma.
"Roane, prosím, já se bojím," zašeptala Ildsis.
"Čeho?" protřel si oči a posadil se.
Ildsis seděla vedle něho a dívala se na něj.
"Darena. Zdál se mi nějaký sen. Byl tam Daren a neví co se dělo, ale...mám opravdu hrozný strach!" Její hlas byl tichoučký a zněl, jako kdyby plakala.
Roan ji objal a přitiskl śi její tvář na hruď.
"Neboj se Ildsis. Já s Chrisem vás obě ochráníme. Slibuji."
Chvíli dívku svíral v náručí až se její dech nakonec zklidnil. Asi po pěti minutách zjistil, že Ildsis spí.
S úsměvem si znovu lehl na svou provizorní postel a Ildsis stále svíral v náruči.